Narcista z vašeho okolí

Když v roce 2009 vyšlo najevo, že manželka Tigera Woodse vyhnala svého muže z domu s golfovou holí poté, co se provalily jeho opakované nevěry, mnozí byli šokovaní a zaskočeni. Jak mohl tento úspěšný muž, který měl zdánlivě všechno a působil tak sympaticky, něco takového udělat?

Možná bychom ale neměli být tak překvapení. Za vítěznou mentalitou, neúprosným odhodláním a charismatem úspěšných lidí, jako jsou Tiger Woods, Donald Trump nebo Madonna, se velmi často skrývá narcista. A narcismus, jak ukazuje psychologie, může vést k celé řadě méně chvályhodných činů.

Proč jsou někteří lidé narcističtí? V tomto shrnutí se dozvíte, odkud narcismus skutečně pochází, co má Lance Armstrong společného s Madonnou a proč byste se nikdy neměli plést do záležitostí Sarah Palin.

Dnes se o narcismu mluví téměř neustále. S nástupem sociálních sítí a selfie se zdá, jako by se narcistické chování stalo normou. Narcismus však není banální nálepka, kterou bychom měli používat bez rozmyslu. Ve skutečnosti jde o nebezpečnou tendenci, která v určité míře existuje v každém z nás.

Každý z nás někdy postrádal empatii vůči druhým a jednal egocentricky. Zatímco u některých lidí se tato tendence objevuje jen v malých dávkách, existuje celé spektrum narcismu – a někteří jedinci jsou na jeho krajním, velmi nebezpečném pólu.

Oficiálně existuje psychiatrická diagnóza nazývaná narcistická porucha osobnosti. Ta popisuje kritéria, která splňuje přibližně jedno procento populace – lidé s patologickým narcismem. Tito jedinci často končí ve vězení za trestné činy, jako je vražda nebo znásilnění.

Vedle nich však existuje ještě jiná, mnohem početnější skupina, která často uniká pozornosti: zhruba čtyři procenta lidí splňují kritéria pro tzv. extrémní narcisty – tedy pro narcisty, kteří sice nespadají do oficiální psychiatrické diagnózy, ale jsou výrazně nebezpečnější než „běžní“ narcisté, jako jste vy nebo já.

I když možná nespáchají tolik trestných činů, extrémní narcisté se děsí představy, že by byli vnímáni jako méněcenní, a používají kruté a promyšlené taktiky, aby si udrželi obraz vlastní nadřazenosti. Mnoho velmi úspěšných celebrit jsou extrémní narcisté – a je pravděpodobné, že jednoho takového člověka znáte i osobně.

Právě proto je tak důležité naučit se extrémní narcisty rozpoznat a umět s nimi zacházet: musíte se chránit. Nejde však jen o ně – je také nutné si uvědomit vlastní narcistické sklony. Proč? Protože i malé množství narcismu v našem chování může v ostatních probouzet narcistické tendence.

Představte si například, že žijete ve sdíleném bytě s dalšími lidmi. Pokud se budete chovat narcisticky a neustále jíst společné jídlo, aniž byste ho doplňovali, ostatní začnou dělat totéž. Nakonec se všichni začnou chovat stále narcističtěji.

O extrémních narcistech se dozvíte více v následujících kapitolách. A než je začnete příliš přísně soudit, pamatujte, že žijí v neustálém strachu, že budou považováni za poražené.

O emocích, jako je stud či hanba, mluvíme často, ale když máme tyto pocity popsat, většinou tápeme. Hanba není jen nepříjemný pocit, který zažíváme, když máme dojem, že jsme něco pokazili. Je to hlubší emoce, která nám říká, že jsme odhalení a zranitelní.

Jedna zvláštní, velmi hluboká forma hanby leží v samotném jádru extrémního narcismu: tzv. základní hanba. Základní hanba vzniká tehdy, když je narušen vztah mezi dítětem a rodičem.

Podle britského psychoanalytika D. W. Winnicotta se děti rodí s vrozeným očekáváním, jak by se o ně měl rodič starat – tedy že bude vnímavý k jejich potřebám a emocím. Když jsou rodiče zanedbávající nebo nepřítomní, dítě si začne myslet, že je s ním samotným něco zásadně špatně. Cítí se nemilované a – aniž by chápalo proč – má dojem, že je to jeho vina. Právě zde vzniká základní hanba.

Tato základní hanba se probouzí pokaždé, když extrémní narcista zažije tzv. narcistické zranění: bolest, kterou všichni cítíme, když je naše sebeúcta otřesena kritikou zvenčí. Prožíváme ji proto, že jsme sociální bytosti a svůj pocit identity stavíme do značné míry na tom, jak nás vidí ostatní.

Zatímco naše sebeúcta se časem obvykle posiluje, extrémní narcisté zůstávají uvězněni ve své základní hanbě. To znamená, že i sebemenší kritika jejich sebeobraz hluboce narušuje. Banální urážka může způsobit velkou bolest a významnější událost, jako je rozvod, se může stát nesnesitelným ponížením.

Proto si extrémní narcisté vytvářejí silné obranné mechanismy, aby se před narcistickým zraněním chránili. Svádějí vinu za své chyby na druhé, sami sebe přesvědčují o vlastní dokonalosti a budují si obraz nadřazenosti, aby své skutečné já skryli před ostatními – i před sebou.