Motory svobody

Často se říká, že jeden člověk může změnit běh dějin. Prezidenty jako Washington, Lincoln nebo oba Rooseveltové bezpochyby v americké historii zanechali výraznou stopu – ale i když šlo o mimořádné osobnosti, jejich úspěchy nebyly výsledkem pouze jejich vlastního úsilí. Něco – nebo spíše někdo – další jim pomohl prosadit změnu.

Washington byl jedním z otců zakladatelů, ale je důležité si uvědomit, že šlo o skupinu – o to, co bychom dnes nazvali politickým hnutím aktivistů, kteří rozpoutali revoluci a vytvořili nový, mocný stát. A od dob otců zakladatelů to byli právě občanští aktivisté, kdo stál za nejvýznamnějšími změnami ve Spojených státech.

Podívejme se tedy na některé úspěchy těchto „motorů svobody“ v posledních desetiletích. V tomto shrnutí se dozvíte, jak aktivismus ovdovělého gay muže přispěl k celonárodní legalizaci manželství pro všechny v USA; proč je Florida klíčovým státem pro kampaně za právo nosit zbraň; a jak dva právníci prostřednictvím právního aktivismu odhalili realitu věznice Abú Ghrajb.

Aktivisté za občanská práva jásali v roce 2015, kdy bylo ve Spojených státech legalizováno manželství osob stejného pohlaví. K tomuto historickému rozhodnutí však nedošlo přes noc. Abychom pochopili, jak se to stalo, musíme se vrátit v čase a podívat se do malého státu Vermont.

Překvapivě začala otázka manželství pro páry stejného pohlaví ve Vermontu jako spor o svěření dítěte do péče. Susan Bellemare a Susan Hamilton žily ve Vermontu jako partnerky a společně vychovávaly Collina, biologického syna Hamiltonové, kterému bylo patnáct měsíců. V roce 1989 však došlo k tragédii: Hamiltonová zemřela při autonehodě.

Po nehodě se rodiče Hamiltonové nechtěli smířit s tím, že by Collin nadále žil se Susan Bellemare, a podali žalobu, aby získali vnuka do své péče. Soudní spor trval dva roky, ale Bellemare nakonec vyhrála díky závěti, kterou Hamiltonová sepsala. V ní výslovně uvedla, že v případě její smrti má v péči o Collina pokračovat její partnerka. Bez tohoto dokumentu by Bellemare o svého syna pravděpodobně přišla.

Případ jasně ukázal, jak málo práv mají podle zákona partneři stejného pohlaví, a podnítil vznik skupiny aktivistů, kteří se rozhodli usilovat o změnu. Mezi nimi byly i tři páry, které zažalovaly stát Vermont za to, že jim odmítl vydat oddací list.

Tyto páry byly dobře připravené a vyvracely všechny rozšířené stereotypy o gay komunitě. Měly respektované profese, žily ve stabilních, dlouhodobých vztazích a dvě z nich vychovávaly děti. Následovaly roky politického lobbingu a soudních sporů, ale v prosinci 1999 Nejvyšší soud Vermontu rozhodl, že podle státní ústavy musí být občanské svazky mezi páry stejného pohlaví posuzovány stejně jako jakýkoli jiný svazek.

Tím však boj neskončil. Aktivisté pokračovali v lobbingu a v roce 2009 hlasovala vermontská Sněmovna reprezentantů o legalizaci manželství osob stejného pohlaví. Výsledek byl těsný, ale manželství pro páry stejného pohlaví bylo ve Vermontu schváleno.

Vermont samozřejmě nebyl jediným státem, kde aktivisté bojovali za občanská práva. V Kalifornii se debata o manželství pro všechny rozhořela v roce 2004, kdy starosta San Franciska Gavin Newsom začal vydávat oddací listy párům stejného pohlaví, přestože tato manželství nebyla právně uznávána. Následovaly roky aktivismu, jehož cílem bylo tato manželství zlegalizovat.

Ačkoli byla Kalifornie dlouho považována za útočiště pro homosexuály, ukázalo se, že prosadit manželství pro všechny bude velmi obtížné. První velký průlom přišel v červnu 2008, kdy Nejvyšší soud Kalifornie schválil legalitu manželství osob stejného pohlaví.

Jen o několik měsíců později však konzervativní skupiny začaly sbírat podpisy pod návrh dodatku ke státní ústavě, který by definoval manželství výhradně jako svazek muže a ženy. Po získání potřebného počtu podpisů se návrh dostal na hlasovací lístky jako Proposition 8.

Proposition 8 se stala předmětem mimořádně vyhrocené kampaně. Ještě před samotným hlasováním utratily obě strany – zastánci i odpůrci – zhruba 40 milionů dolarů na propagaci svých postojů. Jedna konkrétní televizní reklama nakonec převážila misky vah ve prospěch konzervativců: vystupovalo v ní malé dítě, které rodičům vypráví, co se ten den naučilo ve škole – že až vyroste, může si vzít osobu stejného pohlaví.

Takové reklamy v některých voličích vyvolaly obavy a přiměly je zpochybňovat, zda manželství pro všechny neovlivní hodnoty, které se děti učí ve školách. Výsledkem bylo, že Proposition 8 prošla s 52 procenty hlasů.

Platnost Proposition 8 však byla okamžitě napadena u soudu a federální odvolací soud rozhodl, že dodatek nemůže obstát, protože by odebral práva, která již homosexuálním párům byla přiznána. Případ se nakonec dostal až k Nejvyššímu soudu USA – ale v té chvíli nebyl nikdo z představitelů státu ochoten Proposition 8 hájit.

Když guvernér Arnold Schwarzenegger ani generální prokurátor Jerry Brown nechtěli v řízení pokračovat, zůstalo v platnosti rozhodnutí odvolacího soudu a Proposition 8 byla zrušena. Manželství pro všechny se tak v Kalifornii stalo opět legálním.