Matematika lásky

Láska je fantastická, komplikovaná, někdy bolestivá – a je plná vzorců. Právě do jejich zkoumání vložila svůj čas a vášeň matematička Hannah Fry, aby odhalila, co nám matematika může říct o tajemství trvalých vztahů. Od vašich šancí najít toho pravého až po to, jak teorie her odhaluje nejlepší strategii oslovování, vás tyto kapitoly provedou krásou matematiky a lásky a tím, jak se vzájemně ovlivňují. Dozvíte se také, co mají mimozemské civilizace společného s „tím pravým“, co nás může o randění naučit aukční systém a proč je 37 procent magické číslo.

Hledání romantické lásky v nás někdy může zanechat pocit beznaděje – jako bychom měli proti sobě celý osud. Jedním z takto zklamaných svobodných mužů byl matematik Peter Backus. V roce 2010 dokonce dospěl k závěru, že ve vesmíru existuje více inteligentních mimozemských civilizací než potenciálních přítelkyň pro něj samotného.

Jeho závěr vycházel z výpočtů založených na následujících otázkách: Kolik žen žije v mém okolí? V jeho případě – v Londýně – to byly čtyři miliony. Kolik z nich pravděpodobně spadá do správného věkového rozmezí? Zhruba 20 procent, tedy 800 000 žen. Kolik z nich bude nejspíš svobodných? Přibližně 50 procent, tedy 400 000 žen. Kolik z nich má pravděpodobně vysokoškolské vzdělání? Asi 26 procent, tedy 104 000 žen. Kolik z nich bude podle něj atraktivních? To odhadl na pět procent, tedy 5 200 žen. Kolik z nich ho pravděpodobně bude považovat za atraktivního? Opět pět procent, tedy 260 žen. A nakonec: s kolika z nich si pravděpodobně dobře porozumí? To vyšlo na deset procent, tedy 26 žen.

Backus tak skončil s pouhými 26 ženami, se kterými by potenciálně mohl chodit. Vědci přitom v současnosti odhadují, že jen v naší galaxii existuje kolem 10 000 inteligentních mimozemských civilizací.

Kdyby však byl Backus o něco méně vybíravý a svá kritéria trochu uvolnil, měl by mnohem větší výběr potenciálních partnerek. Například předpokládal, že si porozumí pouze s jednou z deseti žen, které potká. Pokud by toto procento zvýšil na 20 procent, zároveň zvýšil podíl žen, které považuje za atraktivní, na 20 procent, a také podíl žen, které by za atraktivního považovaly jeho, na 20 procent, dostal by se k mnohem optimističtějšímu celkovému počtu 832 potenciálních partnerek.

V lásce se tedy vyplatí být ve svých kritériích alespoň mírně flexibilní. A jak už to bývá, Backus se nakonec v roce 2014 oženil.

Všichni víme, že krása je v oku pozorovatele, ale existuje několik lidí, jejichž tváře jsou tak atraktivní, že se zdají být téměř bez výjimky považovány za krásné či pohledné. To naznačuje, že musí existovat určitá základní kritéria krásy, na nichž se většina z nás shodne.

Někteří lidé se domnívají, že krása je zakódována v matematickém konceptu známém jako zlatý řez, který byl opakovaně aplikován i na lidskou atraktivitu. Zlatý řez je číslo přibližně rovné 1,61803399 a obvykle se označuje řeckým písmenem fí (φ). Tato teorie se však v praxi příliš neosvědčuje.

Možná jste například slyšeli, že „dokonalá“ tvář by měla mít ústa 1,618krát širší než základnu nosu, obočí 1,618krát širší než oči a podobně. Problém při aplikaci zlatého řezu spočívá v tom, že pokud nějaký vzor hledáte, je velmi pravděpodobné, že ho nakonec najdete – zvlášť pokud jste ochotni být ve svých definicích poněkud benevolentní. Jak například přesně určíte, kde začíná ucho nebo kde přesně končí nos?

Mimo zlatý řez ale existují matematické myšlenky, které se s krásou skutečně zdají souviset. Jednou z nich je naše preference pro průměrný tvar obličeje. Výzkumníci už dlouho vědí, že překrytím obrazů mnoha tváří z určité etnické skupiny vznikne průměrná tvář, která je široce považována za atraktivní. Vysvětlení této preference je, že při hledání partnera máme tendenci být k odlišným tvarům obličeje nedůvěřiví, protože mohou naznačovat genetickou mutaci, kterou nechceme předávat svým potomkům.

Symetrie obličeje je dalším důležitým faktorem atraktivity a lidé se symetričtějšími obličeji pravidelně dosahují vysokých hodnocení v průzkumech fyzické přitažlivosti.