Nepravda

Kolikrát jste slyšeli, že jsou ženy v oblasti sexu „skromné“? Nebo jste byli svědky toho, jak jsou ženy odsuzovány za svou sexuální svobodu? Představa, že ženy, které jsou odvážné a sexuálně neomezené, jsou nějakým způsobem abnormální, je mezi námi tak dlouho, že ji mnozí berou jako fakt.

Naše kultura proto vnímá monogamní ženy jako to, co „zamýšlela příroda“ – a couvá, kdykoli ženy odvážně vystoupí z tradičního vztahového rámce. Ve skutečnosti je ale ženská monogamie společenský konstrukt.

Když se podíváme na naše dávné předky a na poznatky z pozorování samic primátů, ukazuje se, že ženy přirozeně vyhledávají hodně sexu – s mnoha partnery – a že společnost jejich sexuální touhy a autonomii systematicky potlačovala.

V tomto shrnutí se mimo jiné dozvíte:

• co se stalo, když jeden výzkumník dal některým opicím více prostoru k pohybu,
• jakou roli hraje velikost v souvislosti s monogamií,
• a jak jeden kus zemědělského náčiní změnil osud žen.

Ve filmech, seriálech i v běžném životě často zaznívá věta, která se používá, když muži podvádějí: „To je prostě něco, co muži dělají.“ Může ji pronést přítel, příbuzný nebo někdo, kdo si užívá nejnovější drby. Tito lidé – a společnost obecně – věří, že muži mají k nevěře přirozený sklon.

A co ženy? Podle převládající představy jsou od přírody monogamní. Když se tedy objeví zprávy o nevěře, vyvolá to vždy rozruch – ale pokud je „viníkem“ žena, je to považováno za mnohem skandálnější.

Klíčové sdělení této části zní: ženy nejsou od přírody monogamnější než muži a podvádějí stejně často.

Kdyby byly ženy „nastavené“ na monogamii, měly by mít vysoké libido – nebo by si alespoň měly udržet sexuální touhu i v dlouhodobých vztazích, nemyslíte? Skutečnost je ale jiná. Řada studií ukazuje, že sexuální touha žen v dlouhodobých vztazích klesá.

V roce 2017 zveřejnil British Medical Journal studii o sexuálním chování a postojích, podle níž ženy, které žily se svými partnery nebo byly ve vztahu déle než rok, dvakrát častěji ztrácely zájem o sex než muži.

A nejde jen o to, že ženy v monogamních vztazích ztrácejí touhu; výzkumy ukazují, že na to reagují podobně jako muži – nevěrou. Studie z roku 1993 na University of Cambridge zjistila, že muži a ženy jsou si v otázce nevěry prakticky rovni. Téměř o dvacet let později přinesl online průzkum Kinsey Institute for Research in Sex, Gender, and Reproduction podobné výsledky.

Mylná představa, že ženská nevěra je výjimečná, však není jediným omylem týkajícím se ženské sexuality. Další rozšířenou vírou je, že ženy podvádějí proto, aby našly emocionální spojení, nikoli kvůli sexuálnímu potěšení.

Seznamovací web Ashley Madison – určený lidem, kteří jsou ženatí či vdané nebo ve vztahu – tuto představu zpochybňuje. Když socioložka a akademička dr. Alicia Walker vedla rozhovory se ženami využívajícími tuto platformu, zjistila, že hledají výhradně sexuální partnery, nikoli nové romantické vztahy nebo životní společníky. Ve svých stávajících vztazích byly jinak spokojené – jen v nich chyběl sex.

To by šokovalo osobnosti jako Charles Darwin nebo anglický gynekolog William Acton, kteří se domnívali, že ženy nejsou příliš sexuální – a že ty s vysokým libidem jsou abnormální. Jak ale uvidíme později, lidské tělo vypovídá o něčem úplně jiném.

Představte si, že si v obchodě prohlížíte špičkový telefon. Zaujme vás, že má špičkový fotoaparát se všemi nejnovějšími funkcemi, a tak se prodavače zeptáte na podrobnosti. Ten však trvá na tom, že telefon vlastně není určený k focení.

Zní to absurdně? Přesto je to docela výstižná metafora pro to, jak se mluví o lidském těle a ženské sexualitě. Ženské tělo je totiž navrženo pro intenzivní a opakované sexuální potěšení, a přesto se stále tvrdí, že ženy jsou pasivní a méně sexuální než muži.

Klíčové sdělení zde zní: anatomie ženského i mužského těla naznačuje, že ženy jsou „navrženy“ tak, aby vyhledávaly potěšení s více partnery.

Začněme klitorisem. Ten je mnohem citlivější než penis – jen v jeho vrcholu se nachází přes 8 000 nervových zakončení. Ženy také obvykle zůstávají vzrušené déle a na rozdíl od mužů mohou během krátké doby prožít několik orgasmů za sebou – a to s minimálním dodatečným úsilím.

Má to ale háček. Ženám trvá dosažení orgasmu výrazně déle – v průměru až 20 minut, zatímco mužům obvykle 8 až 10 minut. Protože je pro ženy orgasmus obtížněji dosažitelný, autor naznačuje, že je to může vést k vyhledávání více partnerů, aby naplnily svou sexuální potřebu.

Není to však jen mimořádná kapacita žen pro potěšení, co zpochybňuje přirozenost monogamie. Důkazy najdeme i v děložním čípku, který spermie filtruje a „vyhodnocuje“ – doslova odděluje slabší od silnějších. Autor tvrdí, že takový mechanismus by dával smysl především v situaci, kdy by ženy měly sex s více muži.

Pokud potřebujete další argumenty, podívejme se na mužské tělo. Zde hraje roli velikost – ale ne tak, jak byste možná čekali.

Možná to nevíte, ale samci goril mají vzhledem ke své tělesné velikosti relativně malá varlata. Autor to vysvětluje tím, že gorily žijí v harémech a samci spolu o samice příliš nesoutěží. I malé množství spermatu tak stačí k úspěšnému oplodnění.

Lidští samci mají naopak větší varlata – podobně jako samci bonobů a šimpanzů, jejichž samice jsou velmi promiskuitní. Větší varlata produkují více spermatu, což je výhodou v situaci, kdy musí spermie soupeřit se spermiemi jiného muže ve vaginálním kanálu.

A kdyby ani to nestačilo, muži při ejakulaci v závěrečné fázi uvolňují látky s jakýmsi spermicidním účinkem, které mají údajně ničit „konkurenční“ spermie, jež by se do pochvy dostaly po nich.