Klidná mysl

Máte pocit, že se vám mysl toulá, je neklidná, ve stresu a někdy až chaotická? Nejste v tom sami. Tempo moderního života může snadno vyvolat dojem, že jste zahlceni množstvím úkolů, míst, která chcete navštívit, a představou života, jaký byste „měli“ žít.

Jak tedy najít kousek klidu? Možná nejde o to dělat víc, ale spíš o to najít příležitost ztišit neustálý hluk a ocenit to, co právě prožíváte. Meditace spočívá v tom, že jste si vědomi a vnímáte to, co už děláte. Jde o vytváření prostoru v hlavě uprostřed všeho, čím právě procházíte, místo snahy někam vměstnat jednu hodinu meditace, když si myslíte, že na ni „máte čas“.

V následujících kapitolách se nejen dozvíte, jak vám meditace může pomoci, ale také jak ji přirozeně propojit s vaším současným životním stylem. Může to být jednodušší, než si myslíte. Zjistíte mimo jiné, proč zaměřená meditace prohlubuje vaši péči o druhé, jak větší vnitřní prostor pomohl devíti z deseti lidí zlepšit spánek a jaké možnosti vědomého prožívání nabízí něco tak jednoduchého, jako je obyčejná procházka.

Představte si život, ve kterém si dokážete skutečně vychutnat přítomný okamžik a jste osvobozeni od zbytečných myšlenek, starostí a rozptýlení. Tento jasný, klidný stav mysli můžeme nazvat vnitřním prostorem – „headspace“.

Zní to blaženě, že? Jak se k němu ale dostat? Jak už asi tušíte – prostřednictvím meditace. Pravidelným cvičením meditace můžete svou mysl postupně vracet k její přirozené, nechaotické podobě.

Co tedy meditace vlastně je? Je to jemné rozvíjení mysli s cílem kultivovat přímější, nezkreslený pohled na přítomný okamžik. Jde o uvědomování si toho, jak a proč se cítíme právě tak, jak se cítíme.

Věnovat se meditaci znamená dopřát si úlevu od tlaků a rozptýlení moderního světa, který vytváří ideální podmínky pro úzkost – a tím ovlivňuje naše štěstí i naše vztahy. Meditace je zároveň dovednost: umění umět ustoupit a nenechat se vtáhnout do nekonečných spirál neproduktivních negativních myšlenek.

Frenetická, úzkostná mysl je jako divoký kůň – chcete‑li ji zkrotit, musíte k ní přistupovat jemně, dát jí trochu volnosti a poskytnout jí prostor, který potřebuje. Právě jemnost je klíčová.

Jednoduché techniky, jak s meditací začít, zahrnují třeba to, že si v klidu sednete a necháte své myšlenky volně plynout, aniž byste se jich chytali. Toto cvičení můžete prohloubit tím, že zaměříte pozornost na jeden konkrétní smysl, například zrak nebo sluch. Jakmile zjistíte, že vás myšlenky znovu přehlušují, jednoduše vraťte pozornost zpět k vybranému smyslu.

Hledáte‑li okamžiky jasnosti, přicházejí z „nedělání“ – z toho, že ustoupíte a dovolíte mysli, aby zpomalila, kdy a jak sama potřebuje. Na rozdíl od rozšířeného přesvědčení neexistuje nic jako „dobrá“ nebo „špatná“ meditace. Můžeme mluvit jen o meditaci rozptýlené či nerozptýlené – a o člověku, který je vnímavý, nebo nevnímavý.

Kde začít, když chcete začlenit mindfulness – vědomé prožívání – do svého života a dopřát si trochu více prostoru v hlavě? Především nespěchejte a nesnažte se hned od prvního sezení stanovovat přehnaně ambiciózní cíle. Nastavte si taková očekávání, která vás dostanou do správného vnitřního nastavení.

Když začínáte s meditací, je užitečné si uvědomit, že čím víc se snažíte udržet příjemné pocity, tím víc se budete bát, že o ně přijdete. Je potřeba učit se pouštět. Meditace přináší více štěstí tím, že snižuje vnitřní odpor a zvyšuje míru uvědomění.

Když v sobě máme málo odporu, cítíme se v zásadě dobře bez ohledu na to, jaké emoce právě prožíváme – ať už jsou příjemné, nebo nepříjemné. Klidnější a uvolněnější stav mysli můžete zažít ve chvíli, kdy se vzdáte potřeby neustále prožívat jen příjemné věci a přestanete se křečovitě vyhýbat všemu nepříjemnému.

Stresovaná mysl je často důsledkem potlačených emocí nebo neschopnosti vyrovnat se s náročnými pocity v určité situaci, události či prostředí. Proto je dobré přistupovat k meditaci s úmyslem spočinout v přítomném okamžiku a nesoudit žádné emoce, které se objeví.

Nejde o to záměrně vyhrabávat staré vzpomínky, myšlenky nebo pocity. A nejde ani o ovládání mysli. Ve skutečnosti jde o vzdání se kontroly, o pasivní, jemně zaměřenou pozornost a o umožnění mysli, aby se uvolnila svým vlastním tempem a mohla pouštět to, co už nepotřebuje.

Představte si, že stojíte na kraji rušné silnice a všechny vaše myšlenky představují projíždějící auta. Když meditujete, vaším úkolem není skočit do silnice a začít řídit dopravu. Vaším úkolem je nechat auta – tedy myšlenky – projíždět kolem.