Moudrost života

Otázka, co vlastně je štěstí, trápí lidstvo od nepaměti. Není divu – byla to jedna z prvních věcí, jimiž se zabývali už raní řečtí filozofové. Označovali ji pojmem eudaimonia, který v sobě zahrnuje jak prosperitu a štěstí, tak dobrou mysl a vnitřní pohodu.

Tato otázka zaměstnávala i Arthura Schopenhauera a v tomto eseji předkládá své vlastní úvahy na toto téma. Snaží se jednak vymezit, co štěstí je, jednak zjistit, jak bychom měli žít, abychom ho dosáhli. Podle něj je to jediná cesta k moudrosti života.

Kromě toho, že vysvětluje, jak vybudovat základ pro šťastný život, tyto úryvky také ukazují, proč byste se neměli trápit tím, co si o vás myslí ostatní, kam vede honba za slávou a jak se chtěl jeden Francouz obléknout v den své popravy.

Zamýšlet se nad vlastnostmi a povahou lidského života není nic nového. Po úvahách ale musí přijít praktická část. Jak přesně byste měli žít, abyste dosáhli co největšího prospěchu a štěstí?

Ani zde nepřekvapí, že řečtí filozofové byli první, kdo se do toho pustili. Aristoteles dělil lidská „požehnání“ do tří kategorií: na statky vnější, statky duše a statky těla. V zásadě měl pravdu v tom, že existují tři druhy životních darů, jejich rozdělení je však podle Schopenhauera jiné.

Na prvním místě stojí osobnost, tedy „kým člověk je“. Osobnost není jen charakter; zahrnuje také zdraví, sílu, krásu, temperament, morální postoje, inteligenci a vzdělání. Tyto vlastnosti jsou většinou dány přírodou a jako takové mají zásadní vliv na lidské štěstí. Největší význam má vnitřní ustrojení člověka, tedy „z čeho je složen“, které nejvíce formuje jeho životní pohodu.

Stačí si připomenout zdraví: je téměř samozřejmé, že zdravý žebrák je šťastnější než nemocný princ. Není proto divu, že pro Schopenhauera jsou nejvyššími požitky požitky ducha. Jak říká: „Intelektuální člověk má i v naprosté samotě výtečnou zábavu ve vlastních myšlenkách a fantaziích, zatímco žádné množství ani rozmanitost společenských požitků […] nedokáže zahnat nudu hlupáka.“

Druhou kategorií je majetek, tedy „co člověk má“. Hmotné bohatství může uspokojit skutečné a základní potřeby, dál vás však neposune. Nikdy vás doopravdy neuspokojí ani nenahradí nedostatek vnitřního bohatství. Štěstí pramení odjinud. Proto lidé, kteří jsou materiálně zajištění, nebývají o mnoho šťastnější než ostatní.

Nakonec je tu postavení – jinými slovy to, jak vás vidí ostatní. Vnitřně bohatý člověk, na rozdíl od hlupáka, bude názory druhých pokládat za málo důležité. Prostě si bude žít svůj život.

To je základní přehled. Nyní se podívejme na jednotlivé druhy „požehnání“ podrobněji.

Začněme první ze tří odlišných kategorií, které tvoří požehnání života: osobností. Tu si s sebou nesete všude, ať jste kdekoli a děláte cokoli. Proto tolik záleží na tom, kým skutečně jste.

Klíčovou součástí osobnosti je zdraví, které tvoří devět desetin štěstí. Jste-li zdraví, pravděpodobně budete nacházet potěšení v nejrůznějších věcech. Jste-li nemocní, nic vás doopravdy netěší. Aristoteles to vystihl slovy: „Život je pohyb.“ Chcete-li si zdraví uchovat, i trochu každodenního pohybu udělá mnoho.

Mysl, která se neustále obrací do sebe a k introspekci, navíc potřebuje vnější protiváhu. Představte si strom: čas od času potřebuje vítr, který s ním zatřese, aby mohl prospívat.

Vedle zdraví hrají velkou roli při utváření lidského štěstí i duševní schopnosti. Slavná věta ze Starého zákona – „Život blázna je horší než smrt“ – to dobře vystihuje. Máte-li to štěstí, že jste obdařeni intelektem, měli byste vést intelektuální život. Tím bude vaše mysl zaměstnaná a nuda vás nemusí děsit.

Bohatá a plodná mysl dokáže spatřovat krásu v obyčejných věcech, zatímco blázen zůstává uvězněn v tom, co má přímo před sebou. Vzpomeňte si na Goetha či lorda Byrona – plodnost jejich ducha jim poskytla vnitřní bohatství a šťastnou soběstačnost. Naopak, je-li vaše mysl prázdná, budete pravděpodobně vyhledávat zábavu, rozptýlení a luxus, abyste zahnali nudu.

Schopenhauer je v tomto ohledu velmi kritický. Podle něj „je člověk společenský právě v té míře, v jaké je intelektuálně chudý a obecně vulgární“.