Mýtus o sexu

V dnešní době se může zdát, že sexuální svoboda je prakticky neomezená. Řada velkých reforem a „revolucí v ložnicích“ jako by účinně přetrhala naše sexuální okovy. Sexuální revoluce šedesátých let, nedávná legalizace manželství osob stejného pohlaví a probíhající boj za práva žen dohromady vytvářejí společnost, v níž mají dospělí – alespoň na první pohled – svobodu mít jakýkoli druh vzájemně konsensuálního sexu, jaký si přejí.

Jsme ale skutečně tak svobodní? Jaké další společenské faktory ovlivňují náš pohled na sex?

Ve skutečnosti stále existuje řada sexuálních mýtů, které určují náš přístup k ložnici. Myšlenky, které nám podsouvá internet a které se šíří z člověka na člověka, mají často jen málo společného s tím, co se skutečně děje pod peřinou.

V tomto shrnutí se pokusíme tyto mýty odhalit a nabídnout střízlivější a realističtější pohled na sex v jednadvacátém století.

Dozvíte se mimo jiné:

• jaká sexuální fantazie je společná 45 procentům mužů a 37 procentům žen,
• proč nové normy změnily náš pohled na to, co je „předčasná ejakulace“,
• a co nám disneyovské filmy říkají o našich představách o ženské sexualitě.

Stěžují si vaši rodiče nebo prarodiče, že dnešní generace je „až moc sexuálně aktivní“? Takové obavy nejsou nijak výjimečné. V posledních padesáti letech prošla společnost řadou změn, které zásadně proměnily náš pohled na sexualitu.

V padesátých a šedesátých letech minulého století převládal model klasické jaderné rodiny a dobová morálka diktovala, že sex patří až po svatbě. Dnes je naše kultura mnohem otevřenější vůči párům stejného pohlaví i vůči jednotlivcům, kteří jsou sexuálně aktivní mimo manželství, a v důsledku toho je také mnohem více svobodných lidí. Mezi lety 1960 a 2013 vzrostl podíl svobodných dospělých ve Spojených státech z 15 na 28 procent.

S tím, jak se stalo běžnější, že svobodní lidé mají sexuální zkušenosti a příležitostný sex, se rozšířila i představa, že lidé mohou žít v závazném, ale otevřeném vztahu. Není tedy divu, že lidé z předchozích generací mohou mít dojem, že se dnes „spí se vším a se všemi“ a že lidé mají více sexu než kdy dřív.

Dojem podporují i pořady typu Girls Gone Wild, které mohou vzbuzovat představu, že je běžné, aby se dnešní dívky svlékaly výměnou za značkové oblečení či jiné výhody.

Ve skutečnosti ale lidé nemají tolik sexu, jak by se mohlo zdát. To, že je dnes společensky přijatelnější být sexuálně aktivní, ještě neznamená, že se všichni neustále oddávají sexu.

V letech 2005–2011 vedla profesorka sociologie Paula England rozsáhlý průzkum s názvem Online College Social Life Survey. Ukázalo se, že 72 procent vysokoškoláků sice během studia zažilo nějakou formu příležitostného sexu, rozhodně však nešlo o každodenní záležitost. Čtyřicet procent studentů mělo za celé vysokoškolské období méně než tři sexuální zkušenosti – a ty navíc nemusely vždy zahrnovat pohlavní styk.

Ve skutečnosti mělo podle studie profesorky Englandové skutečný pohlavní styk pouze 30 procent studentů. Až vám tedy příště bude máma vyčítat „rozjetou“ dnešní mládež, můžete jí říct, že i vysokoškoláci jsou ve skutečnosti docela umírnění.

V dnešní politicky korektní společnosti už není přijímaný jen příležitostný sex. Lidé, kteří mají k sexu pozitivní vztah, bývají často fascinováni – a někdy i šokováni – širokou škálou existujících fetišů.

To nás přivádí k dalšímu sexuálnímu mýtu: že všechny sexuální normy padly a žádná tabu už neexistují. Podle tohoto mýtu je dnes jediným skutečným tabu naznačit, že některé sexuální praktiky jsou nepřijatelné.

Je pravda, že západní kultura se stala velmi tolerantní k věcem, jako jsou vztahy stejného pohlaví, masturbace nebo orální sex – tedy k tématům, která byla ještě poměrně nedávno považována za perverzní. A opravdu existují lidé, kteří pojem „perverze“ či „normálnost“ v sexu zcela odmítají.

Vezměme si například Michaela, třicetiletého muže, který se identifikuje jako heterosexuál, ale občas se líbá s muži a sleduje gay porno. Už čtyři roky je v otevřeném vztahu se ženou, v němž jsou možné i trojky a další experimenty. Pro Michaela pojem „normální“ v oblasti sexu prostě neplatí.

Michaelův přístup ale zdaleka není běžný. Většina lidí stále uvažuje o sexu a sexualitě v kategoriích „normálního“ a „nenormálního“. I když společnost odmítla mnohá sexuální omezení předchozích generací, na jejich místo nastoupily jiné normy.

Jedním z příkladů současného sexuálního tabu je předčasná ejakulace, která se jako problém začala vnímat teprve ve dvacátém století. Někdy v šedesátých letech se stalo ostudným, pokud muž dosáhl orgasmu dříve než jeho partnerka.

Na změně, kterou to přineslo, je dobře vidět, jak silně normy působí. V první ze svých slavných zpráv z roku 1948 zjistil profesor Alfred Kinsey, že 75 procent amerických mužů ejakulovalo během prvních dvou minut pohlavního styku. Novější studie však ukazují, že dnes většina mužů vydrží v průměru 5,4 až 7,5 minuty.

Lze předpokládat, že jde do značné míry o reakci na tabu předčasné ejakulace a o snahu mužů tomuto nálepce uniknout.