Myslela jsem, že jsem v tom sama (ale nejsem)

Vzpomínáte si někdy na nějaký trapný okamžik z minulosti a přejete si, aby se pod vámi propadla zem, zatímco si tu scénu znovu a znovu přehráváte v hlavě? Možná jste poslali zprávu někomu, kdo se vám líbí, a byli jste odmítnuti. Nebo jste udělali velkou chybu v práci před všemi kolegy. Ten pocit? To je stud – složitá směs trapnosti, bolesti a osamělosti, která ve vás vyvolává podezření, že právě tahle chyba vás nějakým způsobem označuje za průměrného nebo hluboce vadného člověka.

Jenže chybující je nakonec každý. Uvědomění, že chyby – a silně negativní pocity, které v nás vyvolávají – prožívá spousta dalších lidí, pomáhá naši zkušenost se studem zmírnit. Díky tomu se můžeme cítit bezpečněji s vědomím, že v tom nejsme sami.

V tomto shrnutí se dozvíte, co všechno může stud spustit, jak může být empatie mocným „protijedem“ proti studu a proč bychom se všichni měli vzdát honby za dokonalostí.

Existuje spousta nepříjemných témat, kterým se většina z nás v hovoru raději vyhne, ale jedno z těch vůbec nejméně oblíbených je právě emoce studu. I proto mnoho lidí nemá úplně jasno v tom, co stud vlastně je.

Stud je silně tělesně prožívaná emoce, jejíž přesné rysy se těžko popisují. V jádru však souvisí s pocitem, že nejsme dost dobří. Mluvit o takové zkušenosti bývá těžké – mluvit o studu totiž znamená alespoň částečně znovu prožít bolest, kterou přináší. To ale neznamená, že bychom o něm mlčet měli.

Když autorka vedla rozhovory s více než třemi sty lidí o tom, jak stud prožívají, objevovalo se v nich společné téma: stud je negativní pocit spojený s odmítnutím a s odhalením částí naší osobnosti, které se obvykle snažíme skrývat. Na základě těchto rozhovorů autorka sestavila následující definici: stud je hluboce bolestivý pocit vycházející z přesvědčení, že nejsme dost dobří a že nám právě tento nedostatek brání v přijetí a v pocitu, že někam patříme.

Jak ale stud vzniká? Nejčastěji se objevuje ve chvíli, kdy člověk potřebuje soucit, ale místo něj zažije odmítnutí.

Jedna z účastnic výzkumu například vyprávěla, jak ji matka neustále shazovala kvůli váze. Při každé návštěvě byla první slova, která od ní slyšela, poznámka o tom, jak je pořád tlustá, a poslední slova se týkala toho, že doufá, že do příště zhubne.

Jiná žena zase mluvila o tom, jak její matka spáchala sebevraždu, když byla na střední škole. V období, kdy nejvíc potřebovala podporu a soucit, ji spolužáci naopak začali ostrakizovat jako „dceru bláznivé ženské, co se oběsila“.

Už z těchto příkladů je zřejmé, že nedostatek empatie stud posiluje – a právě tomu se budeme věnovat dál.

Když vás kousne jedovatý had, může vám život zachránit dávka protijedu. To je jen jeden z mnoha protijedů, které máme k dispozici – a naštěstí existuje i velmi účinný protijed na stud. Jmenuje se empatie.

Protože stud zažívá každý, je nesmírně důležité naučit se s ním zacházet. Všichni lidé, s nimiž autorka vedla rozhovory, označili empatii za klíčový faktor, který jim pomáhá stud rychleji překonat a zotavit se z něj.

Přijímat empatii od druhých ale není jediný důležitý krok; stejně zásadní je, abychom ji dokázali poskytovat i my sami. Většina lidí poprvé skutečně pocítí sílu empatie ve chvíli, kdy se s někým podělí o těžkou zkušenost a slyší od něj, že jí rozumí. Vědomí, že někdo jiný prožil něco podobného a že to není nic výjimečného, snižuje pocit izolace a posiluje pocit přijetí.

Abychom však k takovému pochopení došli, musíme být schopni vidět věci z perspektivy druhého člověka, aniž bychom ho soudili. To znamená být přítomní a otevření jeho příběhu.

Například jednoho roku byla autorka zavalená množstvím úkolů, které musela během jediného víkendu zvládnout. Slíbila, že na školní oslavu své dcery přinese sušenky, ale zapomněla na to. Ve své hanbě pak učiteli zalhala, že dezert, který přinesl jiný rodič, je její.

Když o tom později vyprávěla příteli, odpověděl jí, že udělala, co mohla, že se snažila zvládnout příliš mnoho věcí najednou a nechtěla na učitele udělat špatný dojem. Jeho reakce byla čistě empatická: žádné odsuzování, jen přijetí jejího pohledu na situaci.

Teď už máte základní představu o tom, jak lze stud zmírnit. V další části se naučíte přesněji rozpoznat, kdy ho prožíváte.