Naše děti

Máme tendenci předpokládat, že se svět každým dnem zmenšuje – stačí si vzpomenout na globální propojenost internetu. Ve Spojených státech se však současně prohlubují vnitřní rozdíly. Nejde přitom ani tak o rozdíly mezi jednotlivými státy, ale mezi společenskými třídami.

Představte si, že pocházíte ze střední třídy. Je pravděpodobné, že většinu života strávíte v „bublině střední třídy“ – bydlíte v typické čtvrti střední třídy, vaše děti chodí do školy s dětmi ze stejného prostředí. Víte přesně, o čem je řeč. Jenže tak tomu vždycky nebylo.

Pro někoho, kdo chodil do školy v 50. letech, bylo docela běžné sedět v lavici vedle dítěte místního továrníka a o přestávce si hrát s dětmi dělníků. Proč na tom záleží? Protože právě tento typ sociálního mísení je klíčový pro vzestupnou mobilitu – a jeho ústup je jednou z hlavních překážek, které jí dnes brání.

V oné třídě z 50. let by dítě rodičů bez vzdělání trávilo dny s vrstevníky, kteří měli bohatší slovní zásobu a širší rozhled, což na něj působilo pozitivně. Dnes by takové dítě velmi pravděpodobně skončilo ve třídě s dalšími dětmi z nižší třídy, v škole, která často nedokáže připravit ani ty nejbystřejší žáky na konkurenci při přijímání na prestižní vysoké školy.

V této knize se dozvíte více o rozdílech v příležitostech v americké společnosti. Uvidíte také, proč jsou kariérní možnosti vašich dětí do značné míry předurčeny už kolem pátého roku života, proč je pro radikální politická hnutí výhodné, aby část dětí zůstávala pozadu, a co můžete ve svém každodenním životě dělat pro to, abyste přispěli k omezení sociálních nerovností.

Rčení „od nuly k milionům“ výstižně shrnuje takzvaný americký sen. Víra, že se každý může vlastní pílí a talentem vypracovat k ekonomickému úspěchu, je v americkém veřejném prostoru přítomná už dlouho. Jak realistická je ale dnes?

Veřejné mínění ohledně tohoto snu zůstává poměrně stabilní a prakticky všichni Američané souhlasí s tím, že by každý měl mít rovné šance. Není divu – jen málo věcí tak dobře vystihuje populární představu o americké společnosti jako právě americký sen.

Výzkumy například ukazují, že 95 procent Američanů souhlasí s tvrzením, že společnost by měla každému občanovi zaručit rovné příležitosti k ekonomickému úspěchu bez ohledu na majetkové poměry jeho rodičů. Zatímco tedy Američané stále věří v ideál snu, realita je taková, že přístup k příležitostem je mezi jednotlivými třídami hrubě nerovný.

Důvodem je mimo jiné to, že celková hospodářská prosperita 50. a 60. let vytvořila bezprecedentní – a od té doby nedosaženou – míru rovnosti šancí. Příkladem může být Port Clinton, město, v němž autor vyrostl a které tehdy dobře odráželo ekonomickou, sociální i demografickou situaci velké části země.

V roce 1959 tam lidé zažívali značnou sociální mobilitu. Bez ohledu na původ většina spolužáků autora pokračovala ve studiu a dosáhla vyšší životní úrovně než jejich rodiče. Dnešní Port Clinton je však zcela jiný. Společenské třídy jsou odděleny ekonomickými bariérami a děti z různých čtvrtí mají dramaticky odlišné vyhlídky.

To, co se stalo v Port Clintonu, je přitom typické pro celou zemi. Například v roce 2004 měly děti rodičů z nejbohatší a nejvzdělanější čtvrtiny populace sedmnáctkrát vyšší šanci dostat se na elitní univerzitu než děti z rodin blížících se dolní čtvrtině.

O čem vlastně americký sen je? Především o spravedlivém startu do života. Pro většinu lidí to znamená období dětství, kdy o ně pečuje rodina. Jenže rodinné normy se v posledních desetiletích výrazně proměnily a tyto změny dopadají zvlášť tvrdě na děti z nižších vrstev.

Tradiční model rodiny už dávno není samozřejmostí. Role „živitele rodiny“ a „matky v domácnosti“ se staly spíše výjimkou. Důvodů je několik: stále více domácností potřebuje dva příjmy, aby vůbec vyžilo, a zároveň přibývá žen, které budují vlastní kariéru – což je mimo jiné velký úspěch feministického hnutí.

Dalším zlomem byl nástup moderní antikoncepce, který přerušil dřívější těsné spojení mezi sexem a manželstvím. Takzvané „rychlé svatby“ z 50. let, kdy se partneři brali kvůli neplánovanému těhotenství, jsou dnes spíše minulostí.

Co tyto změny znamenají pro jednotlivé společenské třídy? Především to, že vývoj dětství se začal výrazně lišit podle původu. Jak se předmanželský sex stal napříč třídami běžně přijímaným, vzrostl počet neplánovaných těhotenství, zejména mezi méně vzdělanými lidmi. Zároveň se u této skupiny rychleji než u vysokoškolsky vzdělaných párů zvyšovala rozvodovost.

Výsledkem je, že děti z nižších vrstev mnohem častěji vyrůstají jen s jedním rodičem nebo v chaotickém rodinném prostředí, poznamenaném střídáním partnerů a finančním stresem. To vše je prokazatelně spojeno s horšími školními výsledky.

Naopak děti vysoce vzdělaných rodičů z těchto proměn většinou těží. Ženy s vysokoškolským vzděláním často odkládají mateřství do doby, než si vybudují stabilní pozici v dobrém zaměstnání. Studie ukazují, že mnoho takových rodičů – přestože oba pracují – tráví se svými dětmi zhruba tolik času, kolik s nimi před padesáti lety trávily matky v domácnosti.