Moudrá společnost

Jedna z mála jistot dnešní doby je nejistota. Dávno jsou pryč časy, kdy se podniky mohly spoléhat na tradiční metody průzkumu trhu a stabilní příjmy. Ano, dnes máme k dispozici více dat k analýze než kdykoli dřív. Schopnost prosperovat v nepředvídatelném prostředí však vyžaduje jiný druh poznání – a moudrosti.

Vést moudrou společnost znamená dobře znát své prostředí a potřeby zákazníků na osobnější úrovni. Znamená to důvěřovat vlastní zkušenosti a usilovat o soulad se společností, v níž firma působí. Jinými slovy: jde o víc než jen o zisk.

V tomto shrnutí se dozvíte, co nás může Aristoteles naučit o moudrém podnikání, proč je Machiavelli často nepochopen a proč chytří lídři svou moc raději rozdělují, než soustřeďují.

V roce 1995 vydali autoři svou vlivnou knihu Společnost vytvářející znalosti. Popsali v ní obchodní praktiky, které stály za úspěchem některých japonských firem. Kniha je dodnes považována za klasiku. Od té doby se však svět výrazně změnil.

V jádru této knihy stál management znalostí. Autoři ukazovali, jak mohou firmy využívat jak explicitní znalosti – statistiky, data a analýzy – tak i tacitní (skryté) znalosti, tedy poznání získané osobní zkušeností. Dnes jsou však znalosti dostupnější, hojnější, globálnější a složitější než kdy dřív. O to důležitější je zaměřit se na to, jak s nimi lépe zacházet a jak je smysluplně využívat.

Klíčové poselství zní: Dnešní firmy čelí třem zásadním problémům.

Navzdory hojnosti informací podniky stále selhávají. Na kolena se dostali i dřívější titáni jako Kodak, Circuit City nebo General Motors. Důvody jsou tři.

Prvním je to, že se mnoho manažerů příliš spoléhá na explicitní znalosti – data, čísla a analytické modely. Tento typ poznání může automobilce říct, jaké cenové hladiny zákazníci preferují, ale už mnohem méně vypovídá o tom, jaké vlastnosti produktu a jaký zážitek zákazník skutečně očekává. A co je ještě důležitější: explicitní znalosti firmám příliš nepomáhají orientovat se ve změnách.

Zaprvé proto, že postrádají kontext. Zadruhé proto, že mohou manažery svádět k víře, že existují univerzální řešení pro všechny situace. Místo toho musejí firmy chápat sociální jevy a širší souvislosti – a to se jen z čísel vyčíst nedá.

Druhým důvodem je, že firmy musí přemýšlet o budoucnosti, kterou chtějí aktivně vytvářet. Aby byly úspěšné a udržitelné, musejí si uvědomit, čím ve skutečnosti jsou: sociálními entitami. Podniky mají společenský dopad – a ten je třeba brát jako nedílnou součást jejich poslání.

Uveďme si příklad zakladatele Honda Motor, Soichira Hondy. Když vyvíjel motory s nízkými emisemi, rád říkával, že jeho posláním je porazit „velkou trojku“ – Ford, GM a Chevrolet. Pak ale zaslechl, že jeho inženýři vnímají své poslání jinak: chtějí vyvinout motory, které udělají svět lepším místem pro jejich děti. Honda pochopil, že oni mají pravdu. Cítil se natolik zahanbený, že oznámil odchod do důchodu.

Tím se dostáváme k poslednímu důvodu: k potřebě moudrých lídrů. Moudří vůdci dokážou zasadit to, co se děje tady a teď, do širšího kontextu a bez váhání přijmout správná rozhodnutí. Především však umějí zákazníkům nabídnout vyšší hodnotu a zároveň vést morálně odpovědný podnik – takový, který je v souladu se společností.

Místo pouhého hromadění cenných poznatků bychom se měli zaměřit na jejich praktické uplatnění. Jak správně využít znalosti, když je máme? Odpověď na tuto otázku si žádá trochu filozofie.

Jaký má smysl něco vědět, pokud to nedokážeme využít v praxi? A jaký druh poznání vede k dobrým rozhodnutím? Tyto otázky si kladli velcí myslitelé odjakživa.

Starověký řecký filozof Aristoteles jako první systematicky rozvinul pojem phronesis, který autoři považují za páteř praktické práce se znalostmi.

Klíčové poselství zní: Návrat k myšlenkám filozofů minulosti nám ukazuje, co obnáší skutečná praxe práce se znalostmi.

Phronesis se obvykle překládá jako praktická moudrost – druh moudrosti, který je základem pro rozumné jednání. Jak Aristoteles popisuje v Etice Nikomachově, phronesis vyžaduje pečlivé pochopení konkrétní situace a aktuálního kontextu, aby bylo možné činit rozumná a etická rozhodnutí. Tato rozhodnutí by měla sloužit obecnému dobru. Proto je phronesis ideálním východiskem pro kultivaci moudrého vedení.

Phronesis se týká jednání, kontextu, dobra a cíle – přesně těch vlastností, o nichž byla řeč v první části. Zatímco mnoho Aristotelových etických myšlenek zůstává populárních dodnes, samotný pojem phronesis tak známý není. Pokud se však podíváme pozorně, uvidíme, jak se v čase vyvíjel a přetrval v pozdějších filozofických směrech, zejména ve fenomenologii a pragmatismu.

Fenomenologie se objevila v Evropě na počátku dvacátého století, mimo jiné díky německému filozofovi Martinu Heideggerovi. Ten věřil, že naše současné jednání přímo utváří budoucnost a že tyto činy jsou určovány tacitními znalostmi – subjektivními zkušenostmi. Abychom svou budoucnost využili co nejlépe, musíme být plně přítomní v aktuálním okamžiku a získávat osobní, kontextové poznání z „tady a teď“.

Podobně pragmatisté, například významný americký filozof John Dewey, zdůrazňovali propojení tacitních znalostí a jednání. Mnoho moderních filozofů se shoduje, že jedinou cestou k informovanému poznání, které vede k moudrému jednání, je být pevně zakotven v reálném světě.

Pro moudré lídry to znamená být skutečně přítomní. Znamená to snažit se vidět svět očima zákazníků – jen tak lze pochopit, čím společnost právě prochází a kam by se měla v budoucnu ubírat.