Nedostatek

Zkuste si vybavit období, kdy se vám začaly hromadit dluhy, nebo chvíli, kdy se na vás naráz sesypala spousta termínů důležitých projektů. Jak vám tehdy bylo? Byly to momenty, kdy jste podávali nejlepší pracovní výkony, dělali nejrozumnější nákupní rozhodnutí nebo sestavovali nejpromyšlenější rozpočet? Přestože právě tato stresující a vypjatá období od nás vyžadují, abychom byli v nejlepší formě, realita je taková, že pocit nedostatku nás dělá ještě méně schopnými těmto naléhavým problémům čelit.

Ve skutečnosti mechanismy, jimiž se snažíme nedostatek zvládat, naši situaci často ještě zhoršují a dál nás uvězňují v nepříznivých podmínkách. Proto je zásadní pochopit, jak a proč na nedostatek reagujeme tak, jak reagujeme, abychom si dokázali vytvořit proaktivní strategie, jak se s ním vyrovnat.

Po přečtení této knihy pochopíte mimo jiné, proč vaše rozptýlení na softballovém zápase vaší dcery není známkou špatného rodičovství; proč jsou bohatí lidé někdy jen málo motivovaní ušetřit 50 dolarů; a proč by hasiči měli nosit bezpečnostní pásy.

Co spojuje tragédii globální chudoby a potíže s dodržováním další módní diety? Na první pohled se zdá, že spolu vůbec nesouvisejí; naopak, vypadají v každém ohledu jako protiklady. Při bližším zkoumání však zjistíme, že obě jsou důsledkem téhož problému: nedostatku.

Nedostatek, definovaný jako „mít méně, než si myslíte, že potřebujete“, je spojnicí, která propojuje mnoho zdánlivě nesouvisejících problémů, s nimiž se denně setkáváme. Nejde přitom o fyzický nedostatek ve smyslu skutečné nedostupnosti věcí, ale spíše o pocit nedostatku – ať už času, peněz, jídla, nebo i něčeho abstraktního, jako je vzdělání.

Představte si šéfkuchařku světové úrovně, která strávila celý život zdokonalováním svého řemesla a nyní má v televizní show vytvořit svůj nejlepší pokrm za méně než dvě hodiny, pod intenzivním časovým tlakem. Čas je zde vzácný a ona má pocit, že nemá dost minut na to, co potřebuje stihnout. Její prožitek nedostatku je v podstatě stejný jako u člověka držícího dietu, který se snaží jíst méně, než je zvyklý. Pro něj představuje nedostatek množství kalorií, které mu v jídle chybějí.

Do jisté míry však můžeme svou zkušenost s nedostatkem ovlivnit pomocí něčeho, čemu autoři říkají kritický bezpečnostní ventil. Pokud jste se například přehnaně zavázali k pracovním projektům, může vaším bezpečnostním ventilem být to, že některé termíny prostě nestihnete. Nebo pokud držíte dietu, můžete si dovolit pauzu a dát si kousek pizzy. Tímto způsobem si do určité míry vybíráte, jaký typ nedostatku na sebe vezmete.

Ne všechno ale takový kritický bezpečnostní ventil má. Pokud jste chudí, nemůžete se jednoduše rozhodnout, že budete jeden den bohatí, abyste si ulevili od tlaku. Tato nemožnost situací volně manipulovat znamená, že chudoba představuje obzvlášť extrémní formu nedostatku. Samotný prožitek nedostatku je však v jádru stejný.

Když máte hlad, myslíte neustále na jídlo. V tu chvíli je jídlo – byť jen na pár minut – vzácné a potřeba utišit hlad je téměř ohromující. Ačkoli si to často neuvědomujeme, kdykoli zažíváme nedostatek jakéhokoli druhu, nejen v oblasti biologických potřeb, pohltí nás a začneme se obsesivně soustředit právě na to, co nám chybí.

Na konci druhé světové války, když spojenci postupovali hlouběji na území okupovaného Německa, stáli před problémem, jak pomoci vězňům z koncentračních táborů, kteří byli na pokraji vyhladovění. Aby našli vhodný postup, uskutečnila Minnesotská univerzita experiment s 36 muži, které nejprve uvedli do stavu hladovění a poté jim podávali různé výživové režimy. Zjištění pomohla při péči o přeživší z táborů a zároveň odhalila některé základní poznatky.

Těla účastníků fyzicky slábla a jejich chuť k jídlu prudce rostla, ale měnila se i jejich psychika – stali se jídlem doslova posedlí. Porovnávali ceny potravin, obsesivně studovali kuchařky, snili o změně kariéry a otevření vlastní restaurace a při sledování filmů nebyli schopni vnímat děj, protože jejich pozornost přitahovaly jen scény s jídlem.

Nedostatek však nemění jen zaměření naší pozornosti, ale i způsob, jakým informace vykládáme. Lidé, kteří prožijí traumatickou, ale velmi rychlou událost, jako je loupež nebo dopravní nehoda, často zpětně vnímají, že trvala déle, než tomu bylo ve skutečnosti. Je to dáno obrovským množstvím informací, které musel mozek v krátkém čase zpracovat. Výzkumníci tento jev nazývají subjektivním rozšířením času.

Nedostatek působí podobně: mění naše vnímání světa. Osamělí lidé jsou například mnohem citlivější na nálady a emoce ostatních. Je to proto, že se jejich životy soustředí na pozorování druhých a snaží se v nich najít to, co sami postrádají.

Teď, když víte, jak nedostatek funguje, se v následujících částech podíváme na to, jak se jeho účinky projevují ve vašem každodenním životě.