Laboratoř leadershipu

Svět se mění – a velmi rychle. Od posunů v ekonomice až po skokový rozvoj technologií mnozí cítí nejistotu ohledně budoucnosti a toho, jak se v ní zorientovat. Lídři, ať už v byznysu nebo ve veřejné správě, jsou ti, na které se obracíme pro odpovědi a směr. Když ale sami čelí neznámému, mohou být stejně bezradní jako ostatní.

Právě tady vstupují do hry následující kapitoly. Rozebírají klíčové změny jednadvacátého století, jejich dopady na náš život a to, co s nimi mohou lídři dělat. Zároveň zdůrazňují myšlenkové přístupy a postupy, které mohou lídři přijmout, aby posílili důvěru a zvýšili efektivitu.

V tomto shrnutí se dozvíte, jak nás přemíra informací brzdí, proč z rostoucí ekonomiky neprofitují všichni stejně a proč by lídři měli s daty zacházet obezřetně.

Ať už jde o podnikání nebo politiku, většina z nás má podobnou představu o tom, co dělá dobrého lídra. Rychle se zorientuje ve faktech a číslech, analyzuje je a hledá řešení. Tento přístup má své označení: jde o spoléhání na data a logiku při hledání přesných odpovědí a závěrů.

Často se o něm mluví jako o „myšlení levé hemisféry“ a vedení v mnoha oblastech na něm z dobrých důvodů stojí – skvěle fungovalo ve vědě, matematice i dalších oborech, které posunuly svět kupředu. Jak ale název napovídá, analytické, daty řízené myšlení levé hemisféry není to jediné, čeho je naše mysl schopna – a lídři by na to neměli zapomínat.

Klíčové poselství zní: dobré vedení vyžaduje kombinaci analytického a kreativního myšlení.

Když se spoléháme pouze na „levou hemisféru“, přicházíme o cenné vhledy, které přináší širší, intuitivnější „pravá hemisféra“. Zatímco levá hemisféra pracuje logicky a rychle, informace zužuje a rozebírá, pravá hemisféra se zabývá kvalitativními faktory, jako jsou emoce, a zkoumá širší souvislosti. Tento typ zpracování je spojen s kreativitou a řešením problémů a probíhá pomaleji – často ve chvílích, kdy danému tématu nevěnujeme vědomou pozornost.

Jak autoři zjistili, někteří lídři tuto schopnost využívají, aniž by si to uvědomovali. V rámci jednoho průzkumu se skupiny lídrů, kteří byli velmi zkušení v „levoběžném“ analytickém myšlení, ptali, kdy a kde je napadají jejich nejlepší nápady. Odpovědi? V mnoha případech přicházely „eureka“ momenty ve chvílích, kdy byli daleko od pracovního stolu a na práci nemysleli – při sprchování, v rozhovoru s někým blízkým nebo při procházce.

To naznačuje, že když dáme levé hemisféře pauzu, pravá hemisféra tiše pracuje na problémech, které nás zaměstnávají. Neznamená to však, že by lídři měli přestat analyzovat a jen čekat, až je znenadání „osvítí“. Dobré a efektivní vedení znamená vědomě využívat oba procesy: důkladně pracovat s daty a zároveň brát v úvahu širší, kvalitativní obraz.

Není pochyb o tom, že být neustále online má své výhody. Doby, kdy jsme museli hledat fakta v knihách nebo čekat týdny, někdy i měsíce na zprávy od přátel a blízkých, jsou dávno pryč. Dnes můžeme kdykoli vyhledat prakticky cokoli a okamžitě se spojit s lidmi kdekoli na světě.

Stejně jako u většiny věcí má ale i toto svou stinnou stránku. Stejně snadno, jako informace vyhledáváme, nás samy informace neustále „dohánějí“. A velmi rychle se to může z užitečného nástroje změnit v něco, co dalece přesahuje naše kapacity.

Klíčové poselství zní: tváří v tvář informačnímu přetížení se lídři musí naučit, kdy přestat informace konzumovat a kdy začít klást otázky.

Mezi všemi našimi zařízeními a nespočtem online platforem jsme neustále bombardováni větším množstvím informací, než kdy lidstvo mělo k dispozici. Čteme články, komunikujeme přes chatovací aplikace, sdílíme okamžiky svých životů na sociálních sítích a kontrolujeme e-maily v průměru dvacetkrát denně – to vše nás neustále rozptyluje.

S takovým množstvím podnětů se musíme nějak vyrovnat. Děláme to pomocí onoho „levého“, analytického zpracování informací, o kterém byla řeč dříve. Stáváme se velmi selektivními v tom, co pustíme „dovnitř“, vše rychle třídíme a analyzujeme, abychom rozhodli, co je pro nás v danou chvíli nejrelevantnější.

Na první pohled to zní efektivně. Ve skutečnosti to ale tak růžové není. V našem uspěchaném úsilí vytřídit, co je právě teď důležité, nám zbývá méně času na zpochybňování obsahu, který máme před sebou, a snadno přehlédneme informace, které mohou být zásadní v delším časovém horizontu.

Ve vedení to znamená, že lidé v rozhodovacích pozicích mají tendenci rozhodovat rychle a s velkou jistotou – která ale může být mylná, protože mohli přehlédnout klíčové detaily.

Jak se s tím mohou lídři vyrovnat? Jednou z cest je vědomě si vytvářet prostor na zastavení, zamyšlení a kladení otázek. Teprve když na chvíli vystoupíme z proudu informací, máme šanci skutečně zhodnotit, co jsme se dozvěděli – a pak činit promyšlená rozhodnutí o tom, jak reagovat.