Lincoln o vedení

Během americké občanské války procházely Washingtonem, D.C., na cestě na frontu mnohé pluky jednotlivých států. Abraham Lincoln byl při každé příležitosti osobně přítomen, aby je zkontroloval. Navzdory obrovskému tlaku, který s sebou funkce prezidenta nesla, si našel čas, aby své vojáky viděl a vštípil jim svou představu o tom, za co bojují.

Tento příklad je typický pro Lincolnův praktický přístup k řízení jeho administrativy. Udržoval si úzký kontakt se všemi složkami vlády – od ministrů až po obyčejné vojáky armády Unie. Jeho snaha být v kontaktu s lidmi, s nimiž spolupracoval, ho vedla k tomu, že je aktivně vyhledával. Nestačily mu jen oficiální schůzky kabinetu jednou za dva týdny; ministry si zval i neformálně a často s nimi vedl improvizované porady.

Odhaduje se, že Lincoln trávil přibližně 75 % svého času setkáváními s lidmi ze všech částí své administrativy. Jeho způsob zapojení na všech úrovních organizace připomíná moderní manažerskou techniku „řízení procházkou po pracovišti“ (Management by Walking Around, MBWA). Ta manažerům doporučuje trávit co nejvíce času mezi zaměstnanci na všech úrovních a v různých odděleních. Tento čas by měli využít k udržování osobního kontaktu, získávání názorů na firemní politiku a k předávání hodnot organizace.

MBWA vychází z předpokladu, že je zásadní, aby manažeři opustili kancelář a setkávali se s lidmi v „první linii“ svého podnikání. Lincoln si důležitost tohoto přístupu velmi dobře uvědomoval. Často opouštěl Bílý dům, aby se setkával s kolegy i podporovateli. Vydával se dokonce přímo na bojiště, aby povzbudil raněné vojáky a – stejně jako při inspekcích ve Washingtonu – jim dodal odvahu a jasnou vizi, proč mají v boji pokračovat.

Moderní vůdci by se měli od Abrahama Lincolna učit a aktivně se zapojovat do dění mezi zaměstnanci na všech úrovních své organizace.

Vedení lidí vždy provázela otázka, jakou strategii zvolit: mají vůdci motivovat spíše „mrkví“, nebo „bičem“? Abraham Lincoln ukázal, že ti nejlepší vůdci dávají přednost „mrkvi“.

Díky neochvějné oddanosti Unii a blízkosti k obyčejným lidem si Lincoln získal loajální následovníky svou schopností přesvědčovat, inspirovat a povzbuzovat. Skvělým příkladem jeho řečnického a přesvědčovacího umění je slavný projev, v němž se postavil proti politikům podporujícím otroctví. Otázka otroctví tehdy hluboce rozdělovala americkou veřejnost a mnoho lidí si přálo jeho zachování. Lincoln však dokázal svými slovy přimět značnou část publika, aby se přiklonila k jeho abolicionistickému postoji.

Spojil řečnický talent s promyšleným argumentem, v němž připomněl, že většina otců zakladatelů Spojených států se v určité fázi stavěla proti otroctví. Tím se odvolal na sdílenou víru publika v zakládající principy jejich země. Získal je tak na svou stranu a tento projev mu výrazně pomohl i v následných prezidentských volbách.

Podobné příklady ukazují, že Lincoln dokázal přesvědčit americkou veřejnost, aby se v nejrozpolcenějším období dějin USA postavila za jeho vizi. Zatímco jiní by se uchylovali k donucování a tvrdé disciplíně, Lincoln spoléhal na sílu přesvědčování.

Nešlo však jen o veřejná vystoupení. I v osobních jednáních s jednotlivými členy své administrativy používal přesvědčování jako hlavní nástroj motivace. Svým podřízeným často předkládal příkazy tak, aby zněly jako návrhy. Vzbuzoval v nich tak pocit, že se na rozhodování podílejí. Místo aby se cítili jako pouzí vykonavatelé, vnímali se jako rovnocenní partneři, což jim dodávalo sebevědomí a chuť pokračovat v náročné práci.

Skvělí vůdci, jako byl Lincoln, inspirují, přesvědčují a posilují své lidi – místo aby je k výkonu nutili silou.

V čem spočívá tajemství skutečně velkého vedení? V přísné disciplíně? Nebo snad ve štěstí? Ve skutečnosti je základem úspěšného vůdcovství komunikace. Schopnost jasně a srozumitelně předat své poselství lidem je pro vůdce klíčová.

Abraham Lincoln si to velmi dobře uvědomoval a ovládl umění komunikace ve třech zásadních oblastech. Stal se výborným řečníkem před velkým publikem, dokázal účinně komunikovat s jednotlivci a – což je neméně důležité – věděl, kdy je lepší mlčet.

Lincoln byl vynikající veřejný řečník a mnoho jeho projevů, například Gettysburský projev, se stalo legendárními momenty amerických dějin. Tajemství jeho úspěchu spočívalo v důkladné přípravě. Svá vystoupení si předem kompletně sepisoval a texty až do poslední chvíle piloval, aby dosáhl co nejvyšší kvality.

Zároveň si uvědomoval, že velcí vůdci musí umět komunikovat i mimo veřejné tribuny. Proto se stejně pečlivě věnoval mezilidské komunikaci. Často používal příběhy a obrazná přirovnání, aby ilustroval své myšlenky. Díky tomu dokázal lidem z nejrůznějších prostředí snadno vysvětlit i složitější záležitosti. To bylo zásadní pro rychlé pochopení jeho záměrů jak civilními úředníky, tak vojenskými podřízenými, aniž by bylo nutné zdlouhavé vysvětlování.

Lincoln také chápal, že v komunikaci může být ticho stejně účinné jako slovo. Věděl, že se někdy vyplatí nechat otázky bez okamžitého komentáře a vyhnout se tak riziku nedorozumění či zbytečných konfliktů. Například během kampaně za své znovuzvolení omezil veřejná vystoupení na minimum. Spoléhal na to, že voliči znají výsledky jeho prvního funkčního období, a nechtěl riskovat, že neuváženým výrokem některé z nich odradí. I to mu pomohlo udržet si podporu a dosáhnout výrazného volebního vítězství.

Tím, že ovládl umění mluvit jak na veřejnosti, tak v soukromí, a zároveň věděl, kdy je lepší mlčet, stal se Lincoln skutečným mistrem komunikace.