Jeho pravda kráčí vpřed

Skromný syn chudého nájemního farmáře. Odvážný aktivista za občanská práva. Vlivný člen Sněmovny reprezentantů Spojených států. To jsou jen některé z mnoha způsobů, jak popsat zesnulého Johna Lewise.

Tak výjimečný život si zaslouží důkladné vylíčení – a Jeho pravda kráčí vpřed přináší všechny podstatné detaily. V tomto shrnutí se podíváte na osobní i politickou cestu Johna Lewise. Dozvíte se, jak mladého muže z Alabamy inspirovalo hnutí za občanská práva k boji za spravedlnost a jak tuto vášeň dovedl až do nejvyšších pater moci.

Tento otevřený a detailní portrét Lewisova života vychází z nesčetných hodin rozhovorů a podrobného zpravodajství. Představuje strhující příběh o tom, jak přesvědčení a odhodlání jediného člověka dokázaly změnit běh dějin.

V tomto shrnutí objevíte mimo jiné:

• jaké spojení vede od Gándhího k aktivistům z Alabamy,
• jak může přechod přes most změnit historii,
• a proč může být úder pěstí i přesto silnou formou nenásilného protestu.

Srpen 1955, Money ve státě Mississippi. Čtrnáctiletý černošský chlapec Emmett Till je obviněn z toho, že whistloval na bílou ženu. Bílý dav ho zlynčuje k smrti – a nikdo za to není potrestán.

Prosinec 1955, Montgomery v Alabamě. Černoška Rosa Parksová odmítne uvolnit své místo v segregovaném autobusu. Je zatčena a obviněna – a poté se stane jednou z vůdčích osobností mnohaměsíčního bojkotu městské autobusové dopravy.

Únor 1956, Tuscaloosa v Alabamě. Černoška Autherine Lucyová se pokouší navštěvovat výuku na Alabamské univerzitě. Napadne ji bělošský dav, který po ní hází kamení a shnilé ovoce.

Takový byl americký Jih v polovině padesátých let. Doba a místo, kde byl otevřený rasismus a segregace normou. Zároveň však šlo o období, kdy se objevovala řada odvážných lidí, kteří se těmto nespravedlnostem postavili.

Hlavní poselství této kapitoly zní: Vyrůstání v Alabamě naučilo Johna Lewise spojovat víru a spravedlnost.

John Lewis se narodil nedaleko města Troy v Alabamě v únoru 1940. Jeho rodiče byli podílníci a rodina se živila chovem kuřat a pěstováním bavlny a kukuřice. Jejich dům byl malý – tři místnosti bez elektřiny a tekoucí vody – a všechny děti musely pomáhat na poli. Ačkoli byl život doma těžký, svět za prahem byl ještě krutější.

Byla to éra zákonů Jima Crowa a Alabama, stejně jako ostatní jižanské státy, byla přísně segregovaná. Afroameričané byli nuceni používat oddělená a horší zařízení, čelili tvrdým překážkám při registraci k volbám a nedostávalo se jim téměř žádné ochrany před rasistickým násilím. Tato realita Lewisovi neunikla – na vlastní oči viděl, v jak žalostném stavu je jeho škola ve srovnání se školou pro bílé děti.

Jedním z mála paprsků naděje byla jeho víra. Lewisova rodina navštěvovala Africkou metodistickou episkopální církev Macedonia. John miloval společenství i církevní rituály, ale nejvíc ho fascinovala kázání. Jako dítě byl tak inspirován, že si na farmě trénoval kázání před hejnem kuřat.

V roce 1955 se Lewisova víra vydala novým směrem, když v rádiu poprvé uslyšel kázat Martina Luthera Kinga Jr. King mluvil o sociálním evangeliu – učení, podle něhož se opravdový křesťan nezajímá jen o nebe, ale také o zlepšování podmínek zde na zemi.

Kingova slova o boji za spravedlnost, rovnost a důstojnost zasáhla Lewise přímo do srdce. Hnutí za občanská práva se kolem něj začalo rozvíjet a Kingovo učení se mu jevilo jako správná cesta vpřed.

Scéna začíná klidně. Skupina černošských studentů, oblečených do svých nejlepších nedělních šatů, vstupuje do obchodního domu Woolworth v centru Nashvillu v Tennessee. Posadí se k pultu s občerstvením a pokusí se objednat. V tu chvíli se situace začne vyhrocovat.

Pult je segregovaný a servírka studenty vyzve, aby odešli – oni však zůstávají sedět. Shromáždí se dav bílých mužů, kteří začnou křičet urážky a vyhrožovat. Studenti přesto zůstávají na místě. Dav je stále agresivnější: útočí na ně, pálí je cigaretami, ale studenti se nenechají zastrašit. Když dorazí policie, odtlačí útočníky stranou a zatkne – nikoli násilníky, ale studenty, a to za „výtržnictví“.

V průběhu roku 1960 probíhají podobné protesty po celém Jihu, když Lewis a další aktivisté za občanská práva přijímají strategii nenásilného odporu proti segregaci.

Klíčové poselství této kapitoly: Jako student se Lewis naučil používat nenásilí jako promyšlenou strategii protestu.

V září 1957 se Lewis rozhodl následovat svou vášeň pro kázání a nastoupil na American Baptist Theological Seminary v Nashvillu. Při studiu sociálního evangelia se seznámil s dalšími studenty, kteří také chtěli svou víru využít v boji proti segregaci. Zpočátku si však nebyli jisti, jak svůj zápas za spravedlnost vést.

To se změnilo v roce 1958, kdy do školy přišel reverend James Lawson Jr. Lawson byl přesvědčený pacifista, který studoval metody nenásilného odporu v tradici Mahátmy Gándhího. V sérii workshopů učil Lewise a další studenty po celém Jihu, že společnost lze proměňovat prostřednictvím pasivního odporu. Tvrdil, že nenávisti lze čelit láskou a politických změn dosáhnout nenásilnými demonstracemi.

V roce 1960 založila Ella Bakerová, aktivistka inspirovaná tímto poselstvím, Studentský nenásilný koordinační výbor (Student Nonviolent Coordinating Committee, SNCC). SNCC uvedl Lawsonovo učení do praxe organizováním nenásilných protestů v segregovaných podnicích.

Lewis se k organizaci připojil a už v únoru téhož roku vedl vlastní protesty u pultů s občerstvením a v kinech po celém Nashvillu. Tyto akce samozřejmě nebyly snadné. Lewis a jeho spolužáci čelili tvrdým represím – byli pravidelně napadáni a biti policií i veřejností. V jednom děsivém incidentu je bílý majitel restaurace zamkl uvnitř a naplnil budovu jedovatým plynem.

Navzdory bolesti a nebezpečí Lewis pokračoval v organizování a účasti na těchto nenásilných protestech. Zpočátku je okolí ignorovalo, ale postupně začaly demonstrace přitahovat pozornost celých Spojených států a pomáhaly budovat širší hnutí.