Léčivá síla mysli

Mnozí z nás mají tendenci vnímat své tělo jako stroj: když ho zásobujeme jídlem a udržujeme ho hydratované, mělo by bez problémů fungovat. Kdykoli některá jeho součást přestane pracovat tak, jak má, nejčastější reakcí je sáhnout po lécích nebo chirurgickém zákroku, abychom „poruchu“ opravili a udrželi kola v chodu.

Metafora stroje však přehlíží centrální řídicí stanici lidského těla – naši mysl. Právě mysl často rozhoduje o tom, zda bude léčba účinná, a zároveň je to ona, kdo nás může trápit bolestí.

Následující kapitoly ukazují, jakou sílu má mysl při léčení nemocí. Dozvíte se o účinku sugesce a placeba, uvidíte léčivý vliv meditace, spirituality a hypnózy a zjistíte, jak moderní, inovativní technologie pomáhají hledat léky, které byly dříve považovány za nemožné.

Také se dozvíte, proč modré prášky na spaní nefungují u italských mužů, jak mohl pacient trpět bolestí, kterou ve skutečnosti neměl, a proč zranění váleční veteráni hrají počítačové hry, aby zmírnili svou bolest.

Už jste někdy četli příbalový leták léku na předpis a byli ohromeni neuvěřitelným množstvím složek s téměř nevyslovitelnými názvy? Léky, které znějí takto odborně a krypticky, musí být přece účinné, že? Někdy ano – a někdy jsou stejně užitečné jako lžíce cukru.

Bez ohledu na to, jak účinný lék ve skutečnosti je, pro uzdravení je zásadní, abyste věřili, že účinný je. V některých případech mají léky výrazné účinky právě jen proto, že člověk, který je užívá, je přesvědčen, že mu pomohou. Tento jev je známý jako placebo efekt a je dobře doloženo, že ovlivňuje účinnost celé řady léků – od antidepresiv až po prášky na spaní.

Uvažujme například o sekretinu, střevním hormonu. Společnost Ferring Pharmaceuticals vyvinula jeho syntetickou formu, která se stala populární v roce 1998 poté, co se v pořadu NBC Dateline objevily anekdotické zprávy, že by mohla léčit autismus. A nešlo jen o zbožné přání – studie skutečně ukázaly, že děti z této léčby profitovaly. Jenže podobný prospěch měly i děti, které dostávaly placebo: jak skupina s placebem, tak skupina užívající lék vykázaly přibližně 30% snížení symptomů autismu.

Někdy lze pomocí placeba dosáhnout výsledků, které jsou hodnoceny jako „dramatické“ či „vynikající“. Například studie z roku 2012, kterou vedla Janet Hardyová a její australský výzkumný tým, zjistila, že placebo tablety měly „dramatický“ účinek na zmírnění bolesti u onkologických pacientů – srovnatelný s účinkem silného sedativa ketaminu.

Placebo efekt se přitom neomezuje jen na pilulky. Studie z roku 2014 zveřejněná v British Medical Journal ukázala, že falešné operace mohou být při léčbě různých stavů – od anginy pectoris po artritidu – stejně účinné jako zákroky skutečné. Běžnou léčbou zlomenin obratlů je například injekce kostního cementu do poškozených obratlů. Chirurgové zjistili, že asi 80 procent pacientů z tohoto zákroku profitovalo – nakonec se však ukázalo, že rozhodující roli hrál placebo efekt. Simulovaný zákrok byl stejně účinný jako ten skutečný.

Placebo efekt je všudypřítomný i v běžném životě. Typickým příkladem je víno: lidé mají tendenci více si pochutnat na láhvi, o níž se domnívají, že je drahá nebo pochází z prestižního vinařství.

Důvěra v lék či léčbu tedy může mít neuvěřitelné důsledky. Ale co se stane, když naopak očekáváte to nejhorší? Tomu se budeme věnovat v další kapitole.

Většina lidí se ani neobtěžuje číst seznam možných nežádoucích účinků léků, které užívá – a možná to není úplně na škodu. Negativní očekávání, která tyto informace vyvolávají, totiž mohou skutečně vést ke vzniku tělesných symptomů.

V tomto smyslu představuje víra v nežádoucí účinky jakési sebenaplňující proroctví. Tento jev se nazývá nocebo efekt – z latinského „ublížím“.

Uveďme si příklad devětadvacetiletého muže, který se v roce 2007 zúčastnil klinického hodnocení antidepresiv. Bez jeho vědomí byl zařazen do kontrolní skupiny a dostával pouze placebo tablety. Během studie se po hádce s přítelkyní pokusil o sebevraždu tím, že naráz spolykal všechny své „antidepresivní“ pilulky. Do nemocnice v Mississippi byl přivezen s bušícím srdcem a prudce klesajícím krevním tlakem. Jakmile mu však lékaři sdělili, že užíval jen cukrové tablety, jeho příznaky se prakticky okamžitě zmírnily. Očekával účinky předávkování a prožíval silný nocebo efekt.

Vaše mysl navíc do značné míry určuje i obecné fyzické limity vašeho těla. Z evolučního hlediska dává dokonalý smysl, že pociťujeme únavu jako varování, abychom přestali dřív, než zcela vyčerpáme své energetické zásoby. Ve skutečnosti je však velmi vzácné, aby lidé opravdu využili veškerou svou fyzickou kapacitu.

Jihoafrický fyziolog Tim Noakes zjistil, že cyklisté, které zkoumal, zapojují při výkonu méně než 50 procent svých svalových vláken, přesto se cítí natolik unavení, že musí přestat cvičit. Mysl tedy tělo omezuje – ale tyto mentální limity lze také překonat, mimo jiné pomocí placeb.

Příkladem jsou elitní cyklisté ve Walesu, kteří dostávali neúčinné látky s informací, že jim zlepší výkon. Samotné toto přesvědčení stačilo k tomu, aby se jejich rychlost zvýšila o dvě až tři procenta.