Jak může Adam Smith změnit váš život

Je pravděpodobné, že většina z vás už slyšela o Adamovi Smithovi a jeho nejslavnějším díle Bohatství národů. Většina těch, kdo o Smithovi něco vědí, ho považuje především za ekonoma, kterého mají v oblibě konzervativci a libertariáni. Ve skutečnosti nám ale může nabídnout mnohem víc.

V jiném, méně známém díle Teorie mravních citů uplatnil své mimořádné schopnosti v oblasti filozofie a psychologie. Následující úryvky z této Smithovy knihy ukazují, jak lze jeho teorie a vhledy využít k proměně vlastního života.

Dozvíte se v nich například, proč Michael Jackson navzdory svému bohatství a slávě nebyl šťastný, jak může laskavost k lidem sloužit jako nástroj ke změně světa a proč Bernie Madoff pravděpodobně nespal zrovna klidně.

Představte si, že se dozvíte, že zemětřesení v daleké zemi připravilo o život miliony lidí. A teď si představte, že vám lékař oznámí, že vám kvůli vážné infekci musí amputovat malíček. Která situace by vás znepokojila víc – smrt milionů, nebo ztráta vlastního malíčku?

I když si možná chcete namluvit něco jiného, je pravděpodobné, že byste se víc trápili kvůli amputaci vlastního malíčku než kvůli smrti neznámých lidí. Filozof Adam Smith tuto tendenci označoval jako sebelásku. Sebeláska vychází z představy, že lidé jsou ze své podstaty sobečtí – že si zkrátka nemůžeme pomoci a klademe vlastní život a zájmy nade vše ostatní.

Ačkoli je sebeláska zakořeněná v lidské povaze, Smith tvrdil, že má své hranice. Opravdu byste byli ochotni obětovat životy jiných lidí jen proto, abyste zachránili svůj malíček? Samozřejmě že ne. Jak Smith argumentoval, kdokoli s čistým svědomím by považoval takovou „dohodu“ za naprosto nepřijatelnou.

Pokud jsme ale v zásadě sobečtí, proč existují tak zřetelné meze našeho sobectví? Podle Smitha funguje naše svědomí jako vnitřní pozorovatel, který sleduje a hodnotí naše jednání, vede nás a odrazuje od nemorálního chování. Jinými slovy, tento vnitřní pozorovatel nás tlačí k tomu, abychom jednali čestně.

Chcete‑li tedy vědomě zlepšit své chování, musíte tomuto vnitřnímu pozorovateli naslouchat – díky tomu uvidíte, kde a jak vaše jednání pokulhává. Například když autor této knihy začínal s podcasty, měl ve zvyku příliš mluvit a nedávat hostům dostatek prostoru. Poté, co si posluchači začali stěžovat na jeho neustálé tlachání, „spojil se“ se svým vnitřním pozorovatelem a poslechl si pořad z pohledu někoho jiného. Když si uvědomil, že posluchači mají pravdu, změnil svůj přístup a začal hostům věnovat víc času.

Nakonec svůj podcast zlepšil právě proto, že naslouchal svému vnitřnímu pozorovateli.

Každý chce znát tajemství štěstí. Adam Smith byl v osmnáctém století přesvědčen, že na něj přišel. Jeho úvahy o štěstí lze shrnout do jedné věty: „Člověk přirozeně touží nejen po tom, aby byl milován, ale také po tom, aby byl milý.“

Jinými slovy: lidé nechtějí jen to, aby si jich ostatní vážili a obdivovali je, ale také chtějí být hodni úcty a respektu. To může znít překvapivě. Mnozí totiž věří, že je ke štěstí dovede chvála – ve skutečnosti to ale neplatí. Chvála nás neudělá šťastnými, pokud necítíme, že si ji opravdu zasloužíme.

V tomto ohledu můžeme srovnat dva významné muže: Warrena Buffetta, jednoho z nejúspěšnějších investorů v historii, a Bernieho Madoffa, bývalého makléře proslulého tím, že byl odsouzen za podvod. Než byl Madoff dopaden, stal se nesmírně bohatým díky obřímu podvodnému schématu, v jehož rámci připravil lidi o celoživotní úspory. Podle Smithových měřítek není pochyb o tom, kdo z nich byl šťastnější.

Madoff byl sice před svým zatčením chválen, ale věděl, že si slávu nezaslouží – a proto nemohl být skutečně šťastný. Buffett si naopak respekt vydobyl poctivou cestou, a ten ho proto mohl doopravdy těšit.

Jak ale můžeme tuto myšlenku uplatnit ve vlastních životech a stát se šťastnějšími? Nejzřejmější odpověď zní: měli bychom odmítat falešnou chválu. Často, zejména pokud jsme mocní a vlivní, k sobě přitahujeme chválu od lidí, kteří se nám chtějí zavděčit, i když si ji nezasloužíme. Pokud ale chceme být šťastní, nesmíme se nechat klamat tím, že takovou slávu bez výhrad přijímáme.

Je sice lákavé uvěřit novému kolegovi v kanceláři, když nám tvrdí, že jsme dokonalý manažer, ale jeho komplimenty bychom měli brát s rezervou. Pokud to neuděláme, riskujeme, že budeme milováni, aniž bychom byli milí – a to nás ke skutečnému štěstí nepřivede.