Jak se stát špičkovým studentem

Pro některé lidi je vysokoškolské studium nejlepším obdobím života – časem objevování, intelektuálního uspokojení a někdy i bujarého veselí. Pro jiné je ale život na vysoké škole především obdobím extrémního stresu a úzkosti z neustálých obav o průměr známek. A to je pochopitelné. Stačí si představit tlak, pod kterým studenti jsou. Známky z testů a seminárních prací mohou ovlivnit celou vaši budoucnost – k lepšímu i k horšímu.

Naštěstí, i když máte se studiem potíže, nemusí to být jen beznaděj. Ať už jde o psaní seminární či výzkumné práce, nebo o přípravu na zkoušky, následující kapitoly vám poskytnou nástroje, které potřebujete k efektivnímu studiu.

Tyto techniky nevznikly od stolu nějakého teoretika. Pocházejí přímo z praxe – od skutečných špičkových studentů z různých oborů na univerzitách po celých Spojených státech.

Základní myšlenka je jednoduchá: delší studium neznamená nutně lepší studium. Dobré studium znamená dělat si kvalitní poznámky, umět bojovat s prokrastinací, rozvíjet dovednosti v oblasti time managementu a využívat další postupy, které vám umožní učit se rychle a efektivně – a uvolnit si víkendy na to, co opravdu chcete dělat.

V těchto dvanácti kapitolách se dozvíte mimo jiné, proč je při studiu často méně více, proč se vyplatí mít jakési „akademické pojištění pro případ katastrofy“ a jak vám nalezení klidné kavárny nebo tichého kouta může zlepšit známky.

Jak zvládnout basketbalový trénink, esej z angličtiny, společenský život a zbytek domácích úkolů? Mnoho studentů má pocit, že den prostě nemá dost hodin, aby se to všechno dalo stihnout. To ale není pravda.

Většina lidí plýtvá časem na práci s nízkou intenzitou, tedy na takzvanou pseudo-práci. Ta nastává například tehdy, když se učíte v prostředí plném rušivých vlivů – třeba u zapnuté televize – nebo když pracujete příliš dlouho v kuse a vaše koncentrace postupně klesá.

Může se zdát, že celonoční učení je „těžká dřina“, ale ztráta soustředění kvůli nedostatku spánku znamená, že ve skutečnosti jen pseudo-pracujete.

Mnohem lepší je pracovat v krátkých, ale vysoce intenzivních blocích. Mnoho špičkových studentů tráví učením jen několik intenzivních intervalů denně, zatímco jejich méně úspěšní spolužáci se učí mnohem déle, ale s nízkou intenzitou.

Studie ukazují, že optimální délka soustředěného učení je zhruba 50 minut. Neměli byste tedy pracovat déle než hodinu v kuse, aniž byste si dali pauzu.

Můžete si to představit takto: množství odvedené práce se rovná času strávenému prací krát intenzita vašeho soustředění. Jinými slovy, pokud strávíte tři samostatné hodiny učením s intenzitou „10“, dosáhnete stejného výsledku, jako kdybyste se učili deset hodin v kuse s intenzitou „3“. Zkrácením času a zvýšením intenzity získáte sedm hodin navíc na to, co chcete – setkávání s přáteli, večírky, spánek, odpočinek, cokoli.

Abyste ale mohli pracovat v krátkých intenzivních blocích, musíte dobře řídit svůj čas. Vedení podrobného kalendáře se všemi termíny a úkoly je nezbytné. Mějte vždy po ruce denní seznam úkolů a zapisujte si jakékoli nové termíny či povinnosti, které během dne přibudou. Každé ráno věnujte pět minut tomu, že nové položky přenesete do kalendáře.

A pamatujte: kalendář vám pomůže s time managementem jen tehdy, pokud ho opravdu používáte.

Prokrastinaci zná většina vysokoškoláků až příliš dobře – ten mazaný troll, který vás donutí pracovat celou noc na závěrečné práci jen pár dní poté, co vám našeptával, že máte spoustu času.

Jak to, že někteří lidé dokážou tendenci odkládat věci na poslední chvíli zvládnout? I špičkoví studenti se neustále potýkají s pokušením odkládat. Rozdíl je v tom, že mají strategie, jak s ním aktivně bojovat.

Jednou z nich je deník pracovního pokroku, který vám pomůže odhalit a oslabit vaše slabé výmluvy.

Jak na to? Každé ráno si zapište nejdůležitější úkoly daného dne: klíčové předměty, zkoušky i praktické záležitosti, jako je nákup potravin nebo telefonát elektrikáři. Každý večer si pak poznamenejte, co jste splnili, a uveďte vysvětlení u úkolů, které zůstaly nedokončené.

Příklad: vrátíte se domů pozdě poté, co jste se (zase) neučili na zkoušku. Vaše výmluva může znít: „Je pozdě a ráno se budu soustředit mnohem lépe.“ Jenže místo toho, abyste šli spát, vám troll prokrastinace našeptá, abyste se podívali na televizi, „abyste si pročistili hlavu“ před těžkým dnem učení, který vás čeká. O pět hodin později jsou tři ráno a vy konečně usínáte.

Druhý den vás probudí budík, jste nevyspalí a unavení. Nechce se vám učit, a tak přichází nová výmluva: „Nemůžu se soustředit, protože jsem v noci málo spal. Raději počkám do zítřka, až se pořádně vyspím.“

Když si budete své výmluvy denně zapisovat, bude mnohem těžší jim znovu a znovu věřit. A nejen to – samotné pokušení odkládat začne postupně slábnout.