Jak zůstat při smyslech

Zažili jste někdy v životě tak stresovou situaci, že jste měli pocit, že to brzy nevydržíte? Byly vaše emoce tak rozervané, že se zdálo, že zešílet je vlastně to nejlogičtější, co můžete udělat? Takové „hraniční“ momenty zažil někdy každý z nás – a mohou být děsivé.

Jak tedy zůstat při smyslech v bláznivém světě? Následující kapitoly vám nabídnou nástroje, jak si udržet klid, i když se zdá, že se svět kolem vás rozpadá. Zásadní je naučit se vnímat sám sebe v daném okamžiku; stejně důležité je ale také podporovat okamžiky „pozitivního stresu“. Díky tomu si osvojíte zdravé způsoby, jak pečovat o své duševní zdraví a snížit riziko, že se znovu ocitnete „na pokraji šílenství“.

V tomto shrnutí zjistíte, jak vaše celkové duševní zdraví souvisí s vašimi osobními vztahy, proč je tak těžké přebít silné pocity chladným rozumem a jak vás vaše levá mozková hemisféra někdy klame, když se snaží vysvětlit rozhodnutí, která ve skutečnosti vycházejí z pravé hemisféry.

Možná se považujete za rozumného člověka, který dělá převážně logická rozhodnutí. Toto přesvědčení je ale z velké části iluze. Nejsme tak racionální, jak si rádi myslíme, protože nás z velké části řídí pravá mozková hemisféra – sídlo emocí a instinktů.

Kolem dvou let věku se pravá hemisféra, jak se vyvíjí, stává aktivnější než levá. Právě v ní se začíná formovat vaše osobnost, a to na základě podnětů z okolního prostředí. V raném dětství tvoří naše sociální prostředí především hlavní pečovatelé. Osobnost – zejména to, komu důvěřujete a s kým se dokážete emocionálně propojit – se tedy utváří velmi brzy, a to podle těchto raných vztahů.

Levá hemisféra, kde sídlí jazyk, logika a racionální uvažování, se začíná výrazněji rozvíjet zhruba od třetího roku života. Do té doby je však, co se týče vlivu, dlouho ve stínu pravé hemisféry. I proto je tak obtížné překonat silné emoce pouhou logikou – pravá hemisféra zůstává dominantní.

Proč tedy máme pocit, že jsme od přírody rozumné bytosti? Protože nás levá hemisféra v podstatě „obalamucuje“, abychom si to mysleli. Když pravá hemisféra učiní emocionální rozhodnutí, levá k němu následně vymyslí zdůvodnění, které z něj udělá logický krok. Tento proces se nazývá postracionalizace.

Neuropsycholog Roger Sperry provedl experiment, při němž vyvolal v pravé hemisféře subjektu příkaz „jdi“, a to tak, že o něm levá hemisféra neměla informaci. Subjekty se skutečně zvedly a šly. Když se jich pak zeptali, proč se rozhodly odejít, přicházely s náhodnými vysvětleními, například že se chtěly napít vody nebo se protáhnout. Nelhaly – upřímně věřily zdůvodnění, které jim nabídla levá hemisféra.

Už tedy víte, že způsob, jakým si své chování vysvětlujete, nemusí být úplně spolehlivý, vzhledem k tomu, jak spolu pravá a levá hemisféra fungují. V tomto kontextu se nyní podívejme na to, proč se v zátěžových situacích chováme tak, jak se chováme.

Dokážete zapínat a vypínat své emoce jako vypínač světla? To není možné, i když se možná snažíte sami sebe přesvědčit o opaku. Co ale možné je – a co bychom měli dělat – je vytvořit si prostor pro pozorování toho, jak se cítíme a kým jsme v jádru.

Praxe sebezorování je zásadní pro udržení duševní rovnováhy. Pomáhá vám všimnout si chování, které škodí vašemu psychickému blahu, a tím ho postupně měnit. Když se dokážete pozorovat, vytváříte si odstup od událostí a můžete své pocity a myšlenky lépe posoudit – bez okamžitého hodnocení.

Představte si, že jste rozzuření kvůli něčemu, co vám řekl přítel. Místo toho, abyste byli „jen“ naštvaní, zkuste svou zlost pozorovat. Všímejte si, jak se projevuje v těle, jaké myšlenky se vám honí hlavou. To vám pomůže od svých pocitů se trochu odpoutat a postupně se zklidnit.

Jednou z nejúčinnějších metod sebezorování je psaní deníku. Zapisujte si své pocity, myšlenky nebo náhodné vzpomínky, které se vám během dne vybaví. Pak se k zápiskům vraťte a hledejte místa, kde se opakujete nebo kde se objevují stejné emoční vzorce. Jakmile si těchto momentů začnete všímat, budete je moci příště snáze rozpoznat – a postupně měnit.

Dalším způsobem, jak sebezorování rozvíjet, je zaměřená pozornost. Při ní se soustředíte na své tělo a mysl v přítomném okamžiku. Když lidé meditují nebo se modlí, využívají právě zaměřenou pozornost. Tím zlepšují svou koncentraci a snižují úzkost i depresivní ladění.

Co tedy konkrétně dělat? Začněte jednoduše dechem. Sedněte si na jednu minutu a soustřeďte se jen na nádech a výdech. Po chvíli si všimnete, že vám mysl začíná odbíhat jinam. Jakmile se to stane, jemně vraťte pozornost zpět k dechu. Bude to chtít trochu cviku, ale brzy to pro vás bude přirozenější.

Díky sebezorování a zaměřené pozornosti vytváříte mezeru mezi sebou a svými myšlenkami a pocity – a tím nad nimi získáváte větší nadhled i kontrolu.