Lepší život díky kritice

Představte si, alespoň na chvíli, jak by naše společnost vypadala bez kritiků. Kdo by si našel čas ponořit se do uměleckých děl a přiblížit je široké veřejnosti? A jak byste věděli, na který nový film zajít do kina?

Právě tady vstupují na scénu kritici. Ať už je máte rádi, nebo je nesnášíte, potřebujeme je jako svébytné „soudce“ kultury. Když se blíže podíváme na umění kritiky, objevíme nezastupitelnou roli kritika a to, jak zapadá do minulosti i současnosti společnosti.

V tomto shrnutí se dozvíte:

• jak kritici vznikli,
• proč se Moby Dick stal slavným až několik desetiletí po smrti svého autora,
• a co digitální revoluce znamená pro budoucnost kritiky.

Žijeme v rychle se proměňující kultuře. Od hudby po módu – z undergroundového hitu se může stát celosvětový trend v rekordním čase. Podobně se vyvíjí i kritika – a je to tak v pořádku.

Zatímco samotná umělecká díla přetrvávají dlouho, naše postoje k nim se v průběhu let a desetiletí mění. Kritika je však vždy záznamem určitého okamžiku.

Vezměme si například rockovou hudbu. Ačkoli byl tento žánr zpočátku váženými hudebními kritiky odmítán, dnes je rock’n’roll uznáván jako zásadní milník v dějinách hudby. První negativní recenze rocku se naopak staly zcela irelevantní.

Často, když umělci vytvářejí díla, která se odchylují od status quo a společnost šokují, mění se v čase i kritika těchto děl – spolu s tím, jak jim začínáme lépe rozumět. Úkolem kritika je však zkoumat umění v kontextu aktuálních podmínek – i s vědomím, že jeho názory a předpovědi mohou být v budoucnu vyvráceny nebo se ukázat jako mylné v důsledku kulturních posunů.

To rozhodně není malý úkol, zvlášť s ohledem na obrovské množství a rozmanitost děl, která si žádají intelektuální reflexi. Dnešní kritici se už nezaměřují pouze na výtvarné umění určené elitám. Tradičně „nízké“ formy umění jim také poskytují bohatý materiál k analýze a rozkladu. Dokonce i superhrdinské filmy nám mnoho vypovídají o současných kulturních postojích – a stojí za to je zkoumat.

Naše kultura však kritice příliš nakloněná není. Součástí práce kritika je provokovat k přemýšlení, což často znamená formulovat nepopulární či kontroverzní názory. S určitou protiakcí je tedy nutné počítat.

Autor této knihy například vyvolal bouřlivý konflikt na internetu kvůli své ostré recenzi filmu Avengers: Age of Ultron. Na Twitteru herec Samuel L. Jackson, jedna z hvězd filmu, vyzval Scotta, aby si našel jinou práci, a tisíce fanoušků se pustily do útoku na kritika. Scott si z toho však mnoho nedělal. Naopak – incident mu zajistil pověst neústupného kritika a jeho kariéra tím rozhodně neutrpěla.

Být kritikem samozřejmě neznamená jen hrát „ďáblova advokáta“. V následujících kapitolách se podíváme na to, co dělá kritiku skutečně cennou. Nejprve se ale zaměřme na intimní vztah mezi uměním a kritikou.

Kontroverzní kritici bývají svými odpůrci často označováni za „neúspěšné umělce“. Mnozí průlomoví kritici však byli zároveň i úspěšnými tvůrci.

Vezměme si například George Bernarda Shawa. Nebyl jen jedním z největších britských dramatiků, ale také jedním z nejvýznamnějších kritiků anglicky psané dramatiky vůbec. T. S. Eliot a Samuel Taylor Coleridge jsou dodnes studováni na univerzitách nejen pro svou literární kritiku, ale i pro svou poezii.

Ačkoli se mohou kritici a umělci na první pohled jevit jako rivalové, historie ukazuje opak. Umění i kritika totiž čerpají sílu ze stejného zdroje: z lidské kreativity.

T. S. Eliot poznamenal, že jediný rozdíl mezi kritikou a uměním spočívá v tom, že kritika nemůže existovat bez nějakého uměleckého díla, na které reaguje. Dá se však tvrdit, že mnohá vlivná umělecká díla vznikla právě jako reakce na jiná díla. Veškeré umění je alespoň částečně komentářem k umění, které mu předcházelo.

Spisovatelé jsou zároveň čtenáři a hudebníci posluchači. Kreativní lidé mají potřebu napodobovat, vylepšovat, podvracet nebo experimentovat s uměním, s nímž se setkali. V tomto smyslu můžeme umělce chápat i jako jakési „mimoděk působící“ kritiky umění.

Mnozí filmaři – od bratrů Coenů po Quentina Tarantina – kombinují prvky filmů, které je inspirovaly, se svými vlastními nápady, aby vytvořili jedinečné vizuální a narativní zážitky. Umělci hip hopu a elektronické hudby neustále samplují melodie, rytmy a fragmenty z jiné hudby a zvukových zdrojů. Ačkoli si půjčují z existujících děl, výsledky bývají často originální a překvapivé.

Sampling, citace a míchání různých vlivů se mohou zdát vzdálené tradiční kritické žurnalistice, ale i v nich je obsažen hodnotící prvek. Nabízejí fascinující odraz předchozích uměleckých děl a ukazují, jaký nový význam mohou získat v současných kulturních kontextech.