Náhodná supervelmoc

Měly by Spojené státy fungovat jako světová policie? Na tuto otázku existuje mnoho rozdílných názorů, jedno je však jisté: během posledních sedmdesáti let se této role fakticky ujaly. Dny tohoto uspořádání se však chýlí ke konci. V dohledné době země omezí své závazky a stáhne se ze svého rozsáhlého zapojení do světové politiky.

Částečně je to dáno tím, že díky rozvoji těžby břidlicové ropy už Spojené státy nejsou závislé na dovozu paliv. Právě tato závislost přitom dlouhodobě patřila k hlavním důvodům, proč usilovaly o bezpečné námořní trasy a relativní stabilitu na Blízkém východě.

Co ale zbytek světa? Jak si povede bez zásahů USA? Než se pokusíme odpovědět na otázky týkající se budoucnosti, vrátíme se hluboko do minulosti a podíváme se na kořeny supervelmocí – od starověkého Egypta až po Spojené státy. Ukáže se, proč jsou vyhlídky spíše pochmurné, i když zároveň podnětné. A jde o názor, s nímž nemusíte nutně souhlasit.

V tomto shrnutí se dozvíte, proč by se cestování v příštích několika desetiletích mohlo stát velmi obtížným, jak řeka Mississippi přispěla k mocenskému vzestupu Spojených států a proč nelze vyloučit další velkou evropskou válku.

Jak dokázali staří Egypťané vybudovat impérium, které po staletí dominovalo svému regionu? Začněme geografií.

Impérium nebo stát vzkvétá kulturně i ekonomicky tehdy, když má výhodnou geografickou polohu. Před nástupem globalizace byly země silně závislé na přírodních zdrojích ve svém okolí, takže oblasti s lesy, řekami a přístupem k moři měly tendenci prosperovat. Komunity v drsných horských, pouštních či zasněžených oblastech naopak často jen zápasily o přežití.

Proto se tolik starověkých říší nacházelo v regionech s dostatkem vody a potravin. Přebytek umožňuje obchodovat, hromadit bohatství a věnovat více pozornosti rozvoji kultury i vojenské síly.

Ve starověkém Egyptě například Nil zajišťoval stálý přísun vody a zároveň sloužil jako snadná dopravní a obchodní tepna. Okolní poušť držela komunitu pohromadě a zároveň fungovala jako přirozená bariéra vůči vnějšímu světu. Díky tomu se pozornost mohla soustředit mimo jiné na umělecký a kulturní rozvoj. Vládci nutili obyvatelstvo stavět monumentální památníky, které měly dosvědčovat velikost faraonů.

Dalším klíčovým faktorem při získávání moci a vlivu je výhodná geopolitická poloha – tedy to, jak geografické podmínky ovlivňují vztahy s ostatními státy. Je totiž velmi obtížné dominovat regionu, pokud je země obklopena řadou silných konkurentů, jak tomu bylo v moderních dějinách Německa a Francie.

To je jeden z hlavních důvodů, proč bylo egyptské impérium tak dlouho tak mocné: nepřátelské národy je jen zřídka napadaly, protože by musely překonat moře nebo poušť. Podobné geografické a geopolitické výhody stály i za vzestupem dalších starověkých říší, například Osmanské či Římské.

Celkově platí, že moc impéria do značné míry spočívá na faktorech mimo jeho kontrolu – na úrodné půdě, přírodních bariérách a vhodných dopravních trasách. Totéž v mnoha ohledech platí i pro moderní Spojené státy.

Spojené státy jsou dnes ekonomickou, politickou i vojenskou supervelmocí. Proč právě ony? Z velké části díky souhře šťastných okolností.

USA mají mimořádně příznivou geopolitickou situaci. Jejich hranice byly po staletí do značné míry chráněny před velkými sousedními populacemi. Zatímco evropské mocnosti se po staletí střetávaly mezi sebou, Spojené státy zůstávaly za Atlantikem stranou a měly prostor k postupnému upevňování vnitřní stability a státních institucí.

Nejdůležitějším geografickým faktorem jejich globální dominance je však rozsáhlá síť vnitrozemských vodních cest. Spojené státy mají dvanáct vzájemně propojených velkých řek, včetně Mississippi – nejdelší splavné řeky na světě, která je ideální tepnou pro vnitrozemský obchod. Tyto vodní cesty umožňují levnou a efektivní dopravu zboží, což výrazně posílilo ekonomiku země.

Další výhodou je rozsáhlá úrodná půda vhodná pro pěstování velkého množství plodin. To přineslo Spojeným státům značné bohatství a dostatek zboží pro obchod. A bohatý stát si může dovolit silnou armádu, která mu dává větší vliv v mezinárodní politice.

Spojené státy také poměrně brzy řešily potenciální vnější hrozby. V roce 1867 koupily Aljašku a v roce 1898 anektovaly Havajské ostrovy, čímž si vytvořily nárazníkové zóny vůči možným protivníkům v Pacifiku. Před vstupem do druhé světové války tak už měly základní obranný perimetr vybudovaný.

Po válce pak vznik NATO poskytl Spojeným státům ještě větší bezpečnostní zázemí – mimo jiné proto, že území některých spojenců, například Faerských ostrovů či Kypru, mohlo sloužit jako výchozí body pro americké jednotky v Evropě.

Dnes neexistuje žádný stát, který by měl dostatek síly, průmyslové kapacity a námořní moci k dobytí Spojených států. USA se nacházejí v mimořádně bezpečné a komfortní geopolitické pozici.