Mysl pro čísla

Motají se vám z čísel hlava a rovnice vás děsí? Barbara Oakley na škole matematiku a přírodní vědy nesnášela a některé předměty dokonce opakovala. Po absolvování ale zjistila, že tyto dovednosti nutně potřebuje, má‑li si splnit svůj profesní sen. V knize Mysl pro čísla dnes už profesorka inženýrství Barbara Oakley sdílí jednoduše použitelné metody a zábavné triky, jak v matematice a přírodních vědách uspět. Dozvíte se také, proč učení prospívá, když si zdřímnete a necháte mysl volně bloudit; proč je plánování času na odpočinek a hru stejně důležité jako plánování času na práci; a proč byste možná ani nechtěli být géniem.

Představte si baterku se dvěma nastaveními: buď může silně zaostřit paprsek na malou plochu, nebo může svítit méně intenzivně, ale do šířky. Podobně funguje i náš mozek. Přepíná mezi dvěma typy sítí, respektive režimů myšlení.

Prvním je zaměřený režim. V něm se soustředíme na informace, které už máme v hlavě dobře zafixované. Zaměřený režim obvykle používáme u pojmů, které nám připadají známé a „pohodlné“. Je nezbytný pro studium matematiky a přírodních věd – díky němu dokážeme cíleně upřít pozornost na řešení problémů racionálním a analytickým způsobem. Zaměřený režim používáte například tehdy, když násobíte čísla (za předpokladu, že už násobit umíte). Při studiu cizího jazyka vám zase pomáhá vybavit si časování sloves, které jste se učili minulý týden.

Druhým typem myšlení je rozptýlený režim. Ten nastupuje, když pozornost uvolníte a necháte mysl volněji bloudit. Využíváme ho k tomu, abychom získali „velký obraz“ – širší nadhled nad tím, co se učíme. Rozptýlený režim je pro matematiku a přírodní vědy stejně důležitý jako ten zaměřený. Umožňuje nám přicházet na nové pohledy na problémy, s nimiž jsme si dříve nevěděli rady. Když se snažíte pochopit něco zcela nového, není vždy nejlepší upínat se k jednomu detailu. V takové chvíli je užitečnější právě rozptýlený režim a „velký obraz“.

Zvažte tuto větu: „Tato věta obsahuje tři chyby.“ První dvě chyby – například pravopisné – snadno odhalíte v zaměřeném režimu. Ale ta třetí? Třetí „chyba“ spočívá v tom, že tvrzení je nepravdivé, protože žádná třetí chyba ve větě není. To si uvědomíme až ve chvíli, kdy přepneme do rozptýleného režimu a začneme větu posuzovat abstraktněji.

Zaměřené i rozptýlené myšlení mají svůj nezastupitelný význam – a při učení potřebujeme oba režimy.

V běžném dni neustále přepínáme mezi zaměřeným a rozptýleným režimem. Vědomě jsme vždy jen v jednom z nich – nikdy ne v obou současně. Toto přepínání je pro učení klíčové: umožňuje nám látce porozumět a umět ji použít při řešení problémů.

Abychom se dokázali popasovat s náročnými intelektuálními úkoly a osvojit si nové pojmy, téměř vždy potřebujeme období, kdy o dané věci vědomě nepřemýšlíme. Právě tehdy se uplatňuje rozptýlený režim. Když se pak k problému vrátíme v režimu zaměřeném, můžeme si nové, širší vhledy lépe uspořádat a upevnit.

Při učení jeden režim zpracovává informace, které dostává, a výsledky pak „předává“ druhému režimu. Tato výměna je zásadní – posouvá nás krok za krokem k řešení.

Nezbytnou součástí učení je také spánek. Představte si to takto: svaly si nevybudujete tím, že budete činky zvedat bez přestávky. Potřebují čas na odpočinek a regeneraci. Teprve když mezi tréninky zařadíte pauzy, svaly dlouhodobě sílí. Stejně je to s učením. Potřebujeme období odpočinku, aby se naše myšlení „osvěžilo“ a mohlo dál růst.

Když jsme vzhůru příliš dlouho, v mozkových buňkách se hromadí toxické látky. Spánek je pomáhá odstraňovat a udržuje mozek v dobré kondici, proto je pro učení a paměť životně důležitý. Výzkumy navíc ukazují, že pokud si těsně před spaním látku zopakujeme, zvyšujeme šanci, že se nám o ní bude zdát – a sny mohou naše porozumění ještě posílit.

Pokud tedy s něčím zápasíte, zkuste přepnout režim myšlení – nebo si na chvíli zdřímnout.