Návyk lídra

Určitě jste si všimli přeplněných polic v odděleních osobního rozvoje v knihovnách a knihkupectvích. Zdá se, že každý samozvaný guru propaguje novou knihu o leadershipu a managementu. Je to žhavé téma a každý k němu má co říct.

Samozřejmě neplatí, že všechny tyto knihy jsou špatné. Některé nabízejí zajímavé příběhy a propracované teorie. Můžete se u nich i pobavit. Když ale dojde na skutečnou praxi, často výrazně zaostávají. A ve vedení se počítají především výsledky.

Co tedy skutečně potřebujete, jsou jasné, praktické rady a snadno použitelné vůdčí dovednosti, které si osvojíte pomocí jednoduchých kroků a tréninkových cvičení. Právě s tím vám tyto úryvky pomohou. Seznámí vás s technikou, kterou můžete využít k tomu, abyste se stali lepším lídrem.

„Návyk lídra“ se dá vybudovat prostřednictvím jednoduchých cvičení, která reagují na podněty z běžných každodenních situací. A co víc – tato cvičení vám zaberou vždy jen pár minut. Krok za krokem si tak vytvoříte nové návyky, které vám pomohou stát se lepším lídrem, citlivěji vnímajícím svět i lidi kolem vás.

V těchto úryvcích se mimo jiné dozvíte:

• co vám ve skutečnosti sdělují nevrlí zákazníci,
• jak se tým rozvozce pizzy dokázal hromadně stát lepšími řidiči,
• a jak poznat a zlepšit špatně fungující tým.

Na tom, v jakém oboru pracujete, příliš nezáleží – vůdčí dovednosti jsou důležité všude. A nejde jen o řízení firem; tyto schopnosti hrají roli i při vedení domácnosti nebo dobrovolnického týmu.

Jak se tedy můžete stát lepším lídrem? Teoretici vedení dříve tvrdili, že skvělí lídři se rodí – že mají vrozené předpoklady k tomu, aby se chovali jako vůdci. Výzkumy ale tento názor vyvrátily. Dnes víme, že zhruba 70 procent vlastností spojených s efektivním vedením představuje naučené chování.

V reakci na tento poznatek zažila literatura o rozvoji leadershipu od roku 1996 obrovský boom. To ale zdaleka nevedlo k nové generaci výjimečných lídrů. Naopak, data naznačují, že mezi rostoucí popularitou tohoto oboru a důvěrou Američanů ve své vůdce existuje negativní korelace.

Pokud tedy samotné knihy nefungují, jaký je nejlepší způsob, jak se učit vedení? Místo abyste leadership vnímali jako soubor teoretických znalostí, je užitečnější chápat ho jako soubor dovedností. A dovednosti se dají osvojit tréninkem – opakováním konkrétního chování tak dlouho, až se z něj stane návyk.

Podívejme se na příklad Laury. Pracovala jako sestra na pohotovosti a opakovaně ji míjeli při výběru na manažerské pozice. Laura si neuvědomovala, že ji kolegové vnímají jako strohou, emočně nestabilní a hádavou. Jinými slovy: rozhodně nepůsobila jako materiál na lídra.

Aby si vylepšila profesní profil a zvýšila šanci na povýšení, rozhodla se zapojit do autorova programu rozvoje leadershipu. Naučila se mimo jiné jedno klíčové cvičení: klást kolegům otevřené otázky, ideálně začínající slovem „Co“ nebo „Jak“. Aby na to nezapomínala, psala si krátké poznámky na ruku.

Brzy zjistila, že když se kolegů ptá na jejich názory, reagují mnohem vstřícněji. Díky této technice se začaly zlepšovat její vztahy na pracovišti a s tím rostlo i její sebevědomí. Stejným způsobem můžete své chování upravit i vy a postupně si vytvořit tento jednoduchý návyk.

Po čase Laura už žádné psané připomínky nepotřebovala. Nejenže získala manažerskou pozici, o kterou usilovala, ale zlepšily se i její vztahy s přáteli a rodinou. Stačilo jediné: cíleně trénovat správné dovednosti.

Jak na to konkrétně? Následující části vám představí autorovu Formuli návyků lídra. Základní myšlenka zní: návyky nezbytné pro efektivní vedení lze rozvíjet pomocí jednoduchých pětiminutových tréninkových cvičení.

Učit se novým dovednostem vyžaduje čas. Stačí si vzpomenout na klavíristku. Neposadí se ke klavíru a neodehraje sonátu od začátku do konce na první pokus. Učí se ji po částech, krok za krokem, a neustále opakuje. Totéž platí pro rozvoj vůdčích schopností.

Když autor Martin Lanik vytvářel svou Formuli návyků lídra, nejprve identifikoval základní vůdčí dovednosti. Ty pak rozložil na tzv. mikrochování – drobné, konkrétní projevy chování. V zásadě tedy platí, že návyky jsou ukotvená mikrochování.

Lanik chtěl mít jistotu, které návyky jsou pro leadership skutečně klíčové. Se svým výzkumným týmem proto zhodnotil více než 800 globálních lídrů a na základě dat vytvořil dvě hlavní kategorie vedení: „Dosahování výsledků“ a „Zaměření na lidi“. Zjistili, že nejlepší lídři zvládají obě oblasti, ale obvykle v jedné z nich výrazněji vynikají.

Každá kategorie zahrnovala tři skupiny dovedností. Celkem bylo 22 klíčových dovedností rozděleno do šesti skupin. První kategorie, „Dosahování výsledků“, například zahrnovala skupinu dovedností Plánování a organizace práce. Mezi základní dovednosti v této skupině patřilo Řízení priorit, Plánování a organizace práce, Efektivní delegování a Vytváření pocitu naléhavosti.

Autor a jeho tým ale šli ještě dál. Chtěli dovednosti rozložit až na jejich nejmenší stavební kameny, aby se každá dala snadno rozvíjet. Výsledkem bylo zjištění, že v rámci 22 dovedností se opakovaně vyskytuje 79 konkrétních mikrochování.

Pokud si potenciální lídr osvojí jedno mikrochování po druhém, dokáže je postupně pospojovat do celku a zvládnout tak i komplexní dovednost.

Podívejme se na příklad základní dovednosti Řízení priorit. Mikrochování, která ji tvoří, zahrnují například:

• rozdělení projektu na konkrétní úkoly,
• stanovení hierarchie důležitosti mezi úkoly,
• odhadnutí času potřebného k dokončení jednotlivých úkolů,
• a zajištění toho, aby logika určující priority byla srozumitelná všem, kdo se na projektu podílejí.

Cílem je rozvíjet každé z těchto mikrochování tak dlouho, až se stane zcela automatickým, a teprve poté přejít k dalšímu. Tento postup se nazývá řetězení. Jakmile začnete řetězení používat, dokážete se naučit i mnohem náročnější dovednost – například stanovování priorit v týmech, které vedete, i ve vlastním osobním životě.