Moudrost financí

Vzpomeňte si na rok 2008. V tomto osudovém roce se globální ekonomika dramaticky zhroutila. Akciové trhy prudce klesly, obří investiční banka Lehman Brothers padla a během několika měsíců byly zničeny životy milionů lidí. Byla to tragédie a vina ležela jednoznačně na nezodpovědném a chamtivém finančním systému.

Finance proto mají špatnou pověst – a v určitých chvílích, jak jsme právě připomněli, si ji plně zaslouží. Pokud se však na finance díváme jen negativně, všichni tím ztrácíme. Jednoduše proto, že finance nabízejí mnohem víc než jen chamtivost a bezohledné spekulace.

V následujících kapitolách objevíme překvapivou moudrost, kterou svět financí skrývá. Podíváme se, co nám může diverzifikované akciové portfolio říct o životních zkušenostech, co se mohou romantické páry naučit z firemních fúzí a jak lze rodičovství přirovnat k přijímání dluhu.

Čtěte dál a objevte další podivuhodné a inspirativní postřehy ze světa financí. V tomto shrnutí se mimo jiné dozvíte, jak nás pojištění může učit empatii, jakým nešťastným způsobem ovlivnila finance Bible a proč jsme v jistém smyslu všichni zároveň „principály“ i „agenty“.

Představte si známou scénu odehrávající se ve skleněném a ocelovém mrakodrapu na Wall Street. Uprostřed stylové, moderní open‑space kanceláře sedí s kravatou nakřivo a nohama na stole notoricky známý daytrader. Pro mnohé z nás je to ztělesnění neomezené chamtivosti. Vzpomínáme na krizi roku 2008, vybavíme si zlověstnou postavu Gordona Gekka z filmu Wall Street.

Ve skutečnosti ale mnoho slušných a inteligentních lidí tráví celý svůj profesní život ve financích. Znamená to, že jsou všichni zapojeni do čistě nízkého, amorálního byznysu? Rozhodně ne. Stejně jako každé složité lidské úsilí mají i finance hodně co nabídnout – pokud se na ně díváme správnou optikou.

Klíčové poselství této kapitoly zní: Finance nejsou jen pro investiční bankéře, týkají se nás všech.

Jednou z hlavních překážek porozumění financím je tradiční rozdělení na „Wall Street“ a „Main Street“. Na straně Wall Street tomu nepomáhá ani jazyk: finanční terminologie je často nesrozumitelná. Jaký je například rozdíl mezi „pákou“ a „půjčkou“? Co přesně znamená „kapitál“? Co jsou to „opce“? K tomu přistupuje fakt, že Wall Street se v minulosti opakovaně chovala špatně – od excesů osmdesátých let až po krizi v roce 2008.

Na straně „Main Street“ pak rozšířená víra, že celá finanční profese je chamtivá a amorální, tento rozpor jen prohlubuje. Takový pohled navíc ovlivňuje i to, jak sami lidé pracující ve financích vnímají svou profesi. Výsledkem je, že cenné lekce, které finance obsahují, většině lidí unikají.

Jak tedy tuto propast překlenout? Musíme finance propojit s našimi širšími lidskými a intelektuálními zájmy.

Výborným příkladem je kniha Confusion de Confusiones sedmnáctistého obchodníka Josepha de la Vegy. V tomto líčení amsterdamských trhů zachycuje rozhovor mezi filozofem, obchodníkem a akcionářem. Když filozof přizná, že o trzích ví jen málo, akcionář ho pokárá: jak si může vzdělaný a světaznalý člověk dovolit zanedbávat tak fascinující téma? Finance popisuje jako „kvintesenci akademického učení a vzor podvodu… pokladnici užitečnosti a zdroj katastrofy“.

Jinými slovy, finance jsou složité a obsahují jak dobré, tak špatné. V následujících kapitolách se zaměříme na to, jakou moudrost si z tohoto starého a sofistikovaného odvětví můžeme odnést.

Přiznejme si to: pojištění nemá dobrou pověst. Představujeme si nudné, puntičkářské, možná až morbidní manažery, kteří vydělávají na neštěstí druhých. Stejně jako u mnoha jiných oblastí financí je to ale hrubě zjednodušený obraz.

Ve skutečnosti se pojištění zrodilo na dobrodružných mořích. Námořní přeprava zboží přes oceány byla nesmírně riskantní, a tak vznikl systém, který toto riziko rozkládal mezi více stran – včetně všech vlastníků různých nákladů na palubě lodi.

Klíčová myšlenka zní: Pojištění je založeno na společném nesení břemene, nikoli jen na chladném finančním výpočtu.

Tento typ pojištění se objevil kolem roku 1000 př. n. l. na řeckém ostrově Rhodos a je znám jako Lex Rhodia. V podstatě říká, že pokud kapitán musel část zboží hodit přes palubu, aby zachránil loď a zbytek nákladu, je spravedlivé, aby vlastníci zachráněného zboží odškodnili ty, jejichž majetek byl obětován. O tři tisíciletí později tento princip stále platí pro námořní dopravu a dnes se označuje jako „zákon obecné havárie“. Zajišťuje, že každý nese stejné riziko, když loď vyplouvá. Jinými slovy: jsme v tom všichni společně.

Americký filozof Charles Sanders Peirce tuto myšlenku pojištění dokonce použil jako argument pro ctnostný život. Tvrdil, že protože pojišťovny musí zohledňovat všechny druhy nepředvídatelných rizik, mohou jim porozumět jen prostřednictvím zkušeností ostatních. Naše osobní zkušenost je omezená, a na nejhorší se proto můžeme připravit jen tím, že pochopíme, čemu čelili nesčetní další lidé. Čím větší je vzorek, tím lepší je předpověď.

Abychom však zkušenostem druhých skutečně porozuměli, musíme se do nich umět vcítit. Peirce proto prohlašuje: „Aby byli lidé logičtí, nesmějí být sobečtí.“ Na rozdíl od individualistických ekonomických myslitelů, jako byli Ayn Randová nebo Friedrich Hayek, využívá Peirce právě tento prvek financí k obhajobě soucitnějšího světa.

Základní úlohou pojištění je pomáhat zmírňovat nepořádek a chaos, kterým čelíme všichni – od náhlého pirátského útoku či mrazem zničené úrody až po pád z vadného žebříku – a zajistit, abychom byli chráněni. Lekce, kterou si odnášíme, je, že všichni máme prospěch, když těmto věcem čelíme společně, s empatií a porozuměním.