Lepší svět, a.s.

Populační exploze, globální oteplování, masová chudoba, nefunkční vzdělávací systémy, zneužívání pracovní síly a mnoho dalšího. Současný svět čelí celé řadě krizí. Kdo je má všechny vyřešit?

Dlouho jsme za odpověď považovali neziskové a nevládní organizace a vlády. Když se však na tyto problémy podíváte z jiného úhlu, objeví se překvapivý zachránce: nadnárodní korporace.

Odhlédnete‑li od jejich špatné pověsti, zjistíte, že jsou ve skutečnosti nejlépe vybaveny k řešení některých z nejpalčivějších problémů světa. Dokážou oslovit miliony lidí, disponují značnými finančními prostředky a – co je nejdůležitější – ukazuje se, že pomoc při řešení globálních problémů může přímo zlepšovat jejich hospodářské výsledky.

Právě o tom tato kniha je: o tom, jak se zájmy firem často překrývají se zájmy světa a jak řešení problémů, jako je přechod na zelenou energii prostřednictvím podpory čistších paliv, může ušetřit obrovské částky peněz všem – včetně korporací.

V tomto shrnutí se dozvíte:

• proč vlády a nevládní organizace nedokážou samy vyřešit největší problémy světa,
• proč zapojení do komunit vede firmy k vyšším ziskům,
• a jak společnosti jako Nike či Intel profitují z toho, že pomáhají planetě.

Když přemýšlíte o organizacích, které by mohly vyřešit nejzapeklitější a nejkomplexnější problémy světa, pravděpodobně vás napadnou neziskové organizace. Ty však mají vážné slabiny.

Především obvykle nemají dostatek zdrojů. Často trpí nedostatkem financí a postrádají zaměstnance s potřebnými dovednostmi v oblasti financí, sociálních médií či fundraisingu. Navíc se často spoléhají na dobrovolníky, kteří mohou mít silnou motivaci, ale nemusí být nutně kvalifikovaní.

Mezinárodní nezisková organizace mothers2mothers byla například zpočátku poměrně efektivní, ale jak rostla, začala narážet na vážné problémy. Nakonec uspěla, ale jen díky pomoci globální korporace Pfizer, která poskytla finance, lidské zdroje i technologie.

Také vlády často selhávají při řešení závažných problémů, protože jsou svázány konflikty zájmů. Stačí si vzpomenout na nespočet mezinárodních konferencí, které nedokázaly přinést skutečně průlomové dohody. Například Konference OSN o udržitelném rozvoji Rio+20 v roce 2012 skončila pouze nezávazným prohlášením.

Když se státy takto setkávají, panuje mezi nimi napětí, protože vlády musejí zvažovat zájmy vlastní země oproti zájmům ostatních. Proč by například Čína měla souhlasit s přísnějšími environmentálními standardy, když její ekonomika stojí na průmyslu a výrobě?

Vlády navíc obvykle nestanovují dlouhodobé cíle, protože fungují v krátkodobých volebních cyklech. Politici mají především zájem na tom, aby byli znovu zvoleni. Proto se soustředí na uspokojení okamžitých potřeb voličů, místo aby se věnovali dlouhodobým projektům.

Když je nezaměstnanost vysoká, veřejnost sotva ocení, že vláda investuje do dlouhodobého vědeckého výzkumu nebo do zdravotnictví. Lidé chtějí, aby vláda investovala do něčeho, co jim přinese práci hned teď.

Možná si myslíte, že mezinárodní korporace jen ničí životní prostředí a nezajímají se o sociální problémy. To se však mění. Dnes jsou globální společnosti ve skutečnosti nejlépe postaveny k tomu, aby nacházely reálná řešení environmentálních výzev.

Korporace mají ve světě obrovský vliv. Ovlivňují životy milionů lidí a disponují značnou finanční silou, kterou mohou znovu investovat do vytváření udržitelných produktů a politik.

Představte si to takto: chcete‑li zanechat ve světě stopu, musíte oslovit velké množství lidí. Globální společnosti to dokážou nejen prostřednictvím svých produktů, ale také díky lobbingu, jímž ovlivňují politická rozhodnutí.

Společnost Ecolab má například 40 000 zaměstnanců ve 171 zemích a její patentovaná myčka nádobí spotřebuje jen polovinu vody oproti běžným modelům.

Je také v nejlepším zájmu velkých firem, aby se zabývaly ekonomickými a environmentálními problémy. Ekologické a obchodní otázky se dnes stále více prolínají. Zákazníci často preferují produkty firem, které prokazatelně dbají na životní prostředí, takže nabídka ekologičtějších výrobků může firmám poskytnout konkurenční výhodu. To může zvýšit jejich zisky a zároveň jim pomoci šetřit náklady.

Společnost Kimberly‑Clark byla například organizací Greenpeace označena za „zlé impérium“ kvůli používání vláken z kanadských boreálních lesů. Greenpeace toto označení stáhla v roce 2009 poté, co Kimberly‑Clark změnila svou strategii a rozhodla se používat výhradně vlákna certifikovaná organizací Forest Stewardship Council (FSC). Díky tomu se stala mezi zákazníky mnohem oblíbenější a zároveň se jí snáze dařilo získávat nové zaměstnance. Generální ředitel Tom Falk uvedl, že tyto změny ušetřily společnosti desítky milionů dolarů.