Narconomics

Mexická vláda odhaduje, že mezi lety 2007 a 2014 zemřelo ve válce proti drogovým kartelům v zemi více než 164 000 lidí. Navzdory obrovskému úsilí o jejich potlačení se kartely proměnily v obří podniky, které už dávno neprodávají jen drogy, ale hrají také klíčovou roli v obchodování s lidmi.

Jak tedy tyto kartely fungují? Jak se z nich mohl stát tak velký problém? Právě na to se tyto úryvky snaží odpovědět. Podrobně se dívají na drogový průmysl – jak z hlediska fungování jeho aktérů a jejich vztahu k tržním výzvám, tak z hlediska problémů, jimž čelí vlády, které se je snaží zastavit.

V tomto shrnutí zjistíte, proč by legalizace drog mohla být pro společnost výhodná, proč může snížení nabídky drog vést k vyšším ziskům kartelů a jak některé drogové kartely získávají nové členy.

V roce 1971 vyhlásil tehdejší americký prezident Richard Nixon „válku proti drogám“. Od té doby až dodnes se míra uvěznění za drogové delikty v USA exponenciálně zvýšila. Množství drog, které se ve světě vyrábí a spotřebovává, se však nesnížilo – naopak, na trhu s drogami je dnes více peněz než kdy dříve. Jak je to možné?

Záměrem americké vlády bylo řešit problém s drogami u kořene. Politika drogové kontroly proto byla nastavena tak, aby útočila na drogový průmysl především na straně nabídky.

Příkladem je postřikování plodin v Jižní Americe. Země tohoto regionu jsou klíčovým zdrojem mnoha drog, které míří do Spojených států. Americká vláda proto uzavřela dohody s tamními vládami a zaměřila se na pěstování koky prostřednictvím „postřikování plodin“ – tedy shazování pesticidů z nízko letících letadel, aby úrodu zničila.

Na první pohled jde o logické řešení, že? Drogovému průmyslu přece bude těžší se rozvíjet, pokud nebude mít dostatečnou nabídku, aby uspokojil poptávku.

Realita je ale složitější. Tento přístup vedl k tomu, čemu výzkumníci říkají „balónový efekt“. Název vychází z toho, že když stlačíte jednu část balónku, vzduch se jen přesune jinam, ale jeho celkový objem se nezmenší.

Stejně jako vzduch v balónku se mohou přesouvat i kartely – v tomto případě z jedné části Jižní Ameriky do druhé. Když jedna vláda zakročí proti pěstování koky, kartely se jednoduše sbalí a přesunou do jiné země. Problém se tak neustále posouvá, ale nikdy skutečně nezmizí.

To však není jediný problém přístupu americké vlády. Útok na nabídku míří především na farmáře, aniž by se přímo zasahovalo proti kartelům nebo spotřebě – dvěma prvkům, bez nichž by drogový průmysl vůbec nemohl existovat.

Kartely lze z ekonomického hlediska popsat jako monopson – situaci, kdy na trhu vystupuje v podstatě jediný kupující. Kartely určují, kolik farmářům zaplatí, a ti jsou na jejich milosti. Zaměřením se na chudé pěstitele místo na kartely samotné se americká „válka proti drogám“ sotva dotýká skutečného jádra problému.

Navíc, když se nabídka sníží, spotřebitelé jsou ochotni zaplatit za stejné množství více. Roční příjmy z drog tak zůstávají stejné, nebo dokonce rostou, i když se množství dostupných drog sníží.

Odhaduje se, že americký trh s marihuanou generuje ohromujících 40 miliard dolarů ročně. Z toho asi 7 miliard pochází z legálního trhu, což je poměrně významný podíl. Jak může taková situace prospět vládě, která zároveň vede boj proti drogám?

Legalizace marihuany umožňuje vládě oslabit drogové kartely a současně získávat daňové příjmy – stát se tak jejich konkurentem i výběrčím daní.

Legální marihuana může být pěstována za lepších podmínek. Díky přístupu k větším pozemkům s kvalitní půdou je výsledný produkt často mnohem kvalitnější než to, co dokáže nabídnout většina kartelů. To nutí kartely snižovat ceny v reakci na novou legální konkurenci, což snižuje jejich zisky.

Stejně jako u jakéhokoli jiného legálního zboží může stát na marihuaně vydělávat prostřednictvím daní. Například v Coloradu byla marihuana legalizována v roce 2014. Už o rok později dosáhly prodeje marihuany v licencovaných obchodech v tomto státě 996 milionů dolarů a z toho 135 milionů putovalo do státní pokladny.

Legalizace marihuany má navíc dvojí přínos i pro její uživatele. Díky dohledu a regulaci pěstování a prodeje může vláda zajistit, aby spotřebitelé nebyli vystaveni zdravotním rizikům spojeným s nekvalitními či kontaminovanými dávkami, které mohou skončit hospitalizací.

Legalizace také otevírá prostor pro pěstitele a „konopné zahradníky“, kteří mohou svobodně experimentovat s různými odrůdami a pěstitelskými technikami. To vede k široké nabídce produktů a vyšší spokojenosti zákazníků.

V Coloradu legalizace marihuany dokonce vedla k zavedení „konopného menu“. Všechny licencované obchody mají přehledné seznamy produktů, které zákazníkům poskytují informace o očekávaném účinku, možných vedlejších účincích, riziku „kocoviny“ a dalších zdravotních rizicích spojených s jednotlivými výrobky.

Ukazuje se tedy, že řešení drogového problému na straně spotřeby, nikoli pouze na straně nabídky, může přinášet výhody jak vládám, tak uživatelům. Abychom ale pochopili, proč útok na nabídku drogového průmyslu nefunguje, podívejme se blíže na obchod s kokainem.