Muž, který si spletl svou ženu s kloboukem a jiné klinické příběhy

Náš mozek nás definuje. Určuje, jak myslíme, jak se chováme a jak si pamatujeme. U většiny lidí funguje mozek poměrně předvídatelně, což vede k chování, které společnost považuje za „normální“. U některých jedinců však mozek nepracuje tak, jak by měl. Může to být způsobeno úrazem, nemocí nebo genetickými faktory – mozek se může poškodit a začít selhávat.

Když k tomu dojde, lidé mohou začít vykazovat chování, které by podle téměř jakýchkoli měřítek bylo považováno za odlišné či neobvyklé. Tyto kapitoly vyprávějí příběhy lidí, kteří prodělali poškození mozku, a ukazují, jak si i přes svá postižení dokázali kolem sebe znovu vybudovat život.

V tomto shrnutí se mimo jiné dozvíte, proč jedna žena strávila život napodobováním ostatních, proč starý muž žil, jako by mu bylo stále kolem dvaceti, a jak změny ve stavbě mozku umožnily jednomu muži „cítit“ vůni hnědé barvy.

Představte si, že jste neurovědec a narazíte na tyto tři případy:

První: muž si plete parkovací automaty s dětmi, které si hrají, a s láskou hladí jejich „hlavy“. Stejně tak si splete hlavu své manželky s kloboukem a způsobí velký rozruch, když se ji pokusí nasadit.

Druhý: pacientka ve vaší nemocnici žije v neustálém strachu, protože je přesvědčena, že jí někdo nechal v posteli cizí nohu. Ve skutečnosti jde o její vlastní končetinu.

Třetí: muž dokonale rozumí neverbální komunikaci, mimice a tónu hlasu, ale naprosto nechápe jazyk jako takový.

Co tyto lidi spojuje? Všichni trpí nějakou formou poškození mozku. Poškození mozku může zásadně změnit nebo narušit naše schopnosti, ať už je způsobeno nádorem, jedem, zánětem nebo mrtvicí.

Například pokud váš mozek nadměrně produkuje neurotransmiter dopamin, je pravděpodobné, že se u vás rozvinou kompulzivní tiky, budete bezděčně napodobovat ostatní, dělat grimasy a nekontrolovaně nadávat. I poškození mozku způsobené alkoholismem může mít na psychiku vážné dopady. Korsakovův syndrom (pojmenovaný po ruském psychiatrovi a neurologovi, který studoval alkoholiky) vzniká poškozením hipokampu alkoholem. Mnoho pacientů trpících Korsakovovým syndromem přichází o celé roky vzpomínek a nedokáže si ukládat nové informace.

Poškození mozku může vést k těm nejgrotesknějším a nejabsurdněji znějícím poruchám, ale ve vzácných případech může mít i překvapivě pozitivní dopad na život člověka. Tak tomu bylo u 89leté ženy, která náhle pocítila příval energie, stala se otevřenější než kdy dřív a dokonce začala flirtovat s mladšími muži. Příčinou byla neurosyfilis, která stimulovala její starou mozkovou kůru.

Na jedné straně chtěla zastavit postup nemoci, protože neurosyfilis může být smrtelná; zároveň však zoufale toužila udržet si i její „vedlejší účinky“ – pocit mládí, sebevědomí a štěstí, jaké nikdy předtím nepoznala.

Je zřejmé, že poškození mozku může způsobit, že lidé jednají velmi podivně. V následujících kapitolách se podíváme na konkrétní příklady dalších bizarních projevů, které může vyvolat.

V 80. letech 20. století vyprávěl americký námořník Jimmie G. svému lékaři svůj životní příběh. Bez potíží si pamatoval ulice a přátele z dětství i léta strávená ve škole. Když vzpomínal na události, které se odehrály před desítkami let, vybavoval si je stejně dobře jako kdokoli jiný.

Když však začal popisovat dobu, kdy sloužil jako radiotelegrafista u námořní pěchoty, něco se změnilo: náhle přešel do přítomného času a byl přesvědčen, že je stále tím mladým vojákem spřed 30 let, právě navrátivším se z druhé světové války.

Proč? Když je mozek poškozen, může si „vymýšlet“ příběhy, aby kompenzoval svět, který mu přestává dávat smysl. Ať už je poškození způsobeno alkoholem, nemocí nebo nádorem, mozek dokáže vytvořit fascinující vysvětlení a paralelní světy, jen aby se vše znovu jevilo normální.

Někdy mozek kompenzuje až příliš a vytváří zjevně bizarní příběhy. Jindy se tato „náhradní realita“ projevuje jako ztráta paměti, kdy pacienti uvíznou v dávno minulých obdobích svého života.

Jimmie G. kvůli alkoholismu přišel o posledních 30 let vzpomínek. Aby tuto ztrátu nějak nahradil a dal světu kolem sebe smysl, jeho mozek vytvořil zcela novou realitu, v níž stále žil v roce 1945.

Mnoho pacientů, jako byl Jimmie G., trpí zároveň i poruchou některých běžných funkcí. Když je mozek vážně ohrožen, mohou tito lidé ztratit schopnost mluvit nebo se u nich zásadně změní vnímání vlastního těla. Protože jejich mozek vytvořil novou realitu, žijí tito pacienti ve světě, který se většině z nás jeví jako naprosto bizarní.