Neviditelný vliv

Často se zdá, že někteří lidé kolem nás se nechají ovlivnit až příliš snadno. Stačí jeden tweet, který se jim objeví ve feedu, nebo nějaký pošetilý módní trend, který se nehodí ani k jejich postavě, ani ke klimatu země, kde žijí – a hned mění názory či chování. Vy byste se ale přece nikdy nenechali ovlivnit tak očividnými způsoby – nebo ano?

Jak ukážou následující kapitoly, naše myšlenky i chování jsou vnějšími silami a faktory formovány mnohem víc, než jsme ochotni si připustit. Dobrá zpráva je, že se můžeme naučit tyto neviditelné vlivy rozpoznávat a dokonce je využívat ve svůj prospěch.

V tomto shrnutí se dozvíte například:

• jaké nečekané výhody má pravidelná účast na každé hodině vysokoškolského kurzu,
• proč někteří lidé dostávají zaplaceno za to, že na sobě nemají určité věci – aniž by byli modely oděvního průmyslu,
• a jak může velký hurikán ovlivnit jméno, které dáte svému dítěti.

Přemýšleli jste někdy o tom, proč nosíte právě to oblečení, které nosíte, nebo proč jezdíte zrovna v tom autě, které máte? Většina lidí by to vysvětlila objektivními vlastnostmi, jako jsou cena, spotřeba nebo design. To ale zdaleka není celý příběh.

Ve skutečnosti jsme velmi snadno ovlivnitelní sociálním tlakem. Mnozí z nás neradi přiznávají, že nad námi mají ostatní nějakou moc, ale je to tak: ovlivňují naše jednání, preference i to, jak vnímáme sami sebe.

Vezměte si třeba čtvrť, ve které jste vyrůstali. Má na vás hluboký dopad – ať už kvůli kvalitě místních škol, nebo kvůli vrstevníkům, kteří vás obklopují. Kdyby se v každé partě ve vaší ulici posmívali „knihomolům“, snadno by se mohlo stát, že byste si ke čtení vytvořili negativní vztah.

Co je ale na lidech takového, že jsme vůči vlivu ostatních tak zranitelní? Jedním z důvodů je naše citlivost na nejrůznější nenápadné podněty.

Ukažme si to na studii psychologa Richarda Morelanda z Pittsburské univerzity. Ten požádal čtyři ženy, které byly hodnoceny jako stejně atraktivní, aby navštěvovaly velkou vysokoškolskou přednášku a chovaly se jako běžné studentky. Každá z nich měla přijít na jiný počet hodin: jedna vůbec, další na pět, deset a patnáct lekcí.

Na konci semestru Moreland ukázal studentům fotografie všech čtyř žen a požádal je, aby je ohodnotili podle sympatií a vzhledu. Většina třídy preferovala ženu, která navštívila 15 lekcí – přestože si většina studentů vůbec neuvědomovala, že ji někdy viděla.

Zjednodušeně řečeno, studie ukazuje, že dáváme přednost tomu, co je nám povědomé. A právě v tomto ohledu je sociální vliv mimořádně silný.

Pokud si však jeho působení uvědomujeme, může na nás mít menší dopad. Dítě se může snadno nechat strhnout partou, která nenávidí „knihomoly“ – dokud si neuvědomí, jak přesně na něj ostatní působí. Jakmile mu to dojde, nebude tak snadné ho odradit.

Když se pak s podobným tlakem setká, může se samo sebe ptát, zda jsou lidé, kteří hodně čtou, skutečně „outsideri“. Vzpomene si na řadu vynikajících vědců a spisovatelů, kteří se do knih nořili celé hodiny – a může se jimi naopak nechat inspirovat.

S ohledem na to, co už víte o sociálním vlivu, myslíte si stále, že jste zcela nezávislá osobnost? Pokud ano, mýlíte se. Jsme velmi náchylní přejímat chování a názory lidí kolem sebe.

Jedním z důvodů je prostý fakt, že nám to šetří čas a energii – nemusíme všechno zjišťovat sami. Dalším důvodem je sociální tlak.

V roce 1951 provedl psycholog Solomon Asch slavný experiment. Skupinám lidí ukázal kartu s čarou určité délky a druhou kartu se třemi čarami různé délky. Úkolem bylo určit, která z těch tří čar je stejně dlouhá jako čára na první kartě. Správná odpověď byla zcela zřejmá.

Háček byl v tom, že šest ze sedmi účastníků v každé skupině byli herci, kteří měli za úkol vždy uvést stejnou, zjevně nesprávnou odpověď. Skutečný účastník odpovídal jako poslední. Ve zhruba třetině případů se přizpůsobil názoru skupiny a také uvedl očividně chybnou možnost.

Napodobování se však netýká jen logiky a úsudku. Existuje i emocionální konformita. Když vidíme, že někdo vyjadřuje určitou emoci – například se radostně usmívá – aktivují se v našem mozku tzv. zrcadlové neurony a často se začneme usmívat také.

Napodobování může pomoci vysvětlit i různé formy mediálního „humbuku“. Nakladatelé a producenti by rádi věděli, jak populární bude kniha, píseň nebo film, ale kvůli síle sociálního vlivu je to téměř nemožné přesně předpovědět.

Ukazuje to studie, v níž měli teenageři poslouchat písně neznámých interpretů a stahovat si ty, které se jim líbily. Jedna skupina účastníků rozhodovala zcela samostatně, bez jakýchkoli informací o ostatních. Druhá skupina naopak viděla, kolikrát byla která píseň stažena předchozími účastníky v rámci jejich „světa“.

Druhá skupina se silně přikláněla k písním, které už byly často stahovány – účastníci tak ovlivňovali volby jeden druhého. Zároveň se ale ukázalo, že skladby oblíbené v první, nezávislé skupině byly do určité míry populární i ve skupině druhé. To naznačuje, že roli hraje i samotná kvalita.

To, co si myslí ostatní, nás tedy může nesmírně ovlivnit. Existují však i situace, kdy se naopak rozhodneme ostatní nápadně nenapodobovat – kdy se záměrně nechceme chovat jako všichni kolem. Právě na tento důležitý faktor se podíváme dál.