Nedělejte si starosti s maličkostmi… a všechno jsou maličkosti

Držet krok se současným světem není snadné. Neustále je před námi spousta úkolů, které je třeba splnit, informací k vyhodnocení a lidí, s nimiž se máme setkat. Jak to všechno stihnout? Nabízí se představa, že se musíme soustředit na rychlost a pracovat co nejrychleji, abychom vše zvládli. Jenže tak to není.

Pokud chceme žít naplněný život, musíme naopak zpomalit, ne zrychlovat. Klíčem k tomu, abychom si ze života vzali to nejlepší, je alespoň částečně se odpojit od šíleného tempa moderního světa a vědomě si zvolit klidnější, promyšlenější cestu.

Následující úryvky vám ukážou vše podstatné. Dozvíte se v nich, proč minulost ani budoucnost nemají v našem prožívání takový význam, jaký jim obvykle přikládáme; co jsou „maličkosti“ a jak se jimi nenechat rozhodit; a také proč má smysl usmát se třeba i na pošťáka.

Jaký postoj potřebujete, pokud chcete ze života vytěžit maximum? Většina lidí si myslí, že se musíme vzdát odpočinku a štěstí, pokud opravdu chceme dosáhnout svých cílů. Že se musíme neustále soustředit, mít soutěživý přístup a žít přísně disciplinovaný život plný tvrdé práce. Je to ale skutečně správná cesta?

Ve skutečnosti ne. Neustálé udržování se ve stresu vás jen vyčerpá a učiní nešťastnými. Ke svým cílům vás to nepřiblíží – jen vás to dovede k vyhoření. Pokud chcete své sny opravdu naplnit, je mnohem účinnější zaujmout k životu uvolněnější, zamyšlenější přístup. Když to dokážete, bude pro vás mnohem snazší dosahovat toho, po čem toužíte.

Jak začít? Především se učte uvolnit kdykoli, kdy je to jen trochu možné. Možná si myslíte, že odpočívat „se má“ jen o víkendech nebo o svátcích, ale to není pravda. I během náročného dne byste si měli umět dopřát krátkou pauzu.

Dalším způsobem, jak si osvojit uvolněnější a rozvážnější pohled na život, je dovolit si nudu. Opravdu. Zkuste se cíleně „nudit“ – třeba jen tím, že na chvíli nic neděláte a jen jste. Zpočátku to může být frustrující, ale postupně si začnete užívat svobodu a klid, které to přináší.

Chcete‑li žít uvolněněji, musíte také přestat žít především pro ostatní a začít se řídit vlastní vůlí. Často se dostáváme do neštěstí jen proto, že se snažíme všem vyhovět. Přestaňte dělat to, o čem si myslíte, že to od vás druzí očekávají – jen vás to stresuje. Stejně nikdy neuspokojíte všechny a za všech okolností. Mnohem zdravější je být věrný sám sobě a svým vlastním cílům.

Udělejte proto krok zpět. Připomeňte si, že váš život není jedna velká nouzová situace.

Většina lidí chce působit důležitě, a proto se snaží dělat věci, které budou v očích ostatních vypadat dobře. Tím si ale často zbytečně komplikujeme život.

Je přirozené toužit po pozornosti. Chceme vyjadřovat své názory a zapůsobit na ostatní. Bohužel to může našim vztahům hodně uškodit. Když druhé neustále přerušujeme nebo je nerespektujeme, děláme je nervózními a podrážděnými.

Místo toho zkuste své ego trochu upozadit, buďte trpěliví a nechte ostatní domluvit. Někdy to může být těžké, ale vaše vzájemná komunikace se tím výrazně zlepší a snáz vyřešíte i případné problémy.

Pokud trváte na tom, že musíte mít vždy pravdu, postupně si odcizíte i lidi, na kterých vám nejvíc záleží. I když máte silnou potřebu opravit něco, co váš blízký řekl, zkuste zůstat v klidu a nechte ho mluvit dál. Vytvoříte tak mezi sebou mnohem uvolněnější atmosféru.

Máme také tendenci chovat v sobě zášť vůči těm, s nimiž jsme se pohádali nebo jsme si něco špatně vyložili. Tím z drobných neshod v hlavě děláme velké problémy. Nedržte se své zlosti. Snadno se pak stane, že z malé hádky s přítelem uděláte obrovskou věc – třeba rozhodnutí, že s ním už nikdy nepromluvíte.

Proč to děláme? Často vnímáme odpuštění jako projev slabosti a nejistoty. Podvědomě si chráníme vlastní obraz tím, že se vztahů vzdáváme v naději, že se k nám druzí sami vrátí. Tomu se můžete vyhnout, když se vzdáte potřeby mít za každou cenu pravdu a místo toho se zaměříte na to, abyste byli skutečně šťastní.

Nenechte se strhávat maličkostmi. Existují mnohem důležitější věci, na které má smysl soustředit pozornost – například snaha přispět k lepšímu světu.