Moje ranní rutina

„Celý život je experiment,“ napsal kdysi velký americký esejista Ralph Waldo Emerson. „Čím více experimentů uděláte, tím lépe.“ Kniha My Morning Routine od Benjamina Spalla a Michaela Xandera je fascinujícím souborem „experimentů s dobrým životem“, které provedlo 64 současných úspěšných inovátorů, podnikatelů, spisovatelů a umělců.

Co mají tito lidé, kteří se prosadili vlastními silami, společného? Všichni si vytvořili ranní rutinu, která jim pomáhá začít den co nejlépe. Tyto ukázky vám ale nepředkládají striktní pravidla, která byste měli dogmaticky převzít. Naopak – nabízejí chytré a originální nápady, jež vás mají inspirovat k vlastním pokusům a k vytvoření ranního režimu, který bude vyhovovat právě vám.

Ponořte se tedy do textu a zjistěte, jaký typ rána s největší pravděpodobností zvýší vaši produktivitu i pocit štěstí. Od umělců, kteří vstávají za úsvitu, aby si zapsali sny, přes generální ředitele, kteří nedají dopustit na půlhodinu meditace, až po olympijské sportovce, kteří si bez ranního tréninku neumějí představit den – příkladů, které podnítí vaši představivost, je tu víc než dost.

V tomto shrnutí se mimo jiné dozvíte:

• proč vás kvalitní noční spánek připraví na úspěch,
• jak si vybudovat ranní rutinu kolem dětí,
• a proč je cvičení stejně prospěšné pro psychiku jako pro tělo.

Ten pocit znáte. Budík začne zvonit a vy ve tmě rozespale šmátráte po telefonu, abyste ho vypnuli. Jediné, co chcete, je ještě chvilku spát.

Rána ale nemusejí být zoufalými okamžiky, kdy se s odporem vyhrabáváte z postele. Jedním ze způsobů, jak zajistit, abyste den začínali s jasnou hlavou a plní energie, je mít před sebou něco důležitého.

Vezměte si prezidenta MIT Lea Rafaela Reifa. Budík si sice nastavuje na 6:00, ale obvykle je vzhůru už 30 až 60 minut předtím. Proč se dobrovolně vzdává spánku navíc? Chce mít jistotu, že projde e-maily ještě předtím, než se naplno rozběhne den. MIT je skutečně globální instituce a jako její prezident musí být Reif v obraze a mít přehled o nejnovějším dění. Kdyby nevstával za svítání, bál by se, že mu něco důležitého uteče.

Nemusíte ale řídit velkou organizaci, abyste měli každé ráno dobrý důvod vyskočit z postele. Vědomí, že na vás čeká něco, na čem vám opravdu záleží, je stejně silnou motivací jako jakýkoli budík.

Příkladem může být spisovatelka Caroline Paul. I ona je ranní ptáče a stejně jako Reif většinou vstává v 6:00. Co ji dostane z postele? Možnost strávit v tichu pár hodin s knihou, než se zbytek světa probudí. Čtení není jen její práce, ale i velká radost. Rána jsou pro ni oázou klidu v jinak hektickém životě a často jedinou chvílí, kdy se může opravdu ponořit do dobré knihy.

Newyorský pouliční fotograf Andre Wagner zase využívá rána k tomu, aby se věnoval své vášni. Z domu obvykle odchází nejpozději v 7:00 až 7:30. Je to ideální čas projít se městem a zachytit fotoaparátem ranní světlo.

Existuje ale i jednoduchý trik, jak začít den lépe: nepoužívejte funkci odložení budíku. Rozhovory autorů s úspěšnými „ranními ptáčaty“ ukázaly, že zatímco 71 procent z nich používá budík, jen 34 procent využívá odložení. A má to dobrý důvod. Pár minut spánku navíc se může zdát lákavých, ale ve výsledku se budete cítit unavenější, než kdybyste vstali hned při prvním zazvonění.

Můžete si to představit takto: krátké podřimování po zazvonění budíku je jako zahřívat motor auta na volnoběh – jen plýtváte palivem, aniž byste se někam posunuli.

Nejlepší rada ale zní: řiďte se vlastními instinkty. Zkoušejte různé přístupy a sledujte, co funguje právě u vás. To, co vyhovuje ostatním, pro vás vůbec nemusí být vhodné. A pokud zjistíte, že něco nefunguje, bez výčitek to opusťte a zkuste jinou cestu.

Ať už jde o velký pracovní projekt, nebo něco čistě osobního, pravděpodobně máte řadu věcí, do kterých se chcete pustit – ale přes den na ně nikdy nezbývá dost času. Zdá se, že den prostě nemá dost hodin, že?

Ve skutečnosti je má – jen si je musíte „ukrojit“ ráno. Právě tehdy často uděláte tu nejdůležitější práci.

Příkladem je Sheena Brady. Vstává brzy, aby měla čas na vlastní firmu Tease Tea, které se věnuje od 7:00 do 11:00, a teprve potom tráví zbytek pracovního dne ve společnosti Shopify.

Autor a řečník Todd Henry považuje rána za stejně přínosná. Poté, co přestal zkoušet nacpat všechno do první části dne, vyhradil si ráno na to, co je pro něj nejdůležitější – na studium a psaní. Tvrdí, že právě k tomu jsou rána ideální.

Pokud se chcete opravdu dostat k zásadním věcem, je důležité začít den správně. Jedním ze způsobů je nezačínat ráno kontrolou e-mailů. Spisovatel Ryan Holiday se snaží, aby před otevřením schránky splnil alespoň jeden jiný úkol. V jeho případě je to psaní, ale může to být i něco jiného – třeba sprcha nebo krátký běh.

Shane Parrish, zakladatel blogu Farnam Street, se tohoto pravidla drží také. Přestal ráno kontrolovat e-maily poté, co si všiml, jak snadno tím přenechává řízení svého dne ostatním. A to je podstatné: odpovídání na e-maily je čistě reaktivní činnost, zatímco vaše ranní aktivity by měly být proaktivní. Ráno je čas, kdy se můžete postarat o vlastní potřeby a nastavit si program dne.

Skvělým způsobem, jak převzít nad svým dnem kontrolu, je napsat si seznam úkolů. Geoff Colvin, senior editor časopisu Fortune, si každé ráno sedne a sepíše, čeho chce ten den dosáhnout. Jakmile má plán na papíře, začne úkoly postupně plnit – od těch nejdůležitějších.

Zároveň je ale dobré brát všechny tyto rady s rezervou. Spisovatel Chris Guillebeau například zjistil, že jemu naopak naprosto vyhovuje začínat den čtením e-mailů. A tím se plynule dostáváme k další oblasti – k pohybu.