Na první místo nikdy nezapomenete

Možná máte pocit, že příběh George Washingtona už znáte. Většina Američanů viděla jeho tvář na jednodolarové bankovce a slyšela jeho jméno z úst politiků. V USA se dokonce slaví federální svátek k jeho narozeninám. Jenže Washingtonův příběh je mnohem složitější, než jak nám byl předkládán. Zapomeňte především na historku o třešňovém stromu.

V tomto shrnutí se seznámíte s mnohem nuancovanějším obrazem George Washingtona a s tím, proč se Američané jeho legend tak urputně drží už po generace. Sledujeme Washingtona od chudého dětství až k jeho vzestupu v armádních hodnostech. Ukáže se, že jako vůdce v americké válce za nezávislost byl přinejmenším stejně velkým mistrem klamu jako vojenským stratégem.

Ještě skandálnější je zjištění, že jeho prezidentská kariéra byla mnohem méně slavná, než si většina lidí pamatuje. Za celý svůj život neosvobodil ani jediného z mnoha zotročených lidí na své plantáži. Právě na pozadí těchto lidských slabostí však jeho skutečné úspěchy září ještě jasněji.

V tomto shrnutí se dozvíte, jaké tropické ovoce měl Washington nejraději, co obvykle snídal, jaká je děsivá pravda o jeho slavných zubních protézách a jak okázalé byly jeho inaugurační boty.

Možná znáte ten vtípek, že „historie“ se tak jmenuje proto, že je to doslova „jeho příběh“ (anglicky his story). Ačkoli to zní trochu lacině, je na tom kus pravdy. Dějiny byly po staletí psány muži, o mužích a pro muže.

Nikde to není patrnější než v příbězích, které vyprávíme o Georgi Washingtonovi, hrdinovi americké války za nezávislost a prvním prezidentovi USA. Je předmětem stovek biografií, uměleckých děl a památníků – od jednodolarové bankovky až po obří sochu vytesanou přímo do hory. Tím, jak je uctíván, získal jeho příběh téměř kultovní status.

Když se ale podíváme za tuto hrdinskou aureolu, ukáže se, že řada našich oblíbených historek nemá s realitou mnoho společného. Klíčové poselství zní: Mnoho z nejznámějších příběhů o Washingtonovi prostě není pravda.

Vezměme si třeba starou historku o tom, že měl dřevěné zuby, které mu způsobovaly neustálé utrpení. To, že byl i přes tuto bolest schopen mluvit, natož vést zemi, má dokládat jeho obrovský stoicismus a neochvějné odhodlání. Když se nad tím ale zamyslíte, příběh nedává smysl – dřevo je na zuby naprosto nevhodný materiál, už kvůli tomu, jak snadno hnije.

Je pravda, že Washington měl strašné zuby – pokud mu vůbec nějaké zbyly – ale jeho protézy byly ve skutečnosti vyrobeny z kombinace zvířecích a lidských zubů, které nakupoval od zotročených lidí hluboko pod tržní cenou.

Ani slavný incident s třešňovým stromem neobstojí při bližším zkoumání. Podle příběhu dostane malý George novou sekyru, nadšeně s ní pokácí otcův oblíbený ovocný strom a na přímou otázku se okamžitě přizná se slovy: „Nemohu lhát.“ Washington mohl být ledasčím, ale „maniakem ničícím stromy“ rozhodně ne. Tuto historku si vymyslel jeho první životopisec v roce 1798.

To, že se tyto příběhy udržely po tolik let, vypovídá víc o nás než o Washingtonovi. Jako takzvaný Otec vlasti je Washingtonův charakter i činy jakýmsi zrcadlem nás samotných. Když ale začneme dějiny zkoumat z perspektivy všech zúčastněných, nejen „velkých mužů“, je zřejmé, že minulost je mnohem složitější, než si obvykle připouštíme.

Washington byl bezpochyby velký muž, ale měl i své vady – stejně jako my. A právě to, jak se mu podařilo překonat svou v zásadě obyčejnou lidskou povahu a stát se velkým, je příběh, který stojí za vyprávění.

Příběh nezačíná rokem 1732, kdy se George Washington narodil na březích Potomacu ve Virginii, ale o jedenáct let později – v roce 1743, kdy zemřel jeho otec Augustine. Tato smrt byla pro mladou rodinu drtivou ranou a zároveň klíčovým impulsem pro Georgeovy bezmezné ambice.

Augustine předpokládal, že se Georgeova matka znovu vdá, a proto jí v závěti odkázal jen velmi málo. Mary Washingtonová se však znovu neprovdala. Místo toho prodala většinu rodinné farmy, aby měla z čeho žít, a modlila se, aby počasí dovolilo vypěstovat dostatek přebytků na prodej. Malí farmáři, jako byla ona, byli navíc znevýhodněni britským obchodním monopolem.

Hlavní poselství zní: Po chudém dětství se ambiciózní Washington vydal za úspěchem – brzy si však uvědomil, že sám dojde jen k určité hranici.

George musel rychle dospět. Odešel ze školy a začal se živit jako zeměměřič. V osmnácti letech už vydělával dost na to, aby uživil matku a pět sourozenců. Zároveň si dokázal koupit tisíce akrů zemědělské půdy.

Mary se postarala o to, aby byl George častým hostem v domě svého bohatého nevlastního bratra Lawrence, kde se stal miláčkem Lawrenceových vlivných vojenských přátel. Lawrence trpěl tuberkulózou, a tak bratry poslali bohatí příbuzní na Barbados v naději, že mu teplejší klima uleví.

Karibik byl pro George smíšenou zkušeností: miloval počasí i exotické tropické ovoce – zejména ananas – ale nakazil se neštovicemi, po nichž mu zůstaly jizvy v obličeji.

Lawrenceova smrt se nakonec ukázala jako požehnání v přestrojení. George přišel o milovaného bratra, ale mohl zaujmout jeho uvolněné místo ve virginské milici.

Washingtonova vojenská kariéra však začala velmi nešťastně. Kdyby později nedošlo k americké revoluci, lidé by si ho nejspíš pamatovali hlavně jako muže, který rozpoutal diplomatický konflikt vedoucí k francouzsko‑indiánské válce. Když Washingtonova jednotka v divočině západní Pensylvánie zabila deset Francouzů, spustilo to střety po celém světě.

Navzdory tomuto přešlapu se jeho kariéra rozjela. Když Britové vydali jeho válečné deníky, aby podnítili protifrancouzské nálady, získal dvacetiletý mladík pověst bezohledného dobrodruha.

Odvaha ale účty nezaplatí. Jeho jednotky trpěly chronickým nedostatkem zásob a britští nadřízení odmítali připustit, že jejich tradiční evropské představy o vedení války nedávají v amerických podmínkách smysl. Washington byl unavený z toho, že riskuje život za mizerný žold a ještě menší respekt.

Zkušenosti z války ho naučily, že i ten nejambicióznější kolonista zůstane pod britskou nadvládou občanem druhé kategorie.