Najděte cestu ke štěstí

Mo Gawdat, bývalý ředitel obchodních operací ve společnosti Google X, byl na vrcholu své kariéry. Finančně zajištěný, s prací, o kterou by mnozí stáli, a s milující rodinou. A přesto – navzdory tomu všemu – nebyl šťastný. Proč?

Stejně jako mnozí před ním se Gawdat touto otázkou zabýval celé roky. Když však v roce 2014 náhle ztratil svého jednadvacetiletého syna během rutinního zákroku v nemocnici, jeho hledání se prohloubilo v úkol zjistit, co skutečně tvoří lidské štěstí a jak se v životě vyhnout zklamání.

Použil na tento problém své analytické myšlení a zkoumal klíčové myšlenky z mnoha světových náboženství. Nakonec dospěl k vlastnímu „vzorečku“ štěstí. Tyto úryvky představují Gawdatovy úvahy o štěstí: iluze, které mu stojí v cestě, slepá místa naší mysli, jež zkreslují náš pohled na to, jaký život ve skutečnosti je, a také základní pravdy, které mohou do vašeho života přinést opravdovou radost a spokojenost.

V tomto shrnutí se dozvíte Gawdatův vzorec štěstí, proč není třeba se bát vlastních obav a jaké je tajemství taoistického konceptu wu wei.

Všichni jsme už slyšeli, že peníze štěstí nekoupí, přesto mnoho lidí stále považuje finanční úspěch za svůj hlavní životní cíl. Není tedy divu, že se pak cítí nešťastní, i když se zdá, že mají všechno. Co s tím ale lze dělat?

Právě touto otázkou se Gawdat dlouho zabýval a rozhodl se na ni použít svou „inženýrskou“ mysl: pokusil se najít vzorec, jak štěstí dosáhnout.

Začněme tím, že si ujasníme, co vlastně štěstí je. Když se podíváte na trvalou radost malých dětí a batolat, uvidíte, že štěstí je náš přirozený výchozí stav. Samozřejmě, není to jen samá idyla, ale pokud děti nemají hlad a nic je nebolí, bývají obecně spokojené. Mohli bychom tedy říct, že štěstí je jednoduše nepřítomnost neštěstí.

Odkud se ale neštěstí bere? Podle autora vzniká ve chvíli, kdy se život neodvíjí tak, jak očekáváte. A tady přichází jeho vzorec:

„Vaše štěstí je rovné nebo větší než vaše vnímání událostí minus vaše očekávání od života.“

Jinými slovy: pokud vnímáte události ve svém životě jako stejné nebo lepší, než jste čekali, budete šťastní, protože vás zvraty a obraty života nefrustrují. Pokud jsou však vaše očekávání větší než realita, „odečítají se“ od vaší schopnosti být šťastní.

Samozřejmě to není tak jednoduché. Nejste jen buď šťastní, nebo smutní. V závislosti na tom, jaké myšlenky si připouštíte a jaká očekávání si vytváříte, se váš duševní stav může pohybovat od úplného zmatku přes negativitu a utrpení až k pozitivitě, štěstí a nakonec k hluboké radosti. Cílem je projít touto cestou ode dna až na vrchol.

Abyste se neocitli zmatení a nešťastní kvůli propasti mezi svými očekáváními a realitou, musíte nejprve odložit šest velkých iluzí, které vás udržují v nevědomosti. Těm se budeme věnovat v následujících kapitolách.

Ve sci‑fi filmu Matrix z roku 1999 hlavní postava Neo náhle prohlédne iluzi světa kolem sebe, uvidí ho takový, jaký skutečně je – jako dlouhé zelené sloupce jedniček a nul – a získá schopnost ovládat sebe i své okolí.

Podobně i vy můžete převzít kontrolu nad svým životem, pokud dokážete nahlédnout skrz iluze. Začněte tím, že rozbijete první iluzi: že hlas ve vaší hlavě – ten, který komentuje, zpochybňuje a hodnotí vaše činy a úmysly – jste „skutečný vy“.

V 30. letech 20. století ruský psycholog Lev Vygotskij zaznamenal drobné svalové pohyby v hrtanu, které doprovázely vnitřní myšlenky, a navrhl, že vnitřní vypravěč je ve skutečnosti jen zinternalizovaná řeč. Tuto hypotézu potvrdili neurovědci v 90. letech, když zjistili, že části mozku aktivní při mluvení se aktivují i během vnitřního dialogu.

Hlas ve vaší hlavě je tedy váš mozek, který s vámi „mluví“, když se snaží pochopit svět kolem a zvolit co nejlepší postup. Ale to nejste vy. Když tedy posloucháte své negativní myšlenky, pamatujte, že nejde o vaši podstatu, ale o možnosti, které mozek generuje, aby se v situaci zorientoval. A hlavní je: nemusíte je poslouchat.

Snažte se naopak minimalizovat „šum“ ve své hlavě. Když si začnete víc všímat, kdy se objevuje, můžete mu postupně odolávat – a nahrazovat negativní myšlenky pozitivními.

Pokud tedy hlas ve vaší hlavě nejste vy, kdo vlastně jste? Lidé tráví život budováním fyzických identit a eg, aby na tuto otázku odpověděli – a to je druhá iluze. Tyto masky nejsou skutečné, a proto mohou přinášet neštěstí: vytvářejí nerealistická očekávání, která se pak střetávají s realitou – stejně jako v našem „vzorečku štěstí“.

Tyto identity se navíc v čase mění, zatímco základní „já“ zůstává. Jak ho tedy najít? Zkuste si v duchu odebrat vše, co se v průběhu času mění. Patří sem vše, co můžete pozorovat: váš majetek, vaše role, vaše rodina, dokonce i vaše tělo.

Co zůstane úplně na dně? Skutečné „já“ je pozorovatel – ten, kdo vnímá svět a prožívá život, ale sám nemůže být přímo pozorován. Místo abyste se snažili vytvořit si identitu, která vám potvrdí místo ve světě, přijměte svou roli pozorovatele a opřete o ni své sebepojetí.

Pokud od sebe nebudete očekávat nic víc než to, že budete tímto pozorovatelem, brzy se ocitnete obklopeni lidmi, kteří vás mají rádi takové, jací jste – a nebudete muset předstírat, že jste někdo jiný.