Jednoduše o komplexitě

Zatímco klasická věda pečlivě zkoumá jednotlivé jevy, aby je vysvětlila, věda o komplexitě se snaží porozumět jevům jako celku a hledá univerzální vzorce, které je spojují. Následující úryvky ukazují, jak mohou být na první pohled nesouvisející disciplíny propojeny a jak lze odhalit dříve skryté souvislosti mezi nimi. Dozvíte se také, proč vaše individuální složitost v rámci skupiny není podstatná, proč může studium sítí zachraňovat životy a proč se nemusíte obávat, že nenajdete toho pravého partnera.

Pokud se nad tím příliš nezamýšlíte, pravděpodobně byste souhlasili, že dopravní zácpy nebo finanční trhy jsou složité záležitosti. Jakmile se však nad pojmem složitosti zamyslíte hlouběji, zjistíte, že ji není vůbec snadné přesně definovat. Dokonce i vědecká komunita se potýká s tím, jak tento pojem jednoznačně vymezit.

Autor proto navrhuje následující pracovní definici vědy o komplexitě: jde o studium jevů, které vznikají z kolektivního chování vzájemně interagujících prvků. Konkrétním příkladem z každodenního života může být dav, který vzniká z velkého množství lidí vzájemně na sebe působících.

Komplexita je neustále přítomnou součástí našeho života a projevuje se v každodenních situacích, kdy objekty nebo lidé soutěží o omezené zdroje, jako jsou jídlo, prostor nebo bohatství. Dav finančních obchodníků, kteří se všichni snaží prodat, soutěží o kupce; lidé uvízlí v dopravě zase soupeří s ostatními řidiči o místo na silnici. Dokonce i nádor je formou „války“, v níž dva konkurenti – rakovinné a zdravé buňky – bojují o prostor a živiny.

Jakmile soutěž selže a vede ke konfliktům nebo krachům na trhu, vznikající komplexita vytváří problém, který může věda o komplexitě pomoci rozplést. Její výhodou je, že čerpá z poznatků jiných oborů, jako jsou biologie, sociologie či ekologie, a dokáže řešit problémy tím, že odhaluje jinak skrytá propojení mezi složitými systémy.

Pokud se nám podaří odhalit univerzální vzorce v komplexním systému v jedné oblasti, může to urychlit naše porozumění komplexním systémům v jiných disciplínách a umožnit nám lépe řešit problémy, které z nich vyplývají. Přestože je věda o komplexitě stále v počáteční fázi, má široké možnosti uplatnění v mnoha oblastech a může se stát nesmírně důležitou součástí našeho každodenního života.

Komplexní systémy jsou fascinující tím, že jevy, které z nich vycházejí – například dopravní zácpy nebo krachy na trzích – mohou vznikat i bez jakéhokoli centrálního řízení či koordinace. Soubor prvků (nebo lidí) se ve skutečnosti sám organizuje a jevy se objevují zdánlivě „z ničeho“.

Komplexní systémy mají schopnost měnit své chování – od poměrně náhodného až po velmi extrémní. Zůstaňme u příkladu dopravní zácpy: zácpy se objevují v určitém čase na určitém místě a poté zase mizí. Většinou neexistuje zřejmý důvod, proč vznikly právě tehdy a proč se zrovna v tu chvíli rozplynuly. Podobně je tomu na finančních trzích, kde jen zřídka dokážeme přesně určit příčinu krachu.

Proč se tedy komplexní systémy pohupují mezi uspořádaným a neuspořádaným chováním? Protože v komplexním systému jsou akce jednotlivých prvků ovlivňovány pamětí a zpětnou vazbou. Zpětná vazba znamená, že nějaká minulá událost ovlivňuje dění v přítomnosti, nebo že to, co se stane na jednom místě, má dopad na to, co se děje jinde.

Příklad: pokud jste se v posledních několika večerech vraceli domů trasou A a doprava byla pokaždé hrozná, můžete se dnes rozhodnout jet trasou B. Vaše současné rozhodnutí je tedy ovlivněno minulou zkušeností. Zpětná vazba je hlavním důvodem, proč jsou komplexní systémy tak obtížně předvídatelné: může vytvářet jak pořádek, tak chaos.

Protože informace jsou nehmotné a řidiči či obchodníci na trzích neustále přijímají nové informace o sobě navzájem i o okolním prostředí, mohou se dopravní zácpy i tržní krachy objevit bez zjevné, jednoznačné příčiny. Právě tato spletitá síť interakcí mezi prvky či agenty činí komplexní systém „živým“.