Myšlení serendipity

Možná máte pocit, že každý den je víceméně stejný jako ten předchozí. Ve skutečnosti se však kolem nás neustále odehrává něco neočekávaného. Potřebujete jen správné oči – a správný způsob uvažování –, abyste si toho všimli.

Tento způsob myšlení vychází z praktických a uskutečnitelných rad, které můžete začít uplatňovat ve svém životě i práci už dnes. Je snadné nasadit si každý den pomyslné klapky na oči a pracovním dnem jen proplout na autopilota. Právě takové nastavení ale způsobuje, že mnozí z nás přehlížejí vzrušující souvislosti, které na nás čekají každý den.

Jakmile tyto příležitosti začnete vidět, zjistíte, že život je plný šťastných náhod – a už nikdy nebudete stejní.

V tomto shrnutí se dozvíte:

• tři nejběžnější typy šťastných náhod,
• jak sopečná erupce vedla ke vzniku populární konference TED,
• a jak špinavé brambory inspirovaly vznik inovativního domácího spotřebiče.

A nakonec v kapitole 11 najdete exkluzivní část o šťastných náhodách v době covidu‑19. Tato kapitola pokrývá obsah, který se v původní knize nenachází – autor ji doplnil, protože šťastné náhody jsou dnes důležitější než kdy dřív.

Co je vlastně serendipita? Tento pojem se poprvé objevil v roce 1754, kdy britský spisovatel Horace Walpole použil slovo „serendipity“ k popsání druhu objevu, k němuž dochází nečekaně, náhodou nebo díky určité prozíravé moudrosti, tedy rozvážnosti. Tato definice v zásadě obstála ve zkoušce času.

Pro naše účely budeme serendipitu chápat jako pozitivní událost, která nastane, když se vaše jednání setká s náhodou. Jinými slovy, serendipita se liší od čisté náhody nebo štěstí jako takového.

Klíčová myšlenka: Existuje několik druhů serendipity, ale všechny se liší od „slepého“ štěstí – jde o vytváření „chytrého“ štěstí.

Obecně lze rozlišit tři typy serendipity.

První je archimédovská serendipita. To je situace, kdy hledáte řešení konkrétního problému a ono se objeví nečekaným způsobem. Název vychází z příběhu o tom, jak Archimédés vyřešil problém královské koruny.

Král Hierón měl podezření, že jeho nová koruna není z čistého zlata. Požádal proto Archiméda, aby vymyslel test, který by to ověřil. Archimédés nad úkolem přemýšlel – a během tohoto uvažování navštívil veřejné lázně. Tam zasáhla serendipita. Všiml si, jak se hladina vody zvedá, když se lidé ponoří do lázně. Rychle mu došlo, že různé kovy vytlačují různé množství vody. Stačilo tedy změřit, kolik vody vytlačí zlato, a porovnat to s tím, kolik vody vytlačí Hierónova koruna. Pokud by to nebylo stejné, koruna by nebyla z čistého zlata – byla by falešná.

Druhým typem je „post‑itová“ serendipita. To je případ, kdy se nečekaně najde řešení problému, který v danou chvíli ani nebyl na pořadu dne. Název pochází od samolepicích lístků Post‑it. Ty vznikly ve chvíli, kdy se výzkumník firmy 3M, Dr. Spencer Silver, snažil vyvinout nový typ silného lepidla. Jeden z pokusů selhal – výsledná látka téměř nelepila. Silver však byl zvědavý na potenciál tohoto slabého lepidla. Nakonec se z něj stala klíčová ingredience pro lístky Post‑it.

A nakonec je tu „blesková“ serendipita. Jak název napovídá, jde o situaci, kdy vás řešení zasáhne jako blesk z čistého nebe. Neřešili jste žádný konkrétní problém ani jste nehledali určité řešení. Prostě jste si šli po svém, když vás najednou napadla myšlenka a s ní vzrušující nová příležitost.

Někdy může být serendipita kombinací nebo variací těchto typů. V každém případě však nejde o slepé štěstí. Jak uvidíme, dosažení serendipity můžete výrazně usnadnit, pokud zaujmete správný přístup.

To, jak serendipitu vykládáme nebo jak se k ní zpětně vracíme, je důležité. Může to mít velký vliv na to, jaká je šance, že se serendipita v budoucnu znovu objeví.

Neměli bychom ji vnímat jako jednorázovou událost, i když může působit jako zážitek, který vás zasáhne jako blesk. Spíše bychom ji měli chápat jako proces. Často je serendipita výsledkem „semen“, která byla zaseta týdny, měsíci nebo dokonce lety předtím. A vždy od vás něco vyžaduje – ať už je to schopnost všimnout si dosud neviděné hodnoty, nebo dojít k závěru, který dosud nikoho nenapadl.

Klíčová myšlenka: Serendipita obvykle spočívá v propojování „teček“, které dosud zůstávaly nepropojené.

Jedním z historicky nejznámějších příkladů serendipity je objevení penicilinu. Možná znáte základní příběh: Jednoho dne se doktor Alexander Fleming vrátil do laboratoře a zjistil, že některé Petriho misky s infekčními bakteriemi zůstaly omylem odkryté na okenním parapetu. Překvapilo ho, že misky zplesnivěly – a v okolí plísně bakterie zmizely.

Jiný lékař by se možná soustředil jen na chybu, že misky zůstaly odkryté, a prostě by se vrátil k práci. Ve skutečnosti si už předtím jiní vědci všimli, že plíseň může bakterie zabíjet, ale „tečky“ nepropojili a dál to nezkoumali.

Fleming byl ale zvědavý. Uviděl v tom příležitost. Byl otevřený možnostem a své myšlenky sdílel s důvěryhodnými kolegy. Právě tato zvědavost a otevřenost byly klíčem k serendipitnímu výsledku.

To je jedna z prvních věcí, na které je dobré si dát pozor, pokud chcete kultivovat správné myšlení: být vnímaví, zvědaví, otevření a mít chuť hledat příležitosti tam, kde jiní vidí jen problémy nebo negativitu. Vyžaduje to pozorný a vnímavý přístup – takový, který si nejen všimne něčeho neobvyklého, ale dokáže tuto informaci propojit s něčím dalším.