Objevte sami sebe

James Altucher je americký podnikatel, investor, spisovatel a podcaster. Narodil se v roce 1968 v New Yorku a vystudoval počítačové vědy na Cornell University. Poté pracoval jako programátor a později se stal hedgeovým fondovým manažerem.

Altucher je autorem několika bestsellerů, včetně knihy Objevte sami sebe, která se stala mezinárodním bestsellerem. V této knize Altucher sdílí své osobní zkušenosti a rady, jak najít svůj vlastní smysl života a dosáhnout úspěchu. Další jeho knihy jsou Naučte se říkat ne a Zvolte sebe!

Altucher je také známý svým podcastem The James Altucher Show, kde hostí různé osobnosti z oblasti podnikání, investování a osobního rozvoje.

V současné době žije Altucher v Brooklynu se svou rodinou a aktivně se věnuje psaní, investování a podnikání.

Přizpůsobte se rychlému tempu moderního světa

Žijeme v době neustálých změn. Ať už se zabýváme technologiemi, konvenční prací nebo třeba politikou, zdá se, že se nám neustále hýbe půda pod nohama. V důsledku toho denně čelíme novým výzvám, a pokud chceme být úspěšní, musíme se neustále přizpůsobovat.

To se samozřejmě snáze řekne, než udělá. Jak to udělat? Tajemství spočívá v uplatňování strategií, které vám umožní neustále se znovu objevovat. Tímto postupem se můžete dostat do pozice, kdy budete schopni překonávat výzvy moderního života. Jak říká přísloví – když nejde hora k Mohamedovi, musí Mohamed k hoře. Svět se vám nepřizpůsobí. Je na čase, abyste se vy začali přizpůsobovat jemu.

Razte si svou vlastní cestu a nenechte se omezovat

Kdysi dávno byla cesta k úspěchu jednoduchá: získali jste titul, nastoupili do stabilního zaměstnání a našetřili si na pohodlný důchod. Tato cesta se stala minulostí, a přesto se po ní mnoho lidí stále snaží jít, přitom se zatěžují dluhy ze studentských půjček, kreditních karet a hypoték.

Stará cesta už není schůdná, protože v dnešním rychlém a neustále se měnícím světě jednoduše neexistuje přímá, pevná a předem daná cesta k úspěchu; musíte si razit vlastní cestu.

Jedním z klíčů k tomu, abyste to dokázali, je nedovolit, aby vás definoval váš titul nebo pracovní pozice. Vezměte v úvahu společnost, která je příkladem znovuobjevování sebe sama: Google. Při setkání s přítelem, který pracuje ve společnosti Google, se autor knihy zeptal: „Na jakých nejnovějších projektech vaše společnost pracuje?“

Autor očekával, že budou souviset s vyhledáváním. Ve skutečnosti však byly úplně jiné: stavba automatizovaného automobilu, vývoj náramku na léčbu rakoviny a připojení odlehlých oblastí k Wi-Fi prostřednictvím stratosférických balónů. Jinými slovy, Google se nenechává definovat svou „prací“ (poskytováním vyhledávače).

Ani spoluzakladatel Googlu Larry Page se nenechává definovat svým titulem. Vystudoval informatiku, ale jeho práce dnes nespočívá v tom, že se vrtá v softwaru, ale v řešení velkých společenských problémů.  

Samozřejmě, že vymanit se z omezení daných titulem nebo pracovní pozicí se snáze řekne, než udělá. Naštěstí to, že si musíte razit vlastní cestu, neznamená, že po ní musíte jít sami; poradit vám mohou mentoři. Zde je několik kroků, jak je najít.

Nejprve si udělejte průzkum o člověku, kterého si vážíte a od kterého se chcete učit. Přečtěte si jeho životopis. Podívejte se na články, které napsal, nebo na rozhovory, které poskytl. Poté ho kontaktujte s nápady, které by mu mohly pomoci.

Například když autor usiloval o mentoring u někoho, kdo napsal akademický článek, nejenže si článek přečetl, ale také poslal zpětnou vazbu, čímž poskytl hodnotu jako svěřenec mentora.

Jak budete pokračovat ve své cestě, poskytněte svému mentorovi každé tři měsíce aktuální informace o pokroku. Tak uvidí, jak na vás působí, a bude se cítit oceněn.

A konečně, nevyužívejte jen příležitostí k setkání s mentorem, ale tyto příležitosti vytvářejte. Možná by dokonce stálo za to zajít tak daleko, že odletíte do jiné země a pošlete mu zprávu, že jste k dispozici, abyste mohli podrobněji diskutovat o nějakém nápadu.

