Jak mocní padají

Zamysleli jste se někdy nad tím, proč některé velké společnosti ještě včera působily neotřesitelně a dnes po nich téměř není vidu ani slechu? Nebo proč značky, které jste vídali na každém rohu, jako by najednou zmizely z povrchu zemského? Mně se v takové souvislosti vybaví výrobce mobilních telefonů Nokia nebo fotografická společnost Kodak. Kam se vlastně poděly?

Kniha Jak mocní padají vysvětluje, proč některé firmy přecházejí od obrovského úspěchu k drtivému neúspěchu. Autor tvrdí, že pád úspěšných podniků není způsoben změnami ekonomického klimatu ani smůlou, ale především jejich vedením, které firmu nasměruje špatným směrem a krize ještě prohlubuje chybným řízením.

Kniha vychází z mnohaletého výzkumu úspěšných i méně úspěšných firem. Navazuje na bestsellery Postaveno, aby trvalo a Od dobrého k skvělému a ukazuje, jaký typ lídra firma potřebuje – a jakému typu by se měla naopak za každou cenu vyhnout.

V tomto shrnutí se mimo jiné dozvíte, proč dnes téměř nikdo nemá telefon Nokia, kdy je v podnikání „v pořádku“ udělat díru do lodi a proč se jedna firma pokusila uvádět na trh nový produkt každý den.

V prvních staletích po narození Krista dominovala Římská říše Evropě i Blízkému východu. Byla obrovská – sahala od Portugalska na západě až po dnešní Írán na východě. Pro většinu lidí, kteří tehdy žili, bylo nemyslitelné, že by tato mocná říše někdy zanikla. Přesto se tak stalo: během několika málo staletí zmizela a skončila na smetišti dějin.

Úpadek Římské říše ukazuje, že bez ohledu na to, jak rozsáhlá nebo úspěšná nějaká entita je, vždy jí hrozí kolaps. Co ale úpadek způsobuje? Co může přivést obrovskou organizaci ke zhroucení?

Pád velké organizace je vždy důsledkem jejích vlastních chyb. Kolaps není primárně vinou vnějších faktorů nebo smůly; je to přímý následek špatného řízení.

Vzpomínáte si, jak měl ještě před patnácti lety téměř každý telefon Nokia? Během několika let se firma propadla z pozice lídra na trhu na zhruba tříprocentní podíl. Proč? Zatímco konkurenti jako Apple a Samsung investovali do výzkumu a inovací v oblasti smartphonů, vedení Nokie se rozhodlo soustředit inovace do jiných, méně výnosných oblastí. Když se pak smartphony staly masově populární, Nokia zůstala úplně mimo hru.

Je důležité zdůraznit, že nemluvíme o lenosti. Úspěšné firmy jen zřídka zkrachují proto, že nic nedělají; mnohem častěji proto, že dělají nesprávné věci. Ve skutečnosti vykazují upadající firmy často velmi vysokou míru aktivity a inovací – jen jsou zaměřené špatným směrem.

Bank of America je výmluvným příkladem. V 80. letech se banka rozhodla radikálně modernizovat své zastaralé postupy. Najala mladého, energického generálního ředitele, uzavřela velké množství ztrátových poboček a ukončila praxi doživotního zaměstnávání. Přesto právě v tomto období zaznamenala některé z největších ztrát v historii bankovnictví.

Možná znáte řecké tragédie – a možná také ne. V řeckých tragédiích často sledujeme hrdiny, kteří se dostanou do potíží poté, co podlehnou pýše: jsou tak přehnaně sebevědomí, že chtějí příliš mnoho a nakonec na to doplatí.

Staří Řekové však nejsou v náchylnosti k pýše nijak výjimeční. Stejné riziko hrozí i úspěšným firmám: jejich sebevědomí je může zcela ovládnout.

Vezměme si výrobce mobilních telefonů Motorola. Mezi koncem 80. a začátkem 90. let zažívala Motorola období mimořádného úspěchu – její roční tržby vzrostly z 5 na 27 miliard dolarů. Tento úspěch vedl k obrovskému sebeuspokojení a k zásadním chybám.

Jednou z nich byl vývoj mobilního telefonu StarTAC. Ten měl zásadní problém: používal analogový systém v době, kdy ostatní výrobci začínali přecházet na digitální technologie. Místo aby Motorola výrobu zastaralého produktu ukončila, podlehla pýše: pokračovala ve výrobě StarTACu a chlubila se sloganem „43 milionů analogových zákazníků se nemůže mýlit“. Samozřejmě se mýlili – telefon neuspěl a podíl Motoroly na trhu klesl z 50 na 17 procent.

Dalším nebezpečím přehnaného sebevědomí je arogantní zanedbávání, kdy firmy ztrácejí zájem o své hlavní podnikání. Úspěšné společnosti se často snaží rozšířit své působení z jádrového trhu do nových oblastí. Někdy je jejich touha po expanzi tak silná, že zapomenou na to, co je k úspěchu přivedlo.

To byl případ společnosti Circuit City, prodejce spotřební elektroniky. Po dosažení značného úspěchu začala firma zkoušet štěstí v jiných oborech – od prodeje ojetých automobilů až po půjčování DVD. Aby v těchto oblastech uspěla, investovala obrovské množství času i prostředků – natolik, že nechala své hlavní podnikání se spotřební elektronikou upadnout. Ztráta této klíčové oblasti ji zasáhla tvrdě a firma nakonec skončila v bankrotu.