Obchodní chemie

Všichni máme oblíbené kolegy – a obvykle i ty méně oblíbené. Když se nás ale někdo zeptá, proč si práci s některými lidmi užíváme a jiných se spíše obáváme, bývá těžké své důvody vysvětlit. Často, podobně jako v romantických vztazích, se zdá, že to, zda si rozumíme se svým šéfem, klientem nebo spolupracovníkem, je prostě otázka chemie.

Co kdyby ale existovalo něco, co můžete udělat pro to, abyste tuto „chemii“ s lidmi kolem sebe zlepšili? Naštěstí existuje. Na vzájemných sympatiích a antipatiích, které vůči kolegům cítíme – nebo necítíme – není nic vágního ani tajemného. Obchodní chemie má kořeny v psychologii a vychází z našich vnímání, preferencí a motivací.

V následujících kapitolách se seznámíte se čtyřmi odlišnými pracovními styly, které popisují naše chování a osobnost v práci, a objevíte tipy a triky, jak z každého kolegy dostat to nejlepší – ať už jde o Strážce, Pionýry, Řidiče nebo Integrátory. Tyto poznatky o tom, co nás motivuje a co nám pomáhá vyniknout, jsou výzvou k akci: povzbuzují nás, abychom přijali naše rozdíly a dokázali lépe spolupracovat.

V tomto shrnutí mimo jiné zjistíte:

• jedno slovo, které byste nikdy neměli říkat Pionýrovi,
• jak motivovat Řidiče a
• proč se Strážci snadno dostávají pod stres.

Pracujete s někým, kdo má spoustu velkých nápadů, ale chybí mu smysl pro detail? Možná vaše šéfka neustále mluví o své vizi budoucnosti firmy, ale mnohem méně ji zajímá, jak tuto vizi převést do reality. Pokud vám to zní povědomě, máte tu čest – a někdy i trápení – pracovat s Pionýrem.

Styl práce Pionýra je snadné rozpoznat. Pionýr bývá nejenergičtějším člověkem v místnosti a bez obav přichází s jedním – nebo rovnou pěti – návrhy, jakým směrem by se měl tým vydat. Přetéká kreativitou a originálními nápady, ale nečekejte, že si poctivě přečte program schůzky, který jste tak pečlivě připravili. Proč? Protože Pionýři považují strukturu za nesmírně nudnou.

Lidé s tímto stylem práce často své okolí vyčerpávají: přeskakují z jednoho nápadu na druhý, dělají spontánní rozhodnutí a jen zřídka se zastaví, aby zvážili, zda jejich nápady skutečně mohou fungovat. Pionýrův nezájem o detaily navíc znamená, že lidé kolem něj jsou nuceni převzít odpovědnost za realizaci. Pionýři mají vizi, ale její uskutečnění často nechávají na ostatních.

Přesto mají Pionýři tendenci být velmi úspěšní. Důkazy dokonce naznačují, že právě tento typ osobnosti je mezi generálními řediteli nejrozšířenější. Klasickým příkladem Pionýra je britský polárník Ernest Shackleton, legendární vůdce, který pronásledoval své velkolepé sny s nevyčerpatelnou energií.

V roce 1914 například Shackleton zorganizoval expedici, jejímž cílem bylo překonat tisíc mil dosud neprobádané Antarktidy. Mohli byste si myslet, že o tak riskantní misi nebude velký zájem, ale Shackletonova pověst nebojácného vůdce a jeho nakažlivý hlad po dobrodružství přilákaly tisíce dobrovolníků.

Možná nepřekvapí, že Shackletonova grandiózní vize se úplně nenaplnila. Brzy po vyplutí jeho loď Endurance uvízla v ledu a posádka zůstala uvězněná. Shackleton se však nenechal odradit a přicházel s kreativními nápady, jak udržet morálku – například pořádal talentové soutěže a večerní zpívání.

Když se ukázalo, že expedici bude nutné zachránit, Shackleton znovu začal horečně vymýšlet možnosti a nakonec využil svou neúnavnou energii k tomu, aby sám přeplul v člunu osm set mil oceánu a přivedl pomoc. To je pro Pionýry typické: jejich nápady nemusí vždy vyjít, ale oni se s neochabujícím nadšením vrhají z jednoho dobrodružství do druhého.

V každé kanceláři známe člověka, který se rád drží osvědčených postupů. Přijdete za ním s novým nápadem a on vám okamžitě vyjmenuje všechny důvody, proč je příliš riskantní, proč nebude fungovat a proč by bylo lepší zůstat u starého způsobu práce. Pokud spolupracujete s někým, kdo je pevně zakotvený ve status quo, pravděpodobně máte co do činění se Strážcem.

Tento pracovní styl touží po stabilitě a struktuře, a Strážci proto bývají často vnímáni jako brzda pokroku. Strážce věří, že velké organizace i dobrá rozhodnutí stojí na pevných základech. Než tedy cokoli změní a těmito základy otřese, pečlivě a systematicky zváží všechny důsledky.

Pro okolí tak Strážce často působí jako příliš konzervativní člověk, který nedokáže držet krok s dobou. A při současném tempu technologických změn je pro většinu organizací schopnost přizpůsobovat se klíčová. I proto bývá Strážce často nejméně doceněným typem osobnosti.

Navzdory jejich poněkud nudné pověsti však rozhodně nepodceňujte hodnotu, kterou Strážci na pracoviště přinášejí. Pokud hledáte někoho, kdo vás ochrání před problémy, Strážce je vaše první volba. Jeho potřeba struktury a stability znamená, že se na něj můžete spolehnout, že věci pečlivě naplánuje a podnikne kroky k minimalizaci rizik.

Za druhé, i když možná není nejzábavnějším člověkem v kanceláři, Strážce to bohatě vynahradí svou spolehlivostí. Když řekne, že něco udělá, můžete si být jisti, že svůj slib dodrží.

Ačkoli Strážci nejsou v nejvyšších patrech firem tak častí jako jiné pracovní styly, jejich pevná ruka často formovala dějiny. Královna Viktorie například ztělesňovala mnoho vlastností Strážce. Jako jedna z nejdéle vládnoucích panovnic na světě chápala význam tradice a stability. Proslula svou pozorností k detailu – každoročně si četla každou z tisíců diplomatických depeší, které vláda rozesílala jejím jménem. Když se její ministr zahraničí jednou odvážil odeslat telegram bez jejího podpisu, rozzuřila se a brzy byl nahrazen.

Dnes je královna Viktorie označována za „babičku Evropy“, což dokazuje, že Strážci mají své pevné místo v srdci každé organizace.