Jsme počasí

Většina z nás přijímá, že změna klimatu je skutečná. Všichni jsme četli zprávy a viděli znepokojivé titulky. Víme, že se vedou zoufalé debaty o tom, jak nám dochází čas. Ale jak naléhavá je situace doopravdy a co s tím můžeme dělat?

V jistém smyslu víme zároveň příliš mnoho i příliš málo. Jsme zahlceni fakty, ale nemáme jasnou představu o tom, co pro nás konkrétně znamenají. A proto je pro nás těžké podniknout jakoukoli akci.

V těchto úryvcích se dozvíte, proč je příběh změny klimatu tak obtížně uchopitelný a proč dostáváme tak protichůdné informace o tom, jak s tímto problémem naložit. Seznámíte se s významným zdrojem znečištění – průmyslovým chovem zvířat –, který v environmentálních debatách nedostává pozornost, jakou by si zasloužil. A nakonec poznáte účinné a reálně dosažitelné strategie, jak se změnou klimatu bojovat – doslova jeden veggie burger po druhém.

V tomto shrnutí se dozvíte:

• proč vegetariánství není nejvíce ekologicky udržitelná strava,
• jak mohou drobné protestní akce vést k obrovským společenským proměnám a
• proč je průmyslové zemědělství jedním z největších znečišťovatelů na světě.

Když přemýšlíme o významných politických hnutích, jako bylo hnutí za občanská práva nebo boj za ukončení apartheidu v Jižní Africe, vybaví se nám silné, nezapomenutelné příběhy. Třeba když Rosa Parksová odmítla přesednout do zadní části autobusu. Nebo když Nelson Mandela po 27 letech vyšel z vězení a okamžitě odpustil svým utlačovatelům.

Tyto příběhy mají hrdiny i padouchy. Mají také jasný časový rámec: víme, kdy boj začal a kdy byl vyhrán. Příběh boje proti změně klimatu však takovou jasnost postrádá.

Důvodem je, že jeho účinky se projevují po celém světě mnoha různými způsoby. Dozvídáme se, že hurikán v New Yorku nebo zatopení tichomořského ostrova souvisí s tím, čemu říkáme změna klimatu, ale jak a proč jsou tyto události propojené, zůstává nejasné.

Skutečnost, že příběh změny klimatu je tak vágní a složitý, lidem ztěžuje, aby se s ním ztotožnili. Výzkumníci z Cowles Foundation for Research in Economics na Yale University zjistili, že když si lidé dokázali jasně představit konkrétní oběť tragédie, byli mnohem ochotnější s ní soucítit a finančně ji podpořit.

Změnou klimatu jsou dnes ovlivněny miliony lidí a stovky milionů dalších budou zasaženy v budoucnu. To znamená, že neexistuje jedna konkrétní oběť, s níž bychom se mohli ztotožnit. Následkem toho je pro nás těžší cítit se do tohoto příběhu emocionálně vtaženi.

Představa, že změna klimatu zasahuje stovky milionů lidí, není jen abstraktní, ale i děsivá. Takové statistiky a prognózy z ní dělají něco téměř příliš obrovského a strašného na to, aby to mohlo být pravda.

Naše neschopnost plně pochopit změnu klimatu připomíná reakce lidí na holokaust během druhé světové války. Jen málokdo se kdy setkal se situací takového rozsahu a hrůzy. I když slyšeli svědectví očitých svědků, kteří popisovali, že Židé jsou vražděni ve vyhlazovacích táborech, měli problém tomu uvěřit.

Přestože je příběh změny klimatu vágní a odcizující, musíme si k němu najít cestu – rozumově, i když třeba ne emocionálně. Je to příběh, který si nemůžeme dovolit ignorovat.

Představte si, že si vaše dítě hraje na prolézačce. Příliš se nakloní a vypadá to, že se chystá spadnout z dvoumetrové výšky. Co uděláte? Pravděpodobně se k prolézačce rozběhnete rychlostí, o které jste ani netušili, že jí jste schopni.

Teď si představte, že vám někdo řekne, že něco, čemu se říká změna klimatu, může v nějakém okamžiku v budoucnu zásadně a nepochopitelným způsobem ovlivnit život vašeho dítěte. Co uděláte? Je pravděpodobné, že neuděláte vůbec nic.

Lidé se po miliony let vyvíjeli tak, aby dokázali čelit hrozbám pro svou existenci. Jsme nastaveni reagovat na nebezpečí, která máme přímo před očima – jako je dítě padající z prolézačky. Nejsme však „naprogramováni“ reagovat na abstraktní hrozby, které nás zasáhnou až v budoucnu, jako je změna klimatu.

Experimenty dokonce ukázaly, že lidé jsou špatní i v představování si vlastní budoucnosti. V jedné studii, kterou provedl psycholog z UCLA Hal Hershfield, byli účastníci požádáni, aby si představili svůj život za deset let. fMRI skeny ukázaly, že když mluvili o svém budoucím já, jejich mozková aktivita vypadala podobně, jako když mluvili o cizích lidech.

Abychom dokázali na změnu klimatu reagovat, musíme umět promítnout svou mysl do budoucnosti a vyrovnat se s tím, co se na Zemi stane, pokud bude ničení planety pokračovat současným tempem. Na to však jednoduše nejsme vybaveni.

Ještě problematičtější je, že nejsme příliš dobří ani v zapamatování si minulosti. Součástí lidské „výbavy“ je vysoká schopnost přizpůsobit se změnám – natolik, že si často ani neuvědomujeme, že se věci mění. Prostě přijmeme, že v Evropě jsou každé léto „nejteplejší v historii“ vlny veder, a zvykneme si na to, že hurikány s překvapující frekvencí zasahují pobřežní města.

Tato schopnost rychlé adaptace a reakce na bezprostřední hrozby nám umožnila úspěšně přežít na Zemi po tisíce let. Abychom se však dokázali vypořádat se změnou klimatu, musíme si osvojit jiný soubor dovedností.