Meditace pro neklidné skeptiky

V posledním desetiletí přestala být meditace praktikou vyhrazenou jen pro mnichy a hippies. Dnes je z ní téměř mainstreamová aktivita. Stále více lékařů a psychiatrů ji doporučuje svým pacientům a filmové hvězdy, zpěváci i další celebrity mluví o svých oblíbených meditačních aplikacích.

Možná jste ale pořád skeptičtí, nebo si myslíte, že jste příliš netrpěliví a úzkostní na to, aby vám meditace mohla pomoci. Přesně to si dlouho myslel i autor Dan Harris. Byl přesvědčený, že je příliš neklidný na to, aby dokázal meditovat – a dnes vám chce říct, že takové výmluvy jsou naprostý nesmysl.

S trochou času a praxe může výhody meditace pocítit každý. A tyto přínosy zdaleka nekončí u pouhého zmírnění stresu; patří mezi ně i posílení imunitního systému a lepší schopnost soustředit se na každodenní úkoly.

Ve skutečnosti je začít s meditací velmi snadné. Stačí se během dne občas zastavit, dát si deset hlubokých nádechů a výdechů – a jste na cestě k vytvoření celoživotního návyku osobního rozvoje.

V tomto shrnutí zjistíte mimo jiné:

• jak se televizní kolaps v přímém přenosu může stát zásadovým probuzením,
• který americký kongresman šíří myšlenku mindfulness,
• a jaký je rozdíl mezi meditačními technikami RAIN a STOP.

Stále existuje spousta rychle žijících městských profesionálů, kteří si myslí, že meditace je jen moderní nesmysl. Autor Dan Harris tomu velmi dobře rozumí – ještě nedávno byl jedním z nich. Kdyby mu někdo ve dvaceti řekl, že jednou bude veřejně propagovat meditaci, nejspíš by se rozesmál tak, že by mu pivo vyletělo nosem.

Život je ale plný nečekaných zvratů – a některé z nich přicházejí v obdobích extrémního stresu. Pro Harrise nastal velký zlom v roce 2004, kdy pracoval jako moderátor stanice ABC News. Během živého vysílání, které sledovalo pět milionů diváků, začal koktat a plést slova – dostal plnohodnotný panický záchvat v přímém přenosu.

Jako většina panických atak ani tato nepřišla zčistajasna. V Harrisově případě šlo o důsledek let strávených reportováním z válečných zón, jejichž hrůzy ho postupně uvrhly do deprese. Přestože byl neustále zaneprázdněný, nedokázal rozpoznat ani ocenit příznaky, které se u něj objevovaly: potíže ráno vstát z postele, neustálý horečnatý vnitřní neklid, který nikdy úplně neodezněl.

Krátce se pokusil „léčit“ kokainem a extází, ale právě kolaps v přímém přenosu se stal jeho osobním dnem D. A nakonec to byla dobrá věc – probuzení, které potřeboval, aby ve svém životě udělal zásadní změny. Právě tehdy objevil meditaci.

Stejně jako mnoho jiných byl i Harris typickým „neklidným skeptikem“, pokud šlo o meditaci. Když se ale pustil do studia dostupných informací, překvapilo ho množství solidních vědeckých důkazů, že meditace prokazatelně snižuje stres. Mezi její přínosy patří snižování krevního tlaku a pomoc lidem při zotavování z úzkostí, depresí a posttraumatické stresové poruchy (PTSD).

Harris také narazil na seriózní data naznačující, že meditace posiluje imunitní systém a mění strukturu neuronových spojení v mozku tak, aby podporovala vlastnosti, jako jsou sebeuvědomění, vytrvalost a soucit.

Ať už praktikujete jakýkoli typ meditace, první krok je vždy stejný: pohodlně se posaďte. Věnujte chvíli tomu, abyste se usadili v oblíbeném křesle nebo na židli, několikrát se zhluboka nadechli, narovnali páteř a zaujali vzpřímený, ale uvolněný sed.

Je dobré začít pomalu, s meditací v délce pěti až deseti minut. Pamatujte, že cílem je vnitřní zklidnění – zejména na začátku je nejdůležitější mít pozitivní a uvolněný přístup. To znamená odložit jakoukoli soutěživost i představy o tom, jak má „správná“ meditace vypadat.

Jako začátečníci můžete mít potíže sedět tiše a v klidu. Může vás rušit hluk od sousedů nebo vás budou snadno rozptylovat vtíravé, často negativní myšlenky. Když se to stane, nevzdávejte to. Neexistuje žádná „správná“ nebo „špatná“ zkušenost – a pokud jste neklidní, stejně jako byl na začátku Harris, neznamená to, že meditace není pro vás.

Zapomeňte proto na očekávání, jak by meditace měla probíhat, a zkuste být co nejklidnější a co nejotevřenější tomu, co přijde.

Další klíčová věc: meditace je o zaměření pozornosti na jeden konkrétní vjem. Nejčastěji se používá dech. Nemusíte měnit svůj přirozený rytmus dýchání – jen jemně přeneste pozornost na nádech a výdech. Všímejte si, jak vzduch vstupuje nosem, putuje do plic, jak se hrudník nebo břicho zvedá a klesá. Můžete se také soustředit obecněji na rytmus svého dýchání.

Když se vám podaří v tomto soustředění „zabydlet“, zkuste si samotný akt dýchání vychutnávat – podobně, jako si vychutnáváte každý sousto dobrého jídla nebo každý doušek lahodného nápoje.

Abyste si pozornost udrželi, můžete dech počítat nebo si ho tiše „označovat“ – při nádechu si v duchu říkat „nádech“, při výdechu „výdech“.

Nemusíte se ale omezovat jen na dech. Můžete se zaměřit na jakýkoli vjem, který vám vyhovuje: zvuk tikajících hodin, plamen svíčky, dotyk těla se židlí nebo pocit chodidel na podlaze. Ať už si vyberete cokoli, zkuste u toho vydržet pět až deset minut.