Možnost B

Když Sheryl Sandbergová, provozní ředitelka Facebooku, ve 45 letech náhle ovdověla, měla dvě malé děti na prvním stupni základní školy. Šok ze ztráty partnera v tak mladém věku spolu s realitou, že na výchovu dětí zůstala sama, ji uvrhl do spirály zdrcení a smutku. V tomto období nacházela útěchu v podpoře přítele, který jí posílal studie založené na důkazech o odolnosti, truchlení a znovunabyté radosti.

V jedné slabé chvíli na něj vykřikla, že chce zpátky svého manžela Davea. Přítel jí odpověděl, že tato možnost – možnost A – už neexistuje. Tyto úryvky se věnují tomu, jak se postavit čelem realitě ztráty, jak budovat odolnost a jak naplno využít možnost B.

V tomto shrnutí se dozvíte, jak překonat tři P, v čem spočívá nebezpečí tzv. efektu matky a proč vaši truchlící blízcí potřebují své „tlačítko paniky“.

Když se setkáte s osobní tragédií nebo jinou traumatickou, život měnící událostí, může to dramaticky proměnit váš pohled na svět. Psycholog Martin Seligman identifikoval tři běžné reakce na tragédii, které označuje jako tři P.

První je personalizace – tendence obviňovat ze všeho sebe. Autorka Sheryl Sandbergová si tímto obdobím prošla po smrti svého manžela, který zemřel během dovolené v Mexiku. Protože v první lékařské zprávě byla jako příčina smrti uvedena poranění hlavy po pádu z posilovacího stroje, Sheryl se obviňovala, že na manžela nedávala dost pozor.

Její bratr, který je neurochirurg, si však byl jistý, že první zpráva je chybná, a snažil se Sheryl přesvědčit, že pád z tak malé výšky nemohl být smrtelný. A skutečně – druhá pitva mu dala za pravdu: Sherylin manžel zemřel na srdeční arytmii způsobenou nediagnostikovaným onemocněním koronárních tepen.

I to ale byla další věc, kterou si Sheryl mohla personalizovat, a začala se ptát: „Proč jsem se víc nesnažila změnit jeho jídelníček? Proč jsem ho neposílala častěji k lékaři?“ Znovu ji lidé kolem, včetně lékařů, ujišťovali, že to nebyla její vina a že žádná jednotlivá změna životního stylu by ho nezachránila.

Druhou běžnou reakcí – druhým P – je pervazivita, tedy pocit, že bolest a smutek prostupují každou oblast vašeho života. Jakožto Židé drželi Sandbergovi šivu, sedmidenní období smutku. Po jeho skončení se děti vrátily do školy a Sheryl se pokusila vrátit do práce. Bolest ze smrti manžela však byla všeprostupující. Sheryl nedokázala absolvovat pracovní schůzku, aniž by se musela přemáhat, aby se nerozplakala a nezhroutila.

To nás přivádí k třetímu P – trvalosti, tedy přesvědčení, že bolest nikdy neskončí. To může být nejtěžší P, které je třeba překonat, protože když jsme v depresi, snadno podlehneme dojmu, že břemeno je tak obrovské, že se ho nikdy nezbavíme.

V následující části ale uvidíme, jak se i z takového stavu dá postupně posouvat dál.

Tři P mohou způsobit, že se budete cítit, jako byste chodili s olověnou dekou přehozenou přes tělo – tak popsala svůj smutek jedna z přítelkyň Sheryl Sandbergové. I když se může zdát, že z něj není úniku, cesta ven existuje. Prvním krokem je začít budovat odolnost.

Být odolný znamená chápat, že bolest je součástí života a že utrpení a ztrátě se nelze zcela vyhnout. Uvědomění, že utrpení, stárnutí, nemoc a ztráta jsou nevyhnutelné, je natolik zásadní, že je považováno za první ušlechtilou pravdu buddhismu. Teprve když tuto skutečnost přijmeme, můžeme začít zmírňovat bolest a překonávat své démony.

Stejně důležité je naučit se vedle těžkého vidět i to dobré. Jedním ze způsobů, jak toho dosáhnout a pomoci si v těžkých časech, je vést si každodenní záznam svého emocionálního stavu. Abychom se mohli posouvat, musíme si přiznat, co cítíme – dobré i špatné – abychom tyto emoce mohli zpracovat a nechat odeznít. Pokud své pocity potlačujeme nebo ignorujeme, zůstáváme v nich uvěznění mnohem déle.

Sheryl Sandbergová si nechala u postele deník a každou noc si zapisovala tři okamžiky štěstí z uplynulého dne. Už to stačilo k tomu, aby se její emoční stav postupně zlepšoval. Začala si také zapisovat své úspěchy – i ty nejmenší, jako je včasný příchod do práce, vyprané prádlo nebo jen dobře uvařená káva. I když se to může zdát bezvýznamné, zaznamenávání takových drobností pomáhá odvrátit pozornost od negativního a připomíná, že pozitivní zkušenosti jsou možné i v období truchlení.

Nikdo neprožije život bez ztráty nebo utrpení. I lidé, které byste popsali jako „pořád šťastné“, zažívají vzestupy a pády. Rozdíl je v tom, že jsou odolní a dokážou vidět to dobré, co zůstává, i když jsou časy těžké.