Jak se učíme

Ať už jste student, vyučující, začátečník nebo zkušený odborník, vždy je co nového se učit. Úspěch či neúspěch přitom často závisí na tom, jak dobře si dokážeme informace uchovat. Začínající pilot si nemůže dovolit, aby mu výcvik šel jedním uchem tam a druhým ven – na kvalitě jeho učení závisí lidské životy.

Následující kapitoly vám pomohou vytěžit ze studia a tréninku maximum. Dozvíte se, jak mozek skutečně vytváří vzpomínky, a naučíte se tyto poznatky převést do praktických návyků, díky nimž si z učení skutečně něco odnesete. Ať už jste vysokoškolák, který chce zlepšit studijní průměr, nebo důchodce, jenž si chce rozšířit slovní zásobu pro luštění křížovek, pochopení fungování vlastního mozku je klíčovým krokem k zvládnutí jakéhokoli úkolu, do něhož se pustíte.

V dalších částech se mimo jiné dozvíte:

• jak si na večírku zapamatovat cizí jméno,
• proč může poslech vhodného typu hudby posílit paměť,
• a jak se můžete poměrně rychle stát odborníkem na rozpoznávání kožních vyrážek.

Abychom pochopili, jaké metody studia a učení jsou nejúčinnější, musíme nejprve porozumět základům fungování mozku. Jak vznikají vzpomínky? A jak je znovu vybavujeme?

Vzpomínky se vytvářejí prostřednictvím propojování neuronů – buněk, které v mozku přenášejí signály a informace. Vzpomínka, například na váš první den ve škole, vzniká tehdy, když jsou neurony opakovaně aktivovány a vytvářejí síť mnoha vzájemně propojených spojů, takzvaných synapsí. Pokaždé, když si konkrétní vzpomínku vybavíme, se tyto synapse v podstatě posilují. Jinými slovy: čím silnější synapse, tím rychlejší a jasnější je naše vybavení dané vzpomínky či informace uložené v této síti.

Vzpomínky však nejsou uloženy na jednom místě, netvoří jeden obrovský uzel synapsí. Různé typy vzpomínek se naopak formují v různých oblastech mozku. Část mozku, která vytváří nové vědomé vzpomínky – například jméno člověka, kterého jste právě potkali – se nazývá hipokampus. Zajímavé je, že lidé, kterým byl hipokampus odstraněn nebo poškozen, si stále dokážou vybavit starší vzpomínky. To ukazuje, že tyto starší vzpomínky jsou uloženy jinde, v oblasti zvané neokortex.

Neokortex se dále dělí na části, které řídí například pohyb nebo zpracování zrakových vjemů. Když tedy přemýšlíte o svém prvním dni ve škole, váš mozek „hledá“, kde jsou jednotlivé smyslové informace uloženy. Pokud si například jasně vybavíte špinavě zelenou barvu školní chodby, je tato vzpomínka uložena v neuronech části neokortexu, která zpracovává zrakové podněty.

Jestliže vzpomínka zahrnuje mnoho různých vjemů – barvy, vůně, zvuky či textury – a ty jsou uloženy v sítích neuronů v různých oblastech mozku, je zřejmé, proč si takové vzpomínky pamatujeme živěji: více spojení na více místech znamená lepší a jistější vybavení.

Pokud máte nabitý program, možná máte pocit, že spánek jen zdržuje od práce. To je ale zásadní omyl. Dostatek spánku je nezbytný k tomu, aby mozek mohl vytvářet a upevňovat nové vzpomínky.

Přestože stále přesně nevíme, jak spánek na tělo a mozek působí, výzkumy naznačují, že nám pomáhá lépe porozumět informacím a déle si je pamatovat. V jedné studii rozdělili účastníky do dvou skupin a zadali jim paměťový úkol. Oběma skupinám ukazovali dvojice různobarevných vajec, z nichž každá dvojice měla přiřazené určité pořadí. Poté zkoumali, kolik z tohoto pořadí si účastníci zapamatovali. Mezi skupinami byl však jeden zásadní rozdíl: účastníci jedné skupiny se před testem vyspali, zatímco druhá skupina nikoli.

Výsledky byly jednoznačné: skupina, která spala, si zapamatovala v průměru 93 % pořadí, zatímco skupina bez spánku jen 69 %. Spánek je tedy pro paměť klíčový. Situace je ale složitější v tom, že různé fáze spánku jsou důležitější pro různé typy úkolů.

Během noci totiž nespíme stále stejným způsobem. Pokud vás tedy druhý den čeká zkouška a stále ještě potřebujete čas na učení, je dobré vědět, zda je pro vás výhodnější ponocovat, nebo si raději přivstat. První hodiny nočního spánku jsou důležité pro ukládání faktických informací. Pokud se učíte například slovíčka, vyplatí se jít spát dřív.

Jestliže ale potřebujete spíše kreativně přemýšlet, je efektivnější učit se déle do noci. Tvůrčí myšlení souvisí zejména s fází spánku REM (s rychlými pohyby očí), která převažuje v druhé polovině noci, tedy nad ránem. Můžete tedy zůstat vzhůru déle, pokud si pak dopřejete alespoň pár hodin spánku před svítáním.

Teď, když už víte, jak mozek vzpomínky ukládá a vybavuje, se v dalších kapitolách zaměříme na praktické způsoby, jak se učit rychleji a efektivněji.