Na každém záleží

Zajímá se firma, ve které pracujete, skutečně o vás? Tvrdí to možná velmi přesvědčivě. Ale opravdu se zajímá? Co pro své zaměstnance doopravdy dělá?

Je pravděpodobné, že její „péče“ zůstává jen u prázdných prohlášení. Ve skutečnosti často nedělá téměř nic víc než to, že zřídí povinnou schránku na návrhy. Tím, že své lidi spíše obtěžuje, než aby je podporovala, si taková bezohledná firma škodí i sama sobě.

Následující úryvky ukazují, jak jeden podnikatel dokázal svou společnost proměnit a posílit tím, že dal na první místo své zaměstnance. Tím, že jim poskytl svobodu inovovat a prostor pro spokojenost a radost z práce, vybudoval mimořádně úspěšný byznys.

Čtěte dál – možná se vám něco podobného podaří také. V tomto shrnutí se dozvíte:

• proč zaměstnanci víc než sliby sledují konkrétní činy,
• co znamená „zodpovědná svoboda“,
• a proč zaměstnanci autora milovali jízdy v jeho kabrioletu.

Jak byste měřili úspěch firmy? První instinkt může být podívat se na počet prodaných produktů a výši zisku – a bezpochyby, tyto ukazatele jsou důležité. Má-li však být firma skutečně úspěšná, musí na první místo stavět blaho svých zaměstnanců.

Jak tedy vytvořit prostředí, ve kterém budou lidé spokojení? Začíná to kvalitním vedením. Nemyslete na něj ale jen jako na řízení a kontrolu; myslete na něj jako na péči. Jde o to dát zaměstnancům jasně najevo, že vám upřímně záleží na jejich nejlepším zájmu.

Měli byste jít dál než k pouhému uznání jejich výkonu a skutečně si najít čas, abyste jim řekli, že si jejich práce vážíte. Můžete například každý týden vyhradit čas na osobní rozhovor s jednotlivými lidmi a vyjádřit jim vděčnost za jejich nasazení a tvrdou práci.

Tím jim neposkytujete jen pocit bezpečí a smysluplnosti v práci. Doslova tím prospíváte i jejich zdraví. Nedávný průzkum mezi americkými pracovníky ukázal, že ti, kteří uvedli, že svou práci milují, utráceli o 62 procent méně za zdravotní péči než ti, kteří svou práci nenáviděli.

Role vedoucího je v tomto ohledu podobná dobrému rodičovství. Být rodičem znamená neustále sledovat, jak se dítě má, zda je zdravé a v dobré náladě. Zaměstnavatel by měl dělat totéž: pravidelně se zaměstnanců ptát na několik jednoduchých otázek. Cítí se v práci bezpečně? Cítí se naplněně? Má pro ně jejich život a práce smysl?

Když se nad těmito otázkami zamyslíte, uvědomíte si, do jaké míry nesete odpovědnost za štěstí svých zaměstnanců. Nakonec nebudujete jen podnik – budujete také domov, místo, kde se vy i vaši lidé potřebujete cítit bezpečně a jistě.

Spokojený zaměstnanec je ten, kdo důvěřuje vedení společnosti. Jedním ze způsobů, jak důvěru posilovat, je vytvořit firemní chartu – srozumitelné a inspirativní prohlášení o hodnotách a cílech firmy.

Pozor však: charta, která si svých zaměstnanců neváží, může naopak zanechat lidi nešťastné a nedoceněné.

Prvním krokem k vytvoření účinné charty je zapojit zaměstnance. Spoluautor knihy Bob Chapman, generální ředitel výrobního koncernu Barry-Wehmiller, si byl při tvorbě firemní charty „Vedení podle principů“ dobře vědom, jak důležité je se zaměstnanci usednout k jednomu stolu. Požádal všechny o zpětnou vazbu, využil příležitost vyslechnout jejich obavy a zároveň uznat a ocenit jejich názory.

Mnozí zaměstnanci například vyjádřili obavu, že mezi lidmi a vedením chybí důvěra. Chapman proto hned na začátek charty jasně postavil závazek vytvářet prostředí založené na důvěře.

Jenže činy mluví hlasitěji než slova. Chapman věděl, že jakmile bude charta hotová, musí svá slova podložit konkrétními kroky a dokázat zaměstnancům, že to myslí vážně.

Příležitost se naskytla, když se dozvěděl o zaměstnanci, kterého rozčilovalo, že firma stanovuje pevné časy na přestávky na toaletu a na kávu. Hned následující den Barry-Wehmiller začal rušit všechny firemní praktiky, které mohly být vnímány jako projev nedůvěry vedení vůči zaměstnancům – včetně pevných přestávek a docházkových hodin.

Zaměstnanci pochopili, že je společnost skutečně poslouchá, a tato zkušenost pomohla vytvořit pevné pouto důvěry mezi nimi a vedením.