Neviditelná gorila

Považujete se za chytrého, pozorného a racionálního člověka? Ať už se vidíte jakkoli, je velmi pravděpodobné, že schopnosti svého mozku často přeceňujete. Mnoho knih o osobním rozvoji nás nabádá, abychom se „řídili instinktem“ a „naslouchali své intuici“, pokud se chceme v životě dobře rozhodovat. V následujících úryvcích uvidíte, proč je to špatná rada.

Ukáže se, že v mnoha ohledech své intuici vůbec nemůžete věřit – nelze se na ni spolehnout dokonce ani tehdy, když jde o tak zjevnou věc, jako je gorila procházející místností. Dozvíte se také, jak mohl policista přehlédnout brutální útok, který se odehrával přímo vedle něj; jak je možné vytvořit falešnou vzpomínku na to, že sedíte vedle Jean-Luca Picarda ze Star Treku; a co mají společného vysoké prodeje zmrzliny s vysokým počtem utonutí.

Stalo se vám někdy, že jste se v nějaké situaci spolehli na intuici a nakonec jste se dostali do ještě většího zmatku? Pokud ano, nejste v tom sami. Rozhodnutí založená na pocitu mohou někdy zcela selhat.

Důvod je tento: často jsme vedeni k tomu, abychom nechali intuici, „zdravý rozum“ nebo „vnitřní hlas“ rozhodovat za nás. Tato rčení vycházejí z představy, že intuice – tedy schopnost něco instinktivně pochopit – je ideální nástroj pro rozhodování a posuzování situací a událostí.

V posledních letech řada knih o osobním rozvoji a psychologii staví intuitivní rozhodování nad rozhodování založené na analýze. Například Malcolm Gladwell ve své knize Blink – Síla myšlení bez přemýšlení obhajuje intuici proti racionální analýze. Snaží se to ukázat mimo jiné na příběhu řecké sochy, která se objevila na trhu s uměním. Několik odborníků na umění ji na základě instinktu označilo za padělek, zatímco různé analýzy nedokázaly padělek prokázat.

Jenže intuice má své limity a může být velmi nespolehlivá. Existuje mnoho případů, kdy padělky prošly bez povšimnutí, aniž by je odborníkům jejich instinkt odhalil. Knihkupec Thomas J. Wise například „objevil“ a prodal několik rukopisů dosud neznámých děl slavných autorů. Knihovníci a sběratelé byli přesvědčeni, že jde o originály, ale dva britští obchodníci později na základě analýzy životopisných údajů autorů prokázali, že všechny rukopisy jsou padělky.

Stojí také za připomenutí, že i v našem jazyce existují rčení, která nás na omezení intuice upozorňují. Například „nesuď knihu podle obalu“ – víme, že na první pohled nelze věci spolehlivě posoudit.

Kdyby někdo na ulici někoho bil, určitě byste si toho všimli, že? Přesto je znepokojivě snadné přehlédnout téměř cokoli, pokud se soustředíme na něco jiného, byť se domníváme, že jsme schopni zachytit vše neobvyklé.

Autoři vymysleli experiment s „neviditelnou gorilou“, který se stal klasikou ukazující, jak snadno nám může uniknout i zjevná věc. Účastníci sledovali video lidí hrajících basketbal a měli počítat přihrávky jednoho z týmů. Uprostřed videa se stane něco velmi podivného: na hřiště vstoupí člověk v gorilím kostýmu, zůstane tam devět sekund a bije se do hrudi. Zdálo by se, že takové bizarnosti si musí všimnout každý. Ve skutečnosti nikoli – přibližně polovina účastníků gorilu vůbec nezaregistrovala, protože se plně soustředila na počítání přihrávek.

Není tedy až tak nepochopitelné, že bostonský policista Kenny Conley přehlédl černošského kolegu, kterého někdo bil u plotu, přes který se Conley právě šplhal při pronásledování zločince. Veškerou svou pozornost měl upřenou na útěk pachatele.

Nejde ale jen o to, že něco přehlédneme, když se soustředíme jinam – často jednoduše nevidíme to, co vůbec nehledáme. Představte si, že jste v supermarketu a hledáte položky ze svého nákupního seznamu. Při tom pravděpodobně nevnímáte spoustu dalších věcí na regálech. V obchodě to nevadí, ale můžeme takto přehlédnout i něco velkého a potenciálně nebezpečného? Ano.

Je například překvapivě snadné přehlédnout motocykl. Více než polovina všech nehod motocyklů zahrnuje srážku s automobilem a v 65 procentech těchto nehod je příčinou to, že auto odbočuje vlevo a řidič si motocyklu vůbec nevšimne. Řidiči totiž očekávají jiná auta, nikoli motocykly.