Kdo vlastní budoucnost?

Hudební průmysl prošel v posledních desetiletích řadou dramatických změn: online služby jako Napster, YouTube či Spotify zásadně proměnily jeho fungování a výsledkem je, že příjmy v tomto odvětví klesly zhruba na čtvrtinu původní úrovně. Mnozí příslušníci střední třídy sice oceňují, že hudba je dnes tak snadno dostupná, ale existuje i druhá strana mince.

Podobná digitalizační revoluce může zasáhnout i další oblasti – například zdravotnictví, vzdělávání či dopravu. A to by znamenalo, že o práci přijde obrovské množství lidí. Následující kapitoly vysvětlují, proč je internet odlišný od dřívějších technologických inovací, které v dlouhodobém horizontu vytvářely nová pracovní místa: dnešní digitální ekonomiku ovládají monopolní firmy, jež využívají naše bezplatné příspěvky k hromadění obrovských zisků.

Dozvíte se mimo jiné, proč by se za pár desetiletí o vaše prarodiče mohli starat roboti, proč byste si brzy mohli vyrábět téměř jakékoli produkty přímo doma a proč by vám ve skutečnosti měly společnosti jako Facebook a Google platit za to, že používáte internet.

Na počátku devatenáctého století byla v Anglii ve vzduchu cítit změna: vynález pokročilého typu mechanického stavu připravil mnoho textilních dělníků o práci. V reakci na to se někteří z nich natolik rozzuřili, že vtrhli do továren a rozbíjeli stroje, které je nahradily. Tito lidé vešli do dějin jako luddisté, pojmenovaní po svém údajně legendárním vůdci Nedu Luddovi. Nakonec vláda proti jejich útokům zakročila, dělníci si našli nové typy zaměstnání a jejich hněv postupně opadl.

Tento příběh ilustruje běžně sdílený pohled na to, jak technologický pokrok ovlivňuje ekonomiku. Nejprve je vynalezen nový nástroj nebo metoda, která umožňuje vykonávat určitý úkol – například tkaní látek – efektivněji než dříve. To znamená, že je potřeba méně lidí, a část pracovníků je propuštěna. Ti se stávají rozhořčenými a znepokojenými tím, jak uživí své rodiny, dokud se neobjeví nové druhy pracovních míst, v nichž mohou znovu přispívat k fungování ekonomiky. Celý cyklus nakonec vede k celkovému hospodářskému růstu.

Tento vzorec se v historii opakoval nesčetněkrát a mnozí tvrdí, že se opakuje i dnes v souvislosti se vznikem internetu a nové informační ekonomiky. Například online vyhledávače hotelů a letenek výrazně snížily poptávku po lidských cestovních agentech. Stejně jako v popsaném historickém schématu internet vytvořil nové způsoby, jak mohou lidé přispívat ekonomice – tím, že vytvářejí obsah a informace, které si ostatní mohou přečíst.

Problém je v tom, že tyto příspěvky nejsou finančně odměňovány. To znamená, že ekonomika neroste stejným způsobem, jako tomu bývalo po předchozích technologických skocích.

Začněme zkoumání informační ekonomiky tím, že se podíváme, jak fungují některé z nejúspěšnějších internetových společností, jako jsou Facebook či Google. Jedna věc, kterou mají téměř všichni hlavní hráči na internetu společnou, je to, že část svých služeb poskytují zdarma: používání Facebooku nic nestojí a většina produktů Googlu, včetně jeho vyhledávače, je rovněž bezplatná.

Další společnou charakteristikou je, že tito giganti téměř neinvestují do vlastního obsahu, ale nechávají veřejnost, aby ho vytvářela za ně. Na Facebooku si uživatelé sami zakládají profily, píší příspěvky a komentáře, zatímco vyhledávač Google pouze odkazuje na webové stránky, které vytvořil někdo jiný.

Kde tedy tyto firmy vydělávají peníze, když je jejich produkt zdarma? Především na reklamě: Google i Facebook vám zobrazují inzerci při procházení výsledků vyhledávání či profilů vašich přátel. Zvlášť účinné jsou tyto reklamy proto, že společnosti pečlivě sledují vaše chování a aktivity na svých stránkách. Facebook zná vaše zájmy, preference a demografické údaje, a může vám proto zobrazovat reklamy přesně podle vašich zájmů; Google dělá totéž na základě klíčových slov ve vašich vyhledáváních.

Některé firmy navíc informace, které o vás shromáždily, prodávají třetím stranám a vytvářejí si tak další zdroj příjmů. Pokud vás to rozčiluje, je dobré vědět, že jste s tím formálně souhlasili. Když se registrujete k službám jako Facebook nebo Google, je vám předložena licenční smlouva pro koncového uživatele, kterou musíte odsouhlasit, abyste mohli pokračovat. Samozřejmě ji téměř nikdo nečte, ale hluboko v textu se nacházejí odstavce, které firmám dávají právo vás sledovat a případně vaše údaje dále prodávat.