Poslání se skrývá ve vašich vzpomínkách z dětství

Někteří z nejkreativnějších lidí v historii byli také nejplodnější. Pablo Picasso vytvořil 50 000 uměleckých děl, což je v průměru dvě denně. Jimi Hendrix nahrál tolik hudby, že by to stačilo na téměř 70 alb, přestože žil pouhých 27 let.

Nemusíte chrlit díla každou minutu, abyste byli kreativní – ale vysoká produkce vám může pomoci vybrousit váš talent. Jak se říká, cvičení dělá mistra.

Spisovatelka Barbara Cortlandová je inspirativním příkladem toho, kolik toho můžete dokázat, když investujete dostatek práce. V roce 1983 vytvořila světový rekord v napsání největšího počtu románů za jediný rok: neuvěřitelných 23 románů.

Její vášní bylo psaní milostných románů a věnovala se mu každý den. Díky svému odhodlání vydala 723 románů a prodala 600 milionů výtisků.

Dalším příkladem je rapper Coolio. Už jako dítě se chtěl stát slavným rapperem. Za tímto účelem psal denně texty písní, a to již od svých 14 let. Následujících 17 let pokračoval ve cvičení a zdokonalování svého řemesla.

Nakonec se mu v roce 1994 jeho vytrvalost vyplatila a vydal svůj první velký hit „Fantastic Voyage“. Následující rok se mu vytrvalost vyplatila ještě více, když se jeho píseň „Gangsta's Paradise“ stala v té době světovou jedničkou.

Teoreticky byste mohli následovat Cooliův příklad a vzít si jakoukoli dovednost a cvičit ji, dokud nedosáhnete průlomu. Jak se ale rozhodnete, kterou z nich budete cvičit? Jak poznáte, která z nich odpovídá směru vašeho poslání?

Jedním ze způsobů je vzpomenout si na své dětství a zeptat se sám sebe: Co jsem tehdy rád dělal nebo o čem jsem snil? Při které činnosti jsem ztrácel pojem o čase, když jsem ji vykonával nebo si představoval, že ji vykonávám?

V tom spočívá vaše poslání. Možná se vám to nezdá proveditelné – ale i když to byl dětský sen, může vám to dát počáteční bod, ze kterého můžete vyjít.  

Například Chipa Conleyho, vedoucího oddělení ubytování ve společnosti Airbnb, přivedlo k jeho kariéře v pohostinství vzpomínání na hodiny, které trávil tím, že si jako dítě představoval, že vede restauraci. A Chipova kamarádka se z nespokojené právničky stala světoznámou cukrářkou díky tomu, že si vzpomněla na zábavu svého šestiletého já: pečení koláčů z bláta.

Překonávejte překážky a zvítězte nad strachem z neúspěchu pomocí vášně

Představte si, že byste se každé ráno probouzeli s takovou motivací a nadšením z nadcházejícího dne, že byste prakticky vyletěli z postele. Zní to ve srovnání s vaší současnou realitou jako sen? Pokud ano, je to znamení, že si potřebujete určit cíle a činnosti, které vás naplní spalující touhou začít den a věnovat se svým vášním.

Jakmile tuto touhu zažehnete, dodá vám hnací sílu k překonávání překážek na vaší cestě –⁠ sílu, které je příkladem příběh Waynea Dyera.

Říci, že jeho šance byly malé, by bylo slabé slovo; byl sirotek, který strávil dětství střídáním pěstounských rodin. Přesto se mu podařilo získat doktorát v oboru výchovného poradenství a stát se profesorem. Poté napsal svou první knihu Your Erroneous Zones, které se nakonec prodalo neuvěřitelných 35 milionů výtisků.

Jeho cesta od sirotka k autorovi bestsellerů však nebyla hladká. Zpočátku se jeho knihy prodalo pouze 5 000 výtisků, což považoval za neúspěch. Než aby se však vzdal, rozhodl se od nakladatele odkoupit všechny neprodané knihy a vydal se na dobrodružnou cestu napříč zemí, při níž osobně navštěvoval knihkupectví, aby je přesvědčil jeho knihu prodávat.

Aby svou knihu uvedl na trh, pokusil se také vystoupit v celostátní televizi – jenže producenti všech pořadů, které oslovil, ho odmítli. Opět se však odmítl vzdát; místo toho jezdil od stanice ke stanici a propagoval svou knihu osobně. Díky své houževnatosti dokázal počáteční počty prodejů vynásobit 7 000krát.

Posíleni spalující touhou, jakou měl Wayne Dyer, budete schopni nejen překonat překážky, ale také překonat strach z neúspěchu. Abyste si uvědomili, jak je to důležité, vzpomeňte si na skupinu Rolling Stones.

Dva z jejích zakládajících členů, Mick Jagger a Keith Richards, byli kamarádi z dětství, které svedla znovu dohromady společná vášeň pro hudbu, jež je přivedla k založení skupiny.

Zbytek je historie, že? No, ne tak docela. Zpočátku hudební kritici jejich písně odsuzovali. Recenzenti se vysmívali hlasu Micka Jaggera, který byl podle nich "zastřený a neukázněný... naprostý chaos".

Ale kapela se nevzdala. Naopak, vítali každé vystoupení, které se jim naskytlo, a odehráli 200 koncertů ročně, přestože na nich vydělávali málo peněz a měli třeba jen čtyřčlenné publikum.

Právě jejich zápal pro hudbu jim umožnil překonat strach z neúspěchu a stát se jednou z nejúspěšnějších kapel všech dob.

Svou bolest přesměrujte do své vášně a snažte se být prospěšní druhým

Představte si svět bez hranic –⁠ takový, kde obchod volně proudí mezi národy, v důsledku toho vzkvétají inovace, lidé rozšiřují svou velkorysost na všechny a překonávají své etnické, rasové a sociální rozdíly. Nebyl by to ideální svět k životu?

Může trvat mnoho let, než se tato vize světa uskuteční, ale podle hodnot, které stojí v jejím základu, můžeme žít i tady a teď, když se budeme neustále snažit prospívat druhým.

Jedním z lidí, kteří ztělesňují takového ducha velkorysosti, je papež František. Zde je jen jeden příklad. Jedna mladá žena otěhotněla a její manžel na ni tlačil, aby šla na potrat. Chtěla si dítě nechat, a tak se s ním rozvedla. Poté upadla do deprese.

Zoufalá poslala dopis papeži. O několik týdnů později jí zazvonil telefon –⁠ a k jejímu překvapení to byl sám papež František. Po telefonu ji utěšoval a později dokonce sám pokřtil dítě.

Když se nad tím zamyslíte, je takový projev laskavosti pozoruhodný. Vždyť papež stojí v čele obrovské, téměř 2000 let staré instituce. Přesto si často najde čas, aby zavolal obyčejným lidem, kteří mu píší, jen aby jim vnesl trochu štěstí do života.

Takové projevy laskavosti papeži přinášejí spoustu obdivu,⁠ ale místo toho, aby se v něm papež vyžíval, nás aktivně odrazuje od toho, abychom ho považovali za nějakého morálního supermana. Místo toho nám připomíná, že je lidskou bytostí, která se směje a pláče stejně jako my. Proč je tato pravda důležitá? Protože druhá strana mince je, že jsme schopni laskavosti úplně stejně jako on.

Nyní je jasné, že bychom se měli snažit zmírnit bolest druhých lidí –⁠ ale co bychom měli dělat s naší vlastní bolestí? Jednou z odpovědí je nasměrovat ji do svých vášní.

Někdo, kdo to udělal s velkým úspěchem, byl rapper Eminem. Vyrůstal v chudé rodině na parkovišti přívěsů a prošel si mnoha útrapami, které pokračovaly i v jeho mladé dospělosti, kdy ho opakovaně zradila rodina a měl špatné zaměstnání.

Místo toho, aby se v problémech utápěl, je však využil jako zrní pro mlýnský kámen své tvorby –⁠ přetvořil je v materiál pro rapové texty, které ho nakonec vynesly z undergroundových rapových bitev v Detroitu až k celosvětové superhvězdné slávě s 220 miliony prodaných desek na kontě.

Svůj vnitřní oheň musíte rozdmýchávat, samotný talent nestačí

Představte si, že jste zažehli svou spalující touhu a rozpoznali talent, který je vaším posláním. Mise splněna, že?

Ne tak docela. Svůj vnitřní oheň jste zažehli, ale teď ho musíte dál rozdmýchávat. Jedním ze způsobů, jak toho dosáhnout, je pokračovat v cvičení. Zvyknout si na cvičení ale vyžaduje silnou vůli. Proto je odhodlání klíčem k úspěchu; bez něj váš talent vyprchá dřív, než vás stihne dovést daleko.

Vezměte si jako příklad Serenu Williamsovou. V tenise je nesmírně talentovaná, ale svůj talent nezískala přes noc. Trvalo jí roky tvrdé práce, než ho rozvinula.

Když jí byly pouhé tři roky, začala se svým otcem denně trénovat. Když jí bylo deset let, dosáhla prvního úspěchu – hrála na juniorském okruhu.

Ale nezůstala jen u toho. Trénovala a soutěžila dál a poté, co tenisu zasvětila 30 let svého života, se má čím pochlubit – 23 grandslamových titulů, což je více, než kterýkoli jiný hráč na světě.

Na opačném konci spektra po fyzické stránce stojí spisovatel Charles Bukowski. V mládí se mu podařilo publikovat pouze dvě povídky. Pak na deset let přestal psát. Bez odhodlání není úspěch.

Pak se ale k psaní vrátil s nově nabytým pocitem odhodlání. Patnáct let psal povídky a básně každý den a tisíce jich nechal publikovat všude možně, což mu umožnilo se psaním uživit. Se svým prvním románem Post Office konečně dosáhl úspěchu. Bylo mu 49 let.

Kromě výzev existuje ještě jedna forma podnětu, která může přiživit váš vnitřní oheň – být na mizině. I když se to může zdát jako opak úspěchu, může vám to také pomoci k jeho dosažení.

Vezměte si kupříkladu příběh Daymonda Johna. Když byl malý, jeho matka ho naučila šít vlněné klobouky. Poté, co jich ušil 80, prodal je po 10 dolarech za kus, což jim vyneslo celkem 800 dolarů –⁠ v té době to byla významná částka, protože byli bez peněz.

Jeho oheň byl zažehnut a on ho hned začal rozdmýchávat. Nakonec založil oděvní značku FUBU. Během několika let dosáhla společnost obratu 350 milionů dolarů. O deset let později měla hodnotu 6 miliard dolarů.

K tomuto úspěchu ho přivedlo odhodlání; ale to, že byl na mizině, mu dalo podnět k tomu, aby se vydal na cestu k úspěchu.

Vaše hodnoty a zaměření na růst vás přivedou k úspěchu

Každá firma má soubor hodnot a ty jsou ztělesněny v jejích cílech. Může to být cokoli od zvyšování důvěry zákazníků až po poskytování zdravých a chutných potravin.

Stejně jako pro podnik, i pro vás jsou hodnoty tím, co vás vede na cestě k úspěchu. Stejně jako v podnikání, i zde platí, že pokud je ztratíte ze zřetele, riskujete, že se sejdete z cesty.

To se často stává rodinným podnikům, které zaniknou ve třetí generaci. Proč? Začínali se souborem klíčových hodnot –⁠ třeba s poskytováním možnosti svým zaměstnancům stoupat po firemním žebříčku nebo se zajišťováním spokojenosti zákazníků. Zakladatel se snaží tyto hodnoty předat svým nástupcům, ale s každou další generací jsou stále slabší

Jak tomu lze zabránit? Jednu z odpovědí nabízí Dick Yuengling. Jeho rodinná pivovarnická společnost D. G. Yuengling & Son je stále silná, přestože ji vlastní již pátá generace. Jaké je jeho tajemství?

Vybudoval svou společnost novátorským způsobem – místo aby ji jednoduše zdědila, musí ji každá nová generace od té předchozí koupit. Noví majitelé musí do společnosti doslova investovat sami sebe, a tak přirozeně přehodnocují její hodnoty, když si ujasňují, jak ji chtějí řídit.

Pokud budete mít na zřeteli své hodnoty, můžete si zároveň udržet na očích to, co můžete získat – své cíle. To však nestačí. Abyste dosáhli skutečného pokroku, musíte také zajistit, abyste dělali rozhodnutí, která vám pomohou růst.

Pokaždé, když učiníte nějaké rozhodnutí v kariéře nebo podnikání, měli byste se sami sebe zeptat: „Bylo mé rozhodnutí založeno na strachu, nebo mi pomáhá růst?“ Mnoho rozhodnutí je učiněno ze strachu. Sám autor kdysi přijal zaměstnání jen proto, že se bál, že bude bez peněz, přestože k samotné pozici necítil žádnou vášeň.

Když se rozhodujete na základě strachu, zpravidla to ukazuje na skrytou nejistotu. Můžete například zůstat v práci, kterou nesnášíte, protože se bojíte, že jinou nenajdete.

Je přirozené činit taková rozhodnutí založená na strachu, ale je to také nerozumné. Podle autorových zkušeností vždy vedou k tomu, že jich budeme litovat.

Nikdy však není pozdě změnit směr. Po pouhých třech dnech v práci, kterou ze strachu přijal, se autor jednoduše zvedl a odešel do pověstného západu slunce. Když odcházel, pocítil hluboký pocit posílení a svobody.

To ovšem neznamená, že od té chvíle pro něj bylo všechno snadné. Pokračoval dál a často měl problémy s penězi. Ale jeho na růst orientované rozhodnutí odejít ze zaměstnání mu umožnilo začít cestu k tomu, aby se stal úspěšným autorem, kterým je dnes.