Jak vytvořit mysl

Samozřejmě, že počítače dokážou úžasné věci. Neuvěřitelná rychlost, s jakou zpracovávají čísla a řeší problémy, je ohromující – a to je teprve začátek. Přesto se zdá, že jsme stále daleko od vědomých počítačů nebo robotů, kteří by byli skutečně kreativní či měli svobodnou vůli. Nebo snad ne?

V tomto shrnutí se dozvíte základy toho, jak funguje lidský mozek a jak zpracovává informace – a rychle pochopíte, že není důvod se domnívat, že by výkonný počítač nemohl dělat totéž, alespoň teoreticky.

Zjistíte mimo jiné,

• proč i ten nejjemnější závan parfému dokáže vyvolat záplavu vzpomínek,
• jak vám obyčejné čištění zubů může osvětlit, jak váš mozek zpracovává informace,
• a kdy přesně se umělá inteligence stane stejně běžnou jako pračka.

Paměť je fascinující záležitost. Na určitou událost nemusíte myslet celé roky, ale drobný, náhlý podnět – třeba vůně babiččiných sušenek – dokáže daný okamžik vrátit s úžasnou jasností.

Tento jev nám mnoho napovídá o tom, jak jsou informace v mozku uspořádány. Mozek je ukládá a organizuje podle vzorců.

Zkuste si vybavit svou poslední procházku po chodníku. Kolik detailů si z ní pamatujete? Dokázali byste popsat alespoň jednoho člověka, který vás minul? Takové běžné detaily se často vybavují velmi obtížně. S pomocí určitých technik však lze celou sekvenci vzpomínek znovu poskládat.

Například policejní kreslíři ukazují svědkům sady různých rysů obličeje, aby jim pomohli vzpomínky vyvolat a zrekonstruovat. Protože mozek ukládá informace jako sled vzorců, může pohled na podobný tvar obočí pomoci člověku vybavit si zbytek – v tomto případě celý obličej.

Takové spouštěče se objevují neustále. Věci, které vidíte, cítíte nebo jinak vnímáte svými smysly (jako právě babiččiny sušenky), mohou odemknout dávno zapomenuté vzpomínky. Bezpočet mnemotechnických pomůcek je založen na tomto principu vzorců: pokud se vám podaří získat aspoň jeden dílek vzorce, zbytek sekvence se často odhalí sám.

Několik jednoduchých myšlenkových experimentů ukazuje, jak přesně mozek informace vybavuje. Bezpochyby dokážete odříkat abecedu. Ale zvládnete ji říct pozpátku? Teoreticky by to měl být jednoduchý úkol – váš mozek má všechny potřebné informace uložené. Přistupovat k nim jinak než od A do Z je však velmi obtížné.

Podobně je těžké zahrát zpaměti skladbu, pokud nezačnete od začátku, ale někde uprostřed. Je to proto, že mozek ukládá informace v sekvenčním pořadí. Začínat „mimo pořadí“ je pro něj nepřirozené a mozek má potíže poskládat jednotlivé kousky dohromady.

Neokortex je vnější vrstva mozku a tvoří většinu jeho hmotnosti. Svou velikostí je u moderního člověka zcela výjimečný. Neokortex zodpovídá za mnoho klíčových funkcí mozku, jako je rozpoznávání objektů, porozumění jazyku či řízení pohybů těla.

Informace v neokortexu jsou ukládány a organizovány hierarchicky. Dává to smysl, protože vše, co děláme – včetně myšlení – lze rozložit na hierarchie a vzorce.

Pro ilustraci si vezměme kroky, které běžně děláte, když se chystáte spát. Většinou začnete tím, že si vyčistíte zuby. I tento krok se však skládá z dílčích kroků: nanesete zubní pastu na kartáček, čistíte zuby, poté si ústa vypláchnete vodou a tak dále.

Váš mozek tyto „kroky v krocích“ ukládá do kortikálních sloupců – jednotně organizovaných skupin neuronů v neokortexu. V neokortexu je přibližně 500 000 takových sloupců, každý z nich obsahuje asi 60 000 neuronů. V každém kortikálním sloupci se nacházejí rozpoznávače vzorů, složené zhruba ze 100 neuronů. Celkem je v neokortexu přibližně 300 milionů rozpoznávačů vzorů.

Některé z nich jsou rozpoznávače nízké úrovně, které se aktivují vždy, když se objeví určité části vzoru. Tyto informace pak proudí k rozpoznávačům vyšší úrovně, které jednotlivé části skládají dohromady.

Když se například podíváte na napsané slovo, rozpoznávače nízké úrovně reagují na čáry a tvary, podle nichž se odlišují jednotlivá písmena. Rozpoznávače vyšší úrovně pak detekují kombinace písmen, které tvoří celé slovo.

Naše smysly neustále přijímají podněty a ty jsou průběžně porovnávány s minulými zkušenostmi a uloženými vzorci. Aby mozek stihl reagovat včas, rozpoznávače vzorů v něm pracují nepřetržitě.

Díky rozpoznávání vzorů váš mozek obvykle dokáže odhadnout, o jakou věc jde, i když vidíte jen její malou část – a dokonce i tehdy, když jde o něco, s čím jste se nikdy předtím nesetkali.