Mezi okamžiky

Když se Jeff stal otcem, uvědomil si, jak důležitý je každý okamžik. Došlo mu, že děti rostou tak rychle, že když propásnete i tu nejkratší chvilku, ve skutečnosti přijdete o hodně. Zvlášť jasně se mu to ukázalo jedné noci, kdy se snažil uspat svého malého syna.

Byla půlnoc a Jeff si zoufale přál mít to co nejdřív za sebou a aspoň na chvíli si zdřímnout. Tentokrát však jeho syn prostě odmítal znovu usnout a Jeffovy naděje na pořádný spánek se rozplynuly. Nakonec to Jeff vzdal; bylo zřejmé, že se stejně nevyspí, a tak se rozhodl, že se s tím smíří. Vzal syna dolů do obývacího pokoje a uprostřed noci si tam spolu začali hrát.

Najednou se jeho syn začal usmívat a žvatlat, používal nová slova, která předtím nikdy neřekl. Jeff byl tím silným, radostným okamžikem ohromený a nadšený – a zároveň si uvědomil, jak snadno by o něj mohl přijít. Kdyby trval na svém původním plánu, že syn musí co nejrychleji znovu usnout, nikdy by s ním dolů nešel. Teprve když se vzdal svých očekávání a potřeby mít pod kontrolou vlastní spánek, mohl tenhle okamžik se synem prožít.

Je to silná připomínka, proč bychom se měli co nejčastěji snažit být plně přítomní v tom, co se právě děje, místo abychom se snažili vnutit situaci podobu, jakou jsme si předem vysnili.

Další zásadní zkušenost Jeff prožil se svou rockovou kapelou, když téměř rok koncertovali po Severní Americe a Tchaj-wanu. Do turné vkládal velká očekávání – snil o dobrodružství a životě rockové hvězdy. Realita však byla často mnohem méně okouzlující a mnohem vyčerpávající: některé dny znamenaly dvanáctihodinovou jízdu dodávkou kvůli třicetiminutovému vystoupení před dvaceti lidmi.

Jedné pozdní noci kapela dorazila po dlouhé cestě do malého města v Montaně, vyhladovělá a unavená. Očekávali, že aspoň pár restaurací bude mít otevřeno, ale v tomhle zapadlém městečku bylo všechno zavřené. Přespali u místního faráře, který si jejich hladu všiml. Vzal je do kostela a ukázal jim spíž plnou darovaných potravin. Kapela samozřejmě protestovala, ale farář trval na tom, že z těchto zásob pro ně uvaří, protože právě oni byli v tu chvíli těmi „potřebnými“, pro které bylo jídlo určeno.

Nakonec spolu u něj doma snědli velmi jednoduché, ale chutné jídlo. Jejich frustrace a hlad se proměnily v krásný večer plný sdíleného času a vzájemné blízkosti. Tehdy si Jeff uvědomil, že tím, jak se upínal ke svým představám o turné a životě rockové hvězdy, přehlížel něco podstatnějšího: kapela se mezi sebou velmi sblížila. Vytvářeli úzké společenství, téměř jako rodinu.

Ten rok nakonec nebyl ani tak o „zážitku z turné“, ale o lidech, se kterými byl, a o tom, jak ho proměnili. A podobně je to s většinou našich životních zkušeností.

Další život měnící zkušenost Jeff prožil jako vysokoškolák, když strávil semestr na výměnném pobytu v Seville ve Španělsku. Na cestu se vydával s velkým očekáváním a touhou po dobrodružství. Chtěl, aby mu výměnný pobyt přinesl dobré příběhy, které bude moci vyprávět. Téměř každou noc vyrážel ven, ponořil se do nočního života Sevilly a flamencových klubů.

Bydlel u své „hostitelské matky“ Loli – místní ženy, která do svého domu přijala jeho a dalšího výměnného studenta, Daniela. Zatímco Jeff chodil ven a snažil se co nejvíce nasát nové prostředí a španělskou kulturu, Daniel většinu večerů zůstával doma s Loli a raději sledoval televizi. Jeffovi to připadalo nudné a v ostrém kontrastu s jeho vlastní představou dobrodružství: měl pocit, že Daniel přichází o skvělé příběhy.

Jedné noci byl ale Jeff už tak vyčerpaný hektickým tempem, že se rozhodl udělat výjimku a zůstat doma s Danielem a Loli u televize. Uprostřed pro něj nesrozumitelného španělského pořadu se Loli zasmála něčemu, co řekla jedna z postav. Jeff a Daniel sice vůbec nechápali, čemu se směje, ale její smích byl tak nakažlivý, že se začali smát s ní. Brzy se smáli všichni tři tak, že jim tekly slzy po tvářích. Nakonec se společnému smíchu oddávali celé hodiny.

Tahle jediná noc před televizí Jeffovi ukázala, že byl příliš soustředěný na to, co chce v Seville zažít a dělat, než aby si všiml, že kolem něj už existuje společenství lidí: Loli a Daniel. A právě takové vztahy mají nejhlubší vliv na to, jakým člověkem se stáváme. Jeff pak zvolnil své zběsilé tempo, začal si víc užívat snídaně s Loli a Danielem, společné studium Bible i večery u televize.