Nezbytné konce

Všichni jsme to zažili – uvízli jsme v rutině. Ať už jde o vyhaslý vztah nebo neuspokojivou práci, bývá těžké ukončit něco, co nám už nepřináší radost. Lidé jsou překvapivě přizpůsobiví, pokud jde o snášení věcí, které jim berou chuť do života. Někdy je ale zásadní zbavit se zbytečného břemene, abychom mohli žít naplněnější život.

Ať už to znamená zavřít neúspěšnou firmu a vrátit se do školy, nebo ukončit toxický vztah, musíme se odvážit ke změně – protože tráva bývá téměř vždy zelenější na druhé straně.

V tomto shrnutí se dozvíte, jak udělat z konců běžnou a normální součást svého života, jaké signály napovídají, že něco má skončit, a proč je někdy nezbytné nechat, aby určité věci ukončil někdo jiný za vás.

Dříve či později každý z nás narazí na zeď. Ocitneme se v situaci, kdy něco končí a my s tím nemůžeme nic dělat. Je to univerzální zkušenost a může být velmi frustrující. Je ale důležité si uvědomit, že konce mají svůj smysl. Umožňují nám posunout se dál – v profesním i osobním životě. Jsou prostě nezbytné.

Někdy je například nejlepší udělat tlustou čáru za podnikatelským záměrem nebo produktovou řadou. Možná se objevila nová technologie, která z nich udělala slepou uličku. Dokonce i designové klasiky, jako byl Walkman, musely nakonec ustoupit novým řešením.

Stejné je to s módními trendy. Kalhoty se zvonovými nohavicemi byly v sedmdesátých letech hitem, ale dnešní nízká poptávka znamená, že nemá smysl vyrábět je ve velkém. Někdy je také nutné propustit zaměstnance. Proč si někoho držet, pokud dlouhodobě nesplňuje očekávání? Je čas najít lepší náhradu, která vám pomůže dosáhnout vašich dlouhodobých cílů.

To, co platí v podnikání, platí i v osobním životě. Konce jsou nevyhnutelné, ale právě díky nim se můžeme posunout dál. Nepodporující vztah nebo přátelství nám brání v rozvoji; dysfunkční či násilný vztah nebo nezdravé přátelství jsou ještě horší.

Nejhůře se však rozpoznává náš vztah k sobě samým. Zamyslete se nad svými vzorci chování a škodlivými návyky. Možná jste například příliš závislí na podpoře rodičů.

Zjednodušeně řečeno: konce jsou dobrá věc. Jsou nezbytné. Bez nich bychom byli nešťastně ženatí či vdané za své středoškolské lásky, uvízli v prvním zaměstnání nebo zatíženi nespolehlivými zaměstnanci. Nikdy bychom nedosáhli svých cílů ani nerealizovali své sny.

Zahradník, který prořezává růžové keře, má jasný cíl: zdravá poupata a zářivé barvy. Otázka zní: jak bude vypadat váš metaforický růžový keř?

Zeptejte se sami sebe, proč a za jakým účelem „prořezáváte“. Stručně řečeno: jaké jsou vaše cíle? Možná potřebujete udělat změny proto, abyste měli energii každý den vstávat s pocitem spokojenosti. Možná je nutné omezit nějaký profesní či osobní vztah, který se stává příliš invazivním.

Prořezávání je potřeba i v podnikání, a to i tehdy, když máte nastavené roční cíle růstu. Vezměme si Jacka Welche, bývalého generálního ředitele General Electric. Welch „prořezával“ s cílem dostat firmu mezi dvě nejlepší ve svém oboru. Znamenalo to ukončit neproduktivní obchodní iniciativy, každoročně propouštět nejslabší zaměstnance a odbourávat byrokracii. Pod jeho vedením vzrostla tržní hodnota GE z „pouhých“ 14 miliard dolarů na ohromujících 410 miliard. Takto vypadá naplnění cíle.

Abychom z konců vytěžili maximum, musíme je znormalizovat. Běžně vnímáme konce jako něco negativního, a proto se jim vyhýbáme. Jakmile je ale začneme brát jako přirozenou součást života, není důvod se jich bát a utíkat před nimi.

Představme si drobného podnikatele – řekněme, že se jmenuje Blair. Dříve pracoval v chemickém průmyslu, ale s nástupem nových technologií jeho obor zastaral. Bojoval ze všech sil. Investoval další peníze a neúnavně hledal nové zákazníky. Bylo to však marné. Stál tváří v tvář nevyhnutelné realitě.

Samozřejmě je možné dál bojovat a vytrvávat. To ale není vždy nejlepší volba. Blair to pochopil, firmu zavřel, vrátil se do školy a vybudoval si druhou, úspěšnou kariéru v oblasti investic.

Jak ale poznat, za co ještě stojí bojovat? Tomu se budeme věnovat příště.