Královna módy

„Když nemají chléb, ať jedí koláče.“ Tento slavný výrok byl mylně přisuzován Marii Antoinettě, poslední královně z francouzského královského rodu Bourbonů. Ačkoli ho nikdy nepronesla, dokonale vystihuje obraz Antoinetty, který jsme zdědili – obraz královny odtržené od každodenního života lidí, která tráví čas posedlostí módou a okázalými večírky. Je ale takto zjednodušený obraz skutečně spravedlivý?

Marie Antoinetta se narodila 2. listopadu 1755 ve Vídni jako nejmladší dcera císaře a císařovny habsburské říše. Jako benjamínek rodiny pravděpodobně neočekávala, že uzavře zvlášť skvělé manželství, přesto se stala součástí nejpůsobivějšího a nejokázalejšího dvora v Evropě. V tomto prostředí nebyla móda a vzhled jen ozdobou; měly i politické důsledky – a to byla oblast, kterou tato „královna módy“ velmi dobře chápala.

V tomto shrnutí se dozvíte, jak Antoinetta proměnila účes v politický nástroj, co byly takzvané moučné války a proč není vždy tou nejlepší volbou nosit prostý, nenápadný oděv.

Jako dítě žijící v osmnáctém století ve Vídni vedla Marie Antoinetta poměrně bezstarostný život. Mohla si hrát a oblékat se, jak chtěla, a kromě povinné účasti na formálních událostech byla mladá rakouská arcivévodkyně většinou ponechána sama sobě.

To se zásadně změnilo v roce 1770, kdy byla domluvena svatba mezi tehdy patnáctiletou Marií a Ludvíkem Augustem, dědicem francouzského trůnu, který se později stal králem Ludvíkem XVI. Jakmile byla dohoda uzavřena, začala se Marie Antoinetta připravovat na proměnu svého vzhledu; pravidla francouzského dvora ve Versailles byla zcela odlišná od těch vídeňských a od princezny z rodu Bourbonů se očekávalo, že se bude ve dne v noci oblékat i chovat odpovídajícím způsobem.

Proměna byla náročná. Marii narovnali zuby a cvičili ji v elegantní chůzi známé jako „versailleský klouzavý krok“, která spočívala v drobných krůčcích, při nichž musely obě nohy neustále zůstávat v kontaktu se zemí. Není třeba dodávat, že Marie už nemohla nosit své rakouské šaty, a tak její matka utratila za novou garderobu v nejlepších francouzských stylech částku, která by dnes odpovídala dvěma až třem milionům dolarů.

Současně se Marie učila, jak zásadně politicky významný je její sňatek a jak velkou roli v jeho úspěchu hraje právě její vzhled. Nešlo totiž o manželství z lásky. Šlo o spojenectví, které mělo zajistit mír mezi Francií a Rakouskem – dvěma zeměmi, jež spolu po staletí soupeřily a teprve nedávno uzavřely spojenectví Pařížskou smlouvou z roku 1756. Ačkoli tuto smlouvu zprostředkoval Mariin nový dědeček Ludvík XV., někteří členové její nové rodiny se proti sňatku stavěli. Králova milenka madame du Barry i jeho sestry Mesdames Adélaïde, Sophie a Victoire zůstávaly k rakouské říši nedůvěřivé a nesmířily se s představou, že se cizinka jako Marie Antoinetta stane královnou Francie.

Jakmile dorazila do Versailles, bylo každé jednání Marie Antoinetty pečlivě plánováno, kontrolováno a sledováno. Ludvík XV. vynucoval přísná pravidla dvorského chování. Tímto způsobem udržoval kontrolu nad tím, aby královská rodina vypadala v očích veřejnosti i okolního dvora bezchybně. Každé gesto a každý čin krále i jeho rodiny byly pečlivě režírovány tak, aby působily téměř posvátně.

Dvořané ve Versailles asistovali při všech činnostech – od svlékání pláště až po použití toalety – a povyšovali tak banální úkony na úroveň posvátného rituálu. Tito dvořané byli zároveň vysoce postavení šlechtici, vycvičení k tomu, aby své role vnímali jako privilegium. Každý měl na dvoře své místo, včetně královny, od níž se očekávalo především to, že porodí děti a následníky trůnu a nebude se míchat do jiných záležitostí.

Předchůdkyně Marie Antoinetty a její tchyně Marie Leszczyńska v této roli vynikala. Ačkoli byla zpočátku na dvoře přehlížená, důsledně dodržovala pravidla a plnila své povinnosti, a nakonec si tak získala pověst velmi respektované královny. Dodržování pravidel mimo jiné znamenalo, že se Marie nevměšovala, když její manžel uspokojoval své rozmary tím, že zahrnoval své různé milenky dary, paláci a tituly.

Marie Antoinetta však narazila na problém se svou základní povinností – přivést na svět následníka. Ludvík August byl nesmělý a tichý muž, který nikdy skutečně netoužil stát se králem; tato role na něj připadla jen proto, že jeho otec a dva bratři nečekaně zemřeli. O své povinnosti měl jen malý zájem a po dobu sedmi a půl roku se mu nepodařilo manželství zkonzumovat. Jak už to na dvoře bývalo, šlo o veřejné tajemství a předmět mnoha pomluv, včetně pověstí, že Marie Antoinetta trpí „německou vadou“, jak se tehdy eufemisticky říkalo homosexualitě.