Kód talentu

Kdykoli se setkáte s mimořádně talentovaným člověkem, máte tendenci přičítat jeho schopnosti genům a prostředí – tedy „přírodě a výchově“? V otázce rozvoje dovedností a talentu však máme mnohem větší míru kontroly, než si obvykle připouštíme.

Jak ukazuje kniha Daniela Coylea The Talent Code, talent může rozvíjet v podstatě každý, pokud má správnou kombinaci cíleného tréninku, motivace a koučování. Tento bestseller se opírá o nejnovější poznatky z neurologie, „rozšifrovává kód talentu“ a ukazuje tři klíčové faktory, které stojí za rozvojem jakékoli dovednosti: hluboký trénink, zapálení a mistrovské koučování.

V tomto shrnutí se dozvíte, proč vzniká tolik špičkových brazilských fotbalistů, proč byste při tréninku měli vždy pracovat na samé hranici svých možností a dělat přitom spoustu chyb, pokud se chcete skutečně zlepšovat. A nakonec také uvidíte, proč může být jak křik pokynů, tak jemné vedení stejně účinným přístupem ke koučování – záleží na tom, komu a kdy je používáte.

Navzdory společnému úsilí nejlepších vědců světa zůstává lidský mozek do značné míry záhadou. Přesto všechno, co si myslíme, cítíme a děláme, je výsledkem dění v mozku – ať už házíme na koš, přemýšlíme o Platónovi, nebo se prostě cítíme šťastní.

Veškeré naše jednání, pocity i myšlenky jsou ve skutečnosti výsledkem elektrických impulsů, které putují po síti vzájemně propojených nervových vláken – budeme jim říkat „obvody“. Každý takový obvod odpovídá jedné konkrétní akci, myšlence nebo pocitu. Naše schopnost hýbat svaly je například dána elektrickými impulsy, které těmito obvody procházejí – podobně jako loutka, jejíž pohyby určuje loutkář pomocí provázků. Kdyby naše svaly nedostávaly signály z příslušného mozkového obvodu, byly by zcela nefunkční.

Nervové obvody, které tyto signály přenášejí, jsou obalené látkou zvanou myelin. Ještě donedávna byl myelin považován jen za jakousi izolaci důležitějšího nervového vlákna, kolem kterého je ovinut. To je ale jen část pravdy. Myelin sice skutečně funguje jako izolace, zároveň však hraje klíčovou roli v rozvoji dovedností.

Myelin totiž určuje, jak rychle a přesně může signál po obvodu putovat. Podobně jako širší silnice umožňuje jet rychleji, silnější vrstva myelinu dovoluje elektrickým impulsům procházet obvodem vyšší rychlostí a s větší přesností. Čím silnější myelin je, tím lépe dokážeme ovládat své pohyby i myšlenky.

Protože každá dovednost závisí na tom, jak silně, přesně a rychle fungují příslušné nervové obvody, je tloušťka myelinové vrstvy, která je obklopuje, jedním z klíčových faktorů stojících za jakoukoli dovedností, kterou máme.

Přísloví „cvičení dělá mistra“ zná téměř každý. Zamysleli jste se ale někdy nad tím, proč opakování určité činnosti vede ke zlepšení? Odpověď opět najdeme v mozku.

Když něco trénujeme, aktivují se nervy v příslušném mozkovém okruhu. I ta nejjednodušší dovednost vyžaduje souhru tisíců nervových vláken, která musí pracovat v dokonalé synchronizaci. Jakmile se tyto nervy opakovaně aktivují, začíná kolem nich růst vrstva myelinu.

Myelin je živá tkáň a podobně jako sval, který roste jen při pravidelné zátěži, se i myelin kolem určitého okruhu zesiluje pouze tehdy, když jsou nervová vlákna, která obaluje, pravidelně aktivována. A jak už víme, čím silnější je myelin, tím rychlejší a přesnější je přenos impulsu.

Pouhé mechanické opakování ale nestačí k tomu, aby nervy dostatečně stimulovalo. Jaký typ tréninku tedy vede k růstu myelinu? Klíčem je dělat chyby – a pak je opravovat.

Představte si například, že cvičíte na hudební nástroj. Pokud si sednete a zahrajete skladbu, kterou už dokonale ovládáte, růst myelinu příliš nepodporujete, protože využíváte existující, silně zpevněné okruhy. Co se ale stane, když se pustíte do nové skladby? Zpočátku uděláte spoustu chyb. Pokud se však budete znovu a znovu vracet k obtížným pasážím a pilovat je, dokud chyby neodstraníte, silně tím stimulujete aktivitu nervů a posilujete myelin kolem nového okruhu.

Právě tento proces – dělání chyb a jejich cílené opravování – vede ke zlepšení konkrétní dovednosti. Proto je zásadní trénovat nad rámec svých aktuálních schopností, i když to znamená, že cestou zahrajete spoustu „falešných tónů“. Tento typ soustředěného, náročného opakování autor nazývá „hluboký trénink“ (deep practice) – techniku, kterou podrobněji prozkoumáme v dalších kapitolách.