Mezera v chování

Jsme přesyceni finančními radami a informacemi – tak proč tolik lidí stále přichází o peníze a dostává se do těžkých situací? Autor Carl Richards to jako finanční plánovač viděl na vlastní oči. Kamkoli se podíval, lidé dělali špatná rozhodnutí a nesli za ně bolestivé následky. To ho přimělo napsat knihu The Behavior Gap.

Tyto úryvky vám ukážou, jak odfiltrovat všechen šum a soustředit se na své vlastní cíle. Díky tomu budete investovat rozumněji, lépe si zajistíte finanční budoucnost a budete žít spokojenější život.

Dozvíte se mimo jiné:

• proč byste se neměli slepě řídit radami z časopisu The Economist,
• proč mohou pokusy předpovídat budoucnost poškodit vaše finance,
• a proč byste měli s dětmi otevřeně mluvit o penězích.

Přistihnete se někdy, že děláte něco, o čem víte, že byste dělat neměli – třeba si dáte třetí kousek dortu, i když chcete zhubnout? Tomu se říká mezera v chování: rozpor mezi tím, co víme, že bychom měli dělat, a tím, co ve skutečnosti děláme.

Tento jev souvisí s naší přirozenou tendencí vyhýbat se bolesti a hledat potěšení, která nás často vede k iracionálnímu jednání. Jedním z důsledků je, že snadno podléháme stádnímu myšlení: chováme se jako lidé kolem nás, aniž bychom se zastavili a rozhodli se sami za sebe. Předpokládáme, že je bezpečnější dělat to, co dělají všichni ostatní.

To bylo dobře vidět během internetové bubliny v devadesátých letech. Zdálo se, že každý vydělává obrovské peníze na technologických akciích, takže i běžní lidé začali ručit svými domy a dohromady investovali přes 44 miliard dolarů do akcií. Když pak index NASDAQ ztratil polovinu své hodnoty, přišli o své investice a ocitli se hluboko v dluzích.

Takové uvažování stojí v jádru každé tržní bubliny. Vzniká mezera v chování: místo abychom jednali racionálně, necháme se strhnout a rozhodujeme se podle emocí.

Abyste tuto mezeru zmenšili, přemýšlejte v delších souvislostech, než je „dnes“, a připomínejte si překvapivé události z minulosti: krach internetových firem, realitní bublinu, dluhovou krizi v roce 2008. Všechny tyto epizody ukazují, jak důležité je investovat obezřetně a nenechat se vtáhnout do cyklů boomu a pádu. Když si je budete vybavovat, důsledky stádního chování pro vás budou konkrétnější – a snáze se mu ubráníte.

Vyhněte se také přehnané sebedůvěře. V devadesátých letech se o tom bolestně přesvědčil hedgeový fond Long-Term Capital Management, vedený mimo jiné nositeli Nobelovy ceny. Vedení fondu, zaslepené vlastním renomé, bylo přesvědčeno, že firma nemůže v jediném dni ztratit víc než 35 milionů dolarů. Jednoho dne však fond přišel o 553 milionů dolarů. Nakonec musel být zachráněn Federálním rezervním systémem.

Budoucnost předpovědět nedokážeme; můžeme ale ovlivnit své vlastní chování.

Přemýšleli jste někdy: Jaká je nejlepší investice na světě? Pokud ano, pokládáte špatnou otázku.

Plánování budoucnosti je jemná rovnováha mezi tím, abyste žili teď, a tím, abyste si odkládali na později. V této akrobatice mezi utrácením a spořením tvoří investice – tedy aktiva, u nichž očekáváme, že časem porostou na hodnotě – jen jednu část vaší finanční budoucnosti.

Kromě hledání výnosných investic můžete své finance posílit i jinak: více spořit, odejít do důchodu později nebo si vybudovat druhou kariéru. Protože však nelze spolehlivě předpovědět, jak si jednotlivé investice povedou, žádnou z nich nelze označit za „nejlepší“ obecně.

Místo honby za tímto mýtickým jednorožcem posuzujte finanční produkty podle toho, jak dobře vám pomáhají dosáhnout vašich konkrétních cílů. Žádná investice není vhodná pro všechny. Správná otázka proto zní: Jaká je nejlepší investice pro mě?

Odpověď závisí na osobních faktorech – vašich cílech, povaze, stávajících aktivech i závazcích. Chcete-li například v budoucnu zaplatit dětem vysokou školu, můžete si otevřít speciální vzdělávací účet nebo investovat do podílových fondů zhruba 18 let před nástupem na univerzitu. Cílem může být naspořit kolem 240 000 dolarů. Samozřejmě, fond na školné nebude mít smysl, pokud se děti na žádnou školu nedostanou – proto jim také pomáhejte s domácími úkoly.

Je vidět, že chytré investice jsou jen dílky větší skládačky. Někteří lidé k tomu ale tak nepřistupují. Zacházejí se svým portfoliem jako se sbírkou baseballových karet: kupují akcie na základě tipů z časopisů, bez jakékoli ucelené strategie. Této chybě se vyhněte.

Nejste sběratel, jste investor. Posuzujte finanční produkty podle toho, zda vám pomáhají naplnit vaše cíle. Nepomáhají? Neinvestujte do nich – a tím to končí. Tak budou vaše finanční rozhodnutí vycházet z principů, nikoli z emocí.