Jiskra

Lidé se rozhodně nevyvinuli z lenochodů. Naši předci byli neustále v pohybu. Aby přežili, museli se stěhovat z místa na místo, přesouvat se od jednoho vodního zdroje k druhému, utíkat před hladovými lvy nebo lovit jiná zvířata pro obživu.

Dnešní člověk však tráví většinu času vsedě, často u stolu či obrazovky, a hýbe v podstatě jen prsty. Na první pohled to může vypadat jako civilizační pokrok, ve skutečnosti má ale tento nedostatek pohybu na lidský mozek katastrofální dopady.

Proč je tedy pohyb pro mozek tak důležitý? Jak uvidíte, lidský mozek stále „předpokládá“, že žijeme ve světě, v němž jsme pořád v pohybu. Aby mohl správně fungovat a zůstal zdravý, potřebuje, aby se tělo hýbalo.

V tomto shrnutí se také dozvíte, proč nepotřebujete chardonnay, když máte švihadlo; co se lékaři o depresi naučili díky lékům na alergii; a jak může zlomená kyčel ovlivnit váš mozek.

Víte, že zvedáním činek můžete posílit svaly. Věděli jste ale, že i váš mozek je tvárný orgán, který se používáním posiluje?

Představte si mozek jako další velký „sval“ – čím víc ho zapojujete, tím je silnější. Pokaždé, když se naučíte něco nového, vytvářejí buňky ve vašem mozku nová a silnější spojení, aby dokázaly nové informace zpracovat.

Ještě pozoruhodnější je, že fyzické cvičení tento proces usnadňuje a mozek na další učení připravuje.

Jak ale může fyzická aktivita pomáhat mozku učit se? Cvičení zlepšuje „infrastrukturu“ mozku – jeho schopnost vytvářet spojení potřebná k učení. Děje se tak mimo jiné proto, že při cvičení stoupají hladiny důležitých neurotransmiterů, jako je dopamin a serotonin, které podporují vznik a upevňování spojů mezi neurony.

Cvičení však mění mozkové buňky i fyzicky. Když zatěžujete svaly, produkují specifické proteiny zvané růstové faktory. Ty putují do mozku, kde zvyšují schopnost mozkových buněk vytvářet nová spojení. Růstové faktory zároveň dodávají „stavební materiál“ pro vznik nových mozkových buněk i spojů.

A jako třešnička na dortu: dopamin a serotonin, které se při cvičení uvolňují, zvyšují vaši pozornost a zároveň zlepšují náladu i motivaci. Čím víc se tedy hýbete, tím lépe je váš mozek připravený učit se.

Na střední škole Naperville Central se řada studentů potýkala s angličtinou a musela chodit na doučování, aby zlepšila čtenářské dovednosti. Škola se rozhodla prozkoumat vliv pohybu na učení a jedné skupině nařídila intenzivní cvičení těsně před hodinou. Tento program, nazvaný Zero Hour PE, zlepšil čtenářské porozumění u cvičící skupiny o 17 procent, zatímco spolužáci, kteří necvičili, se zlepšili jen o 10,7 procenta.

Je tedy zřejmé, že pohyb může výrazně posílit schopnosti vašeho mozku – a to je jen jeden z mnoha přínosů cvičení. V další kapitole uvidíte, jak cvičení pomáhá zvládat stres.

Představte si, že si najmete firmu na rekonstrukci bytu. Než se nadějete, váš domov se promění v peklo: všude nepořádek, rozkopané zdi a konec prací v nedohlednu.

Přesně to zažila Susan, energická matka čtyř dětí. Její příběh dobře ukazuje, jak může dlouhodobý stres vést ke zdravotním problémům.

Susan si najala dodavatele na rekonstrukci kuchyně. Projekt se rychle změnil v noční můru a Susan se cítila přetížená – rekonstrukce jí zabírala obrovské množství času i energie. Dodavatel a jeho zaměstnanci byli navíc bezohlední: každý den po sobě nechávali spoušť a po domě se chovali, jako by jim patřil.

Susan začala sahat po víně, aby se uklidnila. Situace se vyhrotila natolik, že si každý den ještě před polednem nalévala sklenku chardonnaye. Tato stresová situace mohla snadno přerůst v vážný problém s alkoholem, Susan však našla cestu z krize díky cvičení.

Cvičení samo o sobě je pro tělo určitým druhem stresu – zatěžuje svaly i oběhový systém. Právě proto ale může pomoci zvládat psychický stres.

Stres můžeme obecně definovat jako cokoli, co v mozku vyvolá zvýšenou buněčnou aktivitu. Zvedání činek nebo běh tedy „stresují“ tělo podobně jako nová, chaotická nebo ohrožující situace. Stres je škodlivý hlavně tehdy, když je dlouhodobý a vymkne se kontrole. Pravidelné cvičení však dokáže jeho negativní účinky tlumit.

Při fyzické námaze vznikají v mozku určité vedlejší produkty metabolismu, které mozkové buňky mírně poškozují. Tělo na to reaguje opravnými mechanismy, které buňky zpevňují a činí je odolnějšími vůči budoucímu zatížení. Mozek se tak stává lépe připraveným čelit každodenním stresorům.

Susan se svým problémem navštívila psychiatra a ten jí doporučil, aby svou denní sklenku vína nahradila fyzickou aktivitou. Protože měla ráda skákání přes švihadlo, vzala si švihadlo pokaždé, když začala cítit, že se dostává pod tlak. Fyzická námaha ji uklidnila a potřeba pít postupně zmizela.

V další kapitole se podíváme na to, proč je cvičení účinným nástrojem i v boji s depresí